2 VSPH 276/2011-B-25
MSPH 95 INS 11371/2010 2 VSPH 276/2011-B-25

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka UNIKAN, s.r.o., sídlem Jinonická 329, Praha 5, zast. advokátkou JUDr. Jarmilou Marákovou, sídlem Velké náměstí 112, Kroměříž, o odvolání Pipelife Czech, s.r.o., sídlem Kučovaniny 1778, Otrokovice, zast. advokátem JUDr. Václavem Vlkem, sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 11371/2010-B-15 ze dne 24.ledna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 11371/2010-B-15 ze dne 24.ledna 2011 se mění tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření, aby jednatel dlužníka Miroslav Vaněk složil do soudní úschovy na náhradu škody vzniklé Pipelife Czech, s.r.o. částku 66.611,30 Kč, odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se UNIKAN, s.r.o. (dále jen dlužník) zamítl návrh Pipelife Czech, s.r.o. (dále jen věřitel) na nařízení ve výroku specifikovaného předběžného opatření.

V odůvodnění usnesení především konstatoval, že se věřitel domáhal nařízení předběžného opatření podle ust. § 100 insolvenčního zákona (dále jen IZ) k zajištění náhrady škody, která mu vznikla v důsledku porušení povinnosti jednatele dlužníka podat jeho jménem (včasný) insolvenční návrh dle ust. § 98 téhož zákona. Při posuzování důvodnosti návrhu vyšel z toho, že dosavadní skutková zjištění nenasvědčují tomu, že došlo k evidentnímu porušení povinností jednatele, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou. Zdůraznil, že k osvědčení těchto skutečností by bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, např. znaleckým posudkem. Poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B ze dne 20.5.2009 uzavřel na tom, že k nařízení požadovaného předběžného opatření je třeba přistupovat s maximální obezřetností a jen v případě zcela zjevného selhání povinné osoby a jen za situace, kdy skutkové okolnosti umožňují bez dalšího přijmout závěr o tom, že již v dosavadním průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání snášel argumenty na podporu závěru, že podmínky pro nařízení předběžného opatření jsou dány.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Z ust. § 82 odst. 1 IZ vyplývá, že předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Ust. § 100 odst. 1 téhož zákona určuje, že je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

Z výše uvedeného výkladem a contrario vyplývá, že jde-li o předběžné opatření podle ust. § 100 IZ, které lze nařídit pouze na návrh, musí navrhovatel předběžného opatření jistotu zaplatit. Podle ust. § 75b odst. 1 OSŘ je tak povinen učinit z vlastní iniciativy (bez výzvy soudu) nejpozději ve stejný den, kdy insolvenčnímu soudu došel jeho návrh na nařízení předběžného opatření. Účelem jistoty je zajistit nárok na náhradu škody nebo jiné újmy, která může vzniknout následkem nařízení předběžného opatření.

Jistota za předběžné opatření je stanovena v obchodních věcech ve výši 50.000,-Kč a v ostatních věcech ve výši 10.000,-Kč. Jelikož insolvenční řízení a incidenční spory, na rozdíl od konkursu a vyrovnání a sporů jimi vyvolaných, nenáleží mezi věci obchodní (srovnej ust. § 9 odst. 3 a ust. § 9 odst. 4 OSŘ ve znění účinném od 1.1.2008 a ust. § 9 odst. 3 OSŘ ve znění účinném do 31.12.2007), postačuje v těchto případech složení jistoty ve výši 10.000,-Kč. Procesnímu odpovídá i hmotněprávní hledisko, když se i v případě, kdy je dlužník podnikatelem a povinnost podat jeho jménem insolvenční návrh dopadá na jeho zákonné zástupce, členy jeho statutárního orgánu nebo likvidátora, jedná o osobní odpovědnost těchto osob.

V poměrech projednávané věci to znamená, že věřitel byl nejpozději v den podání návrhu na nařízení předběžného opatření povinen složit jistotu ve výši 10.000,-Kč; protože z obsahu spisu neplyne, že tak učinil, nebylo namístě věcně se návrhem zabývat, nýbrž soud ho měl podle ust. § 75b odst. 2 OSŘ bez dalšího odmítnout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 3 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem uvedeným ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová