2 VSPH 275/2014-A-10
KSHK 40 INS 37556/2013 2 VSPH 275/2014-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice ASA.AUTO, s.r.o., sídlem Horská 179, Vrchlabí 4, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 37556/2013-A-4 ze dne 13. ledna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 37556/2013-A-4 ze dne 13. ledna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil ASA.AUTO, s.r.o. (dále jen dlužnice), aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že účelem zálohy je zejména to, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a aby byla zajištěna úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Při stanovení výše zálohy přihlédl k tomu, že předpokládaným způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs, při němž podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč, a k tomu, že dlužnice-jak plyne ze seznamu jejího majetku-sice vlastní movité věci (zásoby, hotové výrobky a rozpracovanou výrobu), nicméně není patrné, zda se tento majetek nachází v prostorách dlužnice a zda jej tedy nebude nutné přestěhovat, s čímž by vznikly náklady.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala dlužnice včasné odvolání, v němž především uvedla, že se její majetek nachází v pronajatém prostoru, že náklady spojené s jeho přestěhováním jsou (by byly) minimální a že jej lze zpeněžit za ceny cca 70-100 % . Proto požadovala, aby odvolací soud snížil požadovanou zálohu na částku 10.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ kromě jiné plyne, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ).

Z insolvenčního návrhu a z k němu připojených příloh odvolací soud zjistil, že dlužnice vyjma movitých věcí (ocelových svitků, výlisků, hotových výrobků a rozpracované výroby) nevlastní žádný majetek, zatímco vůči 15 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 1.513.328,-Kč.

Za tohoto stavu věci je nutno očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem (popř. nepatrným konkursem), v němž tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i odměna insolvenčního správce, která dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a Vyhlášky bude činit nejméně 45.000,-Kč. Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu si činnost insolvenčního správce vyžádá též vynaložení určitých hotových výdajů spojených např. se soupisem a správou majetkové podstaty nebo s přešetřením majetkových poměrů dlužnice, příp. jejích neúčinných právních úkonů.

K ničím nedoložené odvolací argumentaci dlužnice, že její majetek je prodejný za ceny cca 70-100 % nebylo možné přihlédnout již proto, že dlužnice tyto ceny nijak nespecifikovala, resp. neuvedla údaj o obvyklé ceně svého majetku.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, napadené usnesení shledal věcně správným a podle ust. § 219 OSŘ je potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková