2 VSPH 27/2016-A-35
MSPH 77 INS 17694/2015 2 VSPH 27/2016-A-35

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Fall & GetUp, s.r.o., sídlem Rumunská 18/22, Praha 2, zast. advokátem JUDr. Vladimírem Kristýnem, sídlem Kobližná 19, Brno, zahájené na návrh a) Bc. Martiny Lančové, bytem Palkovice 671, b) Bc. Romana Váňi, bytem Augustinova 2057/28, Praha 4, c) Kateřiny Krčmové, bytem Okrajová 32, Praha 9, a d) Mgr. Miloše Straky MBA, bytem Mšecké Žehrovice 26, všech zastoupených advokátem Mgr. Michaelem Dubem, sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6, o odvolání navrhovatelů a), b), c) a d) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 17694/2015-A-26 ze dne 2. listopadu 2015

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 17694/2015-A-26 ze dne 2. listopadu 2015 se v bodě II. výroku mění tak, že navrhovatelé a), b), c) a d) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit dlužníkovi 24.477,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kristýna.

II. Navrhovatelům a), b), c) a d) se ukládá zaplatit společně a nerozdílně dlužníkovi 2.238,50 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kristýna.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 17694/2015-A-26 ze dne 2. 11. 2015 v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh ze dne 7. 7. 2015, jímž se Bc. Martina Lančová, Bc. Roman Váňa, Kateřina Krčmová a Mgr. Miloš Straka MBA (dále jen navrhovatelé) domáhali vydání rozhodnutí o úpadku Fall & GetUp, s.r.o. (dále jen dlužník), a navrhovatelům uložil zaplatit společně a nerozdílně 20.624,62 Kč na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod III. výroku).

Z odůvodnění usnesení plyne, že důvod k zamítnutí insolvenčního návrhu shledal soud v tom, že navrhovatelé nedoložili, že mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky, a insolvenční návrh proto podle ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu isir.justi ce.cz a úspěšnému dlužníkovi přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu zastoupení advokátem.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, a to pouze v rozsahu bodu II. výroku o nákladech řízení, se navrhovatelé včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Tvrdili, že při podání návrhu byli s ohledem na pasivitu dlužníka a jeho přístup k dalším známým věřitelům důvodné přesvědčeni o jeho oprávněnosti, byť jejich pohledávky zůstaly z důvodu neexistence odpovídajících smluv neosvědčeny, a namítali, že ačkoliv nebrojí proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu jako takovému, mají zato, že soud rozhodnutím o nákladech řízení podporuje protizákonné jednání dlužníka, jenž porušením svých povinností zaměstnavatele výrazně omezil možnost navrhovatelů osvědčit své pohledávky. Z toho dovozovali, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, jež podle ust. § 150 občanského soudního řádu odůvodňují nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení dlužníkovi.

Dlužník ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že důvodem zamítnutí insolvenčního návrhu byla skutečnost, že navrhovatelé neprokázali, že vůči němu mají splatné pohledávky, a vyjádřil přesvědčení, že jim nesvědčí žádný z důvodů hodných zvláštního zřetele, jak jsou vymezeny soudní judikaturou. Dále namítal, že na jednání konaném dne 20. 10. 2015 předložil soudu podrobný výčet účelně vynaložených nákladů řízení, soud mu však bez jakéhokoli odůvodnění plně nevyhověl a náhradu za pět z devíti úkonů právní služby mu nepřiznal. Proto navrhl, aby odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení změnil tak, že navrhovatelům uloží, aby mu společně a nerozdílně zaplatili na náhradu nákladů řízení 41.194,62 Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu bodu II. výroku, vůči němuž odvolání směřuje, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Protože insolvenční zákon-vyjma ust. § 130 odst. 5, jenž v daném případě nelze aplikovat-neupravuje postup insolvenčního soudu při rozhodování o nákladech řízení v případě, kdy je insolvenční návrh zamítnut, odmítnut nebo kdy je insolvenční řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu, je v takových případech třeba přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu.

Protože v daném případě zamítl soud prvního stupně insolvenční návrh proto, že navrhovatelé nedoložili, že mají vůči dlužníkovi splatnou pohledávku a že jsou oprávněni podat proti němu insolvenční návrh, je odvolací soud toho názoru, že o nákladech řízení správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a vzhledem k úspěchu dlužníka v řízení mu vůči neúspěšným navrhovatelům přiznal právo na náhradu nákladů řízení. K postupu podle ust. § 150 občanského soudního řádu nebyl dle názoru odvolacího soudu žádný důvod, neboť v okolnostech popsaných navrhovateli nespočívají.

Co se týče rozhodnutí o nákladech řízení, dlužno v prvé řadě uvést, že najednání konaném dne 20. 10. 2015 sice zástupce dlužníka požadoval, aby mu soud přiznal náhradu nákladů v rozsahu 9 úkonů právní služby, ale dle vyúčtování, jež soudu předložil se mělo jednat pouze o 7 blíže nespecifikovaných úkonů. Soud prvního stupně, aniž by zdůvodnil, proč tak rozhodl, mu vedle cestovného ve výši 2.470,-Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 1.000,-Kč přiznal právo na náhradu nákladů řízení toliko v rozsahu 4 úkonů právní služby-za převzetí věci, písemná vyjádření ze dne 15. 7. 2015 a 24. 7. 2015 (soud nesprávně uvedl datum 7. 7. 2015) a účast na jednání konaném dne 20. 10. 2015 zvýšené o daň z přidané hodnoty zvýšené o daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce dlužníka plátcem. Na rozdíl od něj je odvolací soud toho názoru, že dlužníkovi mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva proti účastníkům, již v řízení neměli úspěch, spočívajících v zastoupení advokátem v rozsahu těchto 5 úkonů právní služby: převzetí věci, písemných vyjádření ze dne 15. 7. 2015 a 21. 8. 2015 a účasti na jednání konaném dne 20. 10. 2015 v délce 3 hodin (tj. počítané co úkon za každé započaté dvě hodiny jednání) dle ust. § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč za úkon, 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a k tomu náhrady za promeškaný čas ve výši 800,-Kč a náhrady cestovních výdajů ve výši 2.435,-Kč, jak s nimi kalkuloval soud prvního stupně, zvýšených o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 4.242,-Kč, celkem tedy 24.477,-Kč. Jinými slovy, odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady za úkony spočívající v písemném vyjádření k návrhu ze dne 24. 7. 2015 (dlužník je mohl vtělit již do vyjádření ze dne 15. 7. 2015) a vzhledem k relativně jednoduché problematice řešené v této věci ve dvou poradách s klientem přesahujících jednu hodinu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatelů důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil usnesení soudu prvního stupně v bodě II. výroku tak, že navrhovatelům uložil zaplatit dlužníkovi na náhradu nákladů před soudem prvního stupně částku 24.477, Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a navrhovatelům uložil zaplatit dlužníkovi na náhradu nákladů na zastoupení advokátem v rozsahu odměny advokáta v poloviční sazbě 1.550,-Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé) a paušální náhradu hotových výdajů 300,-Kč za jeden úkon právní služby zvýšené po připočtení DPH ve výši 21 %, což celkem činí 2.238,50 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík