2 VSPH 268/2012-A-14
MSPH 78 INS 18528/2011 2 VSPH 268/2012-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka TransFluid, s.r.o., sídlem Jandova 10/3, Praha 9, zahájené na návrh a) Václava Tesaře, bytem Vražkov 70, pošta Roudnice nad Labem, a b) W.A.G. minerální paliva, a.s., sídlem Na Vítězné pláni 1719/4, Praha 4, zast. advokátem Mgr. Martinem Žižkou, sídlem Na Příkopě 15, Praha 1, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 18528/2011-A-4 ze dne 14.října 2011

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 18528/2011- A-4 ze dne 14.října 2011 se potvrzuje.

II. Navrhovatel a) a dlužník nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh ze dne 19.9.2011 podaný Václavem Tesařem (dále též jen navrhovatel a) proti TransFluid, s.r.o. (dále jen dlužník) a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu s tím, že v něm navrhovatel a) uvedl, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 113.585,-Kč z titulu nedoplatku mzdy za období od 1.1.2011. Upřesnil, že dle pracovní smlouvy činila jeho měsíční hrubá mzda 25.000,-Kč, tedy za období roku 2011 měl obdržet celkem 161.296,-Kč, avšak ve skutečnosti mu dlužník vyplatil mzdu toliko třikrát (dne 14.3.2011 a dvakrát dne 14.6.2011) v celkové výši 60.486,-Kč. Kromě toho mu dlužník provedl exekuční srážky ze mzdy v rozsahu 12.776,-Kč, které však na exekutorský účet nepřevedl. Za další věřitele dlužníka označil několik jeho dalších zaměstnanců, finanční úřad, zdravotní pojišťovny a správu sociálního zabezpečení. Z těchto tvrzení dovozoval, že je dlužník v úpadku.

V rovině právního posouzení věci soud poukazuje na ust. § 1 písm. a), § 3, § 97 a § 103 IZ konstatoval, že navrhovatel a) nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyplývá jeho oprávnění podat insolvenční návrh, a to především proto, že neuvedl konkrétní data splatnosti svých mzdových pohledávek vůči dlužníkovi. Současně zdůraznil, že insolvenční návrh též postrádá vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek. Rozvedl, že navrhovatel a) neoznačil další věřitele dlužníka jménem a příjmením (obchodní firmou nebo názvem), bydlištěm (sídlem) ani nespecifikoval jejich pohledávky. Soud prvního stupně proto, s přihlédnutím k tomu, že podání insolvenčního návrhu je závažným zásahem do práv dlužníka, postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh bez dalšího odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil aplikací ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) s tím, že dlužníkovi žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal navrhovatel a) včasné odvolání, v němž za dalšího věřitele dlužníka označil Karla Neuheisla. Zdůraznil, že si není vědom toho, že by při podání insolvenčního návrhu pochybil, a soud proto podle jeho názoru nepostupoval správně, pokud ho odmítl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval v podstatné části shora, odmítl soud prvního stupně v daném případě insolvenční návrh proto, že navrhovatel a) dostatečně nevylíčil skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci jeho pohledávek vůči dlužníkovi, a neuvedl rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužníka.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že v insolvenčním návrhu navrhovatele a) jsou dostatečně uvedeny skutečnosti, z nichž vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. tvrzení o existenci jeho splatných pohledávek za dlužníkem. Ohledně údajné vady spočívající v nedostatečném vylíčení splatnosti pohledávek je třeba uvést, že z tvrzení navrhovatele a), že v roce 2011 mu mzda byla uhrazena naposledy dne 14.6.2011, lze dovodit, že dlužník je vůči němu v prodlení s úhradou mzdových pohledávek minimálně od července roku 2011.

Odvolací soud je ovšem se soudem prvního stupně zajedno v tom, že insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Navrhovatel a) se při popisu úpadkové situace dlužníka omezil na tvrzení, že dlužník dluží několika dalším zaměstnancům mzdy a stravné za zahraniční cesty, že (nepochybně) dluží také finančnímu úřadu, zdravotním pojišťovnám a správě sociálního zabezpečení, kde je dlužná částka cca 1.500.000,-Kč, a že má zato, že dlužník je v úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ, jelikož zastavil platby podstatné části svých závazků.

Z těchto tvrzení není možno dovodit, že dlužník má více (konkrétních) věřitelů, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ měl vůči více (konkrétním) věřitelům peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, nebo na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o tom, že dlužník je v úpadku ve formě předlužení. Navrhovatel a) neuvedl konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je vůči více věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pouhé konstatování, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a že dlužník není schopen tyto závazky plnit , není uvedením okolností, jež osvědčují úpadek.

K té části odvolací argumentace, v níž navrhovatel a) označil za dalšího věřitele dlužníka Karla Neuheisla a k odvolání připojil okamžité zrušení pracovního poměru, považoval odvolací soud za nutné dodat, že k doplnění insolvenčního návrhu učiněnému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o jeho odmítnutí, nelze v odvolacím řízení přihlédnout. Jinými slovy, vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 IZ.

Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh navrhovatele a) vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože, jak výše zmíněno, ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení ve smyslu toho, co uvedeno shora, jako věcně správné potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ s tím, že dlužníkovi, který má vůči navrhovateli a) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné náklady nevznikly.

Odvolací soud považoval za potřebné upozornit na to, že po vydání napadeného usnesení, jímž soud rozhodl o návrhu navrhovatele a) jinak než rozhodnutím o úpadku, podala insolvenční návrh proti témuž dlužníkovi W.A.G. minerální paliva, a.s. (dále jen navrhovatel b) a dle ust. § 107 IZ okamžikem doručení návrhu soudu přistoupila jako další insolvenční navrhovatel k insolvenčnímu řízení zahájenému k návrhu navrhovatele a). Jakkoli pro navrhovatele b) platí stav řízení daný v době jeho přistoupení k řízení (ust. § 107 odst. 2 IZ), stává se tímto okamžikem jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi příslušejícími insolvenčnímu navrhovateli.

Pro poměry posuzované věci to znamená, že pravomocným odmítnutím insolvenčního návrhu navrhovatele a) insolvenční řízení nekončí, neboť v něm bude pokračováno na podkladě insolvenčního návrhu navrhovatele b).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 12.března 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová