2 VSPH 268/2011-A-13
MSPH 79 INS 2045/2011 2 VSPH 268/2011-A-13

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Marty Šuby, místem podnikání Blattného 2314, Praha 5, zast. advokátem JUDr. Jiřím Kozákem, sídlem Jiráskova 236, Mělník, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 2045/2011-A-6 ze dne 10.února 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 2045/2011-A-6 ze dne 10.února 2011 se mění tak, že se dlužnici Martě Šubě ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 2045/2011-A-6 ze dne 10.2.2011 uložil Martě Šubě (dále jen dlužnice), která se insolvenčním návrhem ze dne 7.2.2011 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil dlužnici proto, že složení zálohy minimálně v této výši je nezbytné k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nutné k výkonu své funkce. Pokud jde o její výši, uvedl soud prvního stupně, že dle údajů uvedených v návrhu má dlužnice ve svém majetku toliko věci osobní potřeby, finanční hotovost ve výši cca 10.000,-Kč a pohledávku za TRABULSI, s.r.o. ve výši 3.500.000,-Kč; nejsou tedy k dispozici prostředky nutné na úhradu nákladů insolvenčního správce a částka, kterou uložil soud prvního stupně dlužnici k zaplacení, je v nejnižší nutné výši.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a aby výši stanovené zálohy přiměřeně snížil. Zdůrazňovala, že její hotovost nepřesahuje 10.000,-Kč a příjem činí cca 15.000,-Kč měsíčně, přičemž se stará o nezletilou dceru. S ohledem na rozsah majetkové podstaty nelze podle dlužnice předpokládat vysoké náklady insolvenčního řízení. Protože 3denní lhůta na zaplacení zálohy je podle ní příliš krátká, požadovala, aby odvolací soud stanovil k zaplacení zálohy lhůtu delší nebo aby jí umožnil zaplatit zálohu ve splátkách.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a z listin k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužnice nemá dle vlastního tvrzení žádný majetek, žije z hrubé měsíční mzdy 18.000,-Kč a vyživuje nezletilou dceru, zatímco vůči České republice a dalším sedmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 1.862 tisíc Kč bez příslušenství. Protože její úpadek bude třeba řešit konkursem, neboť nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po ní zaplacení zálohy požadoval.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že v daném případě-vzhledem k výši závazků dlužnice, nízkému počtu jejích věřitelů a nepatrnému rozsahu jejího majetku-postačí k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení záloha ve výši 15.000,-Kč. Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení v tomto smyslu změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31.března 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová