2 VSPH 267/2012-A-19
MSPH 79 INS 2538/2012 2 VSPH 267/2012-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Genesi 5, s.r.o., sídlem Korunní 1208/74, Praha 10, zahájené na návrh ENGLER PROJEKT, s.r.o., sídlem K Jezeru 909/35, Praha 4, zast. advokátkou Mgr. Janou Zilvarovou, sídlem Hradešínská 2362/29, Praha 10, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 2538/2012-A-7 ze dne 8.února 2012 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu č.j. MSPH 79 INS 2538/2012-A-13 ze dne 15.března 2012

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 2538/2012-A-7 ze dne 8.února 2012 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu č.j. MSPH 79 INS 2538/2012-A-13 ze dne 15.března 2012 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením ze dne 8.2.2012 odmítl insolvenční návrh, jímž se ENGLER PROJEKT, s.r.o. (dále jen navrhovatelka) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku Genesi 5, s.r.o. (dále jen dlužnice). Doplňujícím usnesením ze dne 15.3.2012 rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení reprodukoval soud obsah insolvenčního návrhu, jenž mu byl doručen dne 2.2.2012, tak, že v něm navrhovatelka uvedla, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 14.560.131,-Kč s příslušenstvím (dále též jen Pohledávka), která je více než tři měsíce po splatnosti, a že další věřitelkou dlužnice je TechOrg, s.r.o. s pohledávkou ve výši 96.000,-Kč splatnou dne 22.11.2011. V rovině právního posouzení věci soud poukazuje na ust. § 3 odst. 1 a 2 a § 103 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že navrhovatelka nevylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, když neuvedla údaj o splatnosti Pohledávky a netvrdila nic konkrétního ani o neschopnosti dlužnice plnit své splatné závazky. Zdůraznil, že bez uvedení těchto skutečností nelze učinit závěr o tom, že se dlužnice nachází v úpadku.

Poukazoval přitom na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009 (dále jen R 91/2009), z něhož dovodil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, a na usnesení téhož soudu sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2011, 29 NSČR 14/2001-A ze dne 21.12.2011 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012 (dále jen R 44/2012), z něhož dovodil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) s tím, že dlužnici žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že v insolvenčním návrhu detailně popsala důvod Pohledávky, vývoj platební morálky dlužnice či způsob fakturace a že na podporu svých tvrzení doložila řadu důkazních prostředků, z nichž plyne splatnost Pohledávky -např. smlouvu o dílo, dohody o narovnání či zprávy o výstavbě. Splatnost Pohledávky je tak podle ní explicitně uvedena ve fakturách, v přihlášce Pohledávky a v neposlední řadě i v insolvenčním návrhu. Navrhovatelka nesouhlasila s názorem soudu, že by v návrhu neuvedla konkrétní okolnosti o neschopnosti dlužnice plnit své splatné závazky podle ust. § 3 odst. 2 IZ. Rozvedla, že z insolvenčního návrhu jednoznačně plyne, že dlužnice neplní svůj závazek vůči ní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti a že s ohledem na výši pohledávek navrhovatelky a dalšího věřitele zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků.

Navrhovatelka dále vyslovila přesvědčení, že požadavkům kladeným na obsah insolvenčního návrhu ve vztahu ke konkretizaci pohledávky dalšího věřitele zmiňovaným v R 44/2012 vyhověla tvrzením, že dlužník má další závazky po lhůtě splatnosti, a to minimálně vůči věřiteli TechOrg s.r.o., IČ: 27624242, se sídlem Praha 6, Dejvice, Na Markvartce 896, PSČ 160 00, výše závazku: 96.000,-Kč, a to na základě smlouvy o dílo na vypracování projektové dokumentace vytápění na zakázce Křižíkova 68, faktura č. FV 11087, splatnost dne 22.11.2011 .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije. Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009) je již ustálena v tom, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ. Odvolací soud tudíž při posuzování otázky, zda navrhovatelka dostatečně vylíčila skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, vycházel ze stavu, který zde byl ke dni vydání napadeného usnesení, tj. ke dni 8.2.2012. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně považuje v první řadě za nutné poukázat na závěry obsažené v R 91/2009, podle nichž povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Odvolací argumentace, dle níž je splatnost Pohledávky uvedena v důkazech (přílohách) k insolvenčnímu návrhu, je tudíž zjevně neopodstatněná.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

V daném případě je odvolací soud s navrhovatelkou zajedno potud, že v insolvenčním návrhu a jeho doplnění (č.l. A-1 a A-6) uvedla tvrzení, která by v případě prokázání jejich pravdivosti, dovolovala učinit závěr, že má vůči dlužnici pohledávku s dobou splatnosti delší než tři měsíce. Pokud šlo o úpadek dlužnice, navrhovatelka označila dalšího jejího věřitele (TechOrg, s.r.o.) včetně konkrétních údajů o výši (96.000,-Kč) a splatnosti (dne 22.11.2011) jeho pohledávky a uzavřela na tom, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, neboť zastavila platby všech svých závazků.

Z těchto tvrzení bylo možno dovodit pouze to, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, ale nikoli to, že by je ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ nebyla schopna plnit. Tato tvrzení na rozdíl od mínění navrhovatelky postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek uvedených v ust. § 3 odst. 2 téhož zákona, podle nichž se má zato, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky.

S navrhovatelkou lze souhlasit v tom, že ust. § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ konstruují vyvratitelné právní domněnky, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo jestliže je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a že pokud se tyto skutečnosti prokážou, je na dlužníkovi, chce-li zabránit vydání rozhodnutí o svém úpadku, aby prokázal opak, tj. že neuhrazené závazky je schopen zaplatit (např. že disponuje prostředky, které mu takové plnění bez zbytečného odkladu umožňují). Závěr o tom, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků však z výše popsaných tvrzení navrhovatelky učinit nelze; není z nich totiž zřejmé, jaký je rozsah všech peněžitých závazků dlužnice, a tudíž z nich nelze dovodit, že pohledávky navrhovatelky a dalšího věřitele tvoří podstatnou část peněžitých závazků dlužnice. Navrhovatelka rovněž přehlédla, že o vyvratitelné právní domněnce dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ lze hovořit při prodlení dlužníka s placením nejméně dvou peněžitých závazků dvěma různým věřitelům delším tří měsíců. Navrhovatelka však-vyjma sebe-o žádném věřiteli netvrdila, že by měl za dlužnicí pohledávku, jež je splatná déle než tři měsíce, když pohledávka TechOrg, s.r.o. (splatná dne 22.11.2011) nebyla v době podání insolvenčního návrhu (dne 2.2.2012) ani v době vydání napadeného usnesení (dne 8.2.2012) splatná déle než tři měsíce.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh navrhovatelky vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když ho napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění neshledal odvolací soud odvolání navrhovatelky důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil. Jelikož byl insolvenční návrh odmítnut, má dlužnice dle ust. § 146 odst. 3 OSŘ vůči navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení, jež jí ovšem v daném případě nevznikly ani v odvolacím řízení. Proto o nich odvolací soud rozhodl za použití ust. § 224 odst. 1 OSŘ, jak uvedeno v bodě II. výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 21.května 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová