2 VSPH 267/2011-B-27
MSPH 94 INS 5219/2010 2 VSPH 267/2011-B-27

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka DANOB, s.r.o., sídlem Plaská 622/3, Praha 5, zast. advokátkou JUDr. Marcelou Andrýskovou, sídlem Mezírka 1, Brno, zahájené na návrh SILMET Příbram, a.s., sídlem Příbram III/168, zast. advokátem Mgr. Jiřím Kokešem, sídlem Příbram III/168, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 5219/2010-A-36 ze dne 9.února 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 5219/2010-A-36 ze dne 9.února 2011 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 5219/2010-A-36 ze dne 9.2.2011 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek DANOB, s.r.o. (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil Institut insolvence, v.o.s. (bod II. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a VI. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod V. výroku), na den 8.4.2011 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VII. a VIII. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu do 23.3.2011 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod IX. výroku), dlužníkovi uložil, aby do deseti dnů sestavil a insolvenčnímu správci odevzdal seznamy svého majetku a závazků (bod X. výroku) a rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhala SILMET Příbram, a.s. (dále jen navrhovatel) dne 14.6.2010 s tím, že vůči němu má splatné pohledávky ve výši 17.190.016,-Kč s úrokem, směnečnou odměnou a právem na náhradu nákladů soudního řízení podle pravomocného směnečného platebního rozkazu a ve výši 4.454.659,06 Kč, jež mu dne 2.2.2010 postoupila Waldviertler Sparkasse. Navrhovatel tvrdil, že dlužník neplní své splatné závazky po dobu delší 3 měsíců, protože je není schopen plnit, a označil dalšího věřitele dlužníka. Ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu dlužník uvedl, že ho považuje za nedůvodný a účelový, neboť na uspokojení závazků má dostatek majetku. Pokud jde o nárok navrhovatele ze směnečného řízení, dlužník uvedl, že podal návrh na obnovu řízení, neboť včas podal námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Dále soud zmínil, že k projednání insolvenčního návrhu nařizoval opakovaně jednání, jejichž konání zmařil dlužník opakovanými požadavky na odročení. S přihlédnutím k těmto skutečnostem neshledal soud oprávněným požadavek dlužníka na odročení jednání nařízeného na den 9.2.2011 a insolvenční návrh na něm projednal a rozhodl o něm.

Při jednání mimo jiné zjistil, že směnečným platebním rozkazem č.j. 7 Cm 173/2009-27 ze dne 19.5.2009, jenž nabyl právní moci v červnu 2009, uložil Městský soud v Praze dlužníkovi spolu s další osobou zaplatit navrhovateli 17.190.016,-Kč s úrokem ve výši 6% od 3.4.2009 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 57.300,-Kč a náklady řízení ve výši 985.948,20 Kč. K uspokojení pohledávky vydal dne 30.9.2009 exekuční příkaz soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha-východ Mgr. Jiří Nevřela. Dne 13.7.2007 uzavřel dlužník s Waldviertler Sparkasse smlouvu, jíž mu byl poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5.000.000,-Kč, přičemž závazky dlužníka ze smlouvy byly zajištěny zástavním právem. Dne 2.2.2010 postoupila Waldviertler Sparkasse navrhovateli splatnou pohledávku vůči dlužníkovi z této smlouvy ve výši 2.230.210,51 Kč včetně příslušenství a zajištění. Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky i další čtyři věřitelé, přičemž pohledávka jednoho z nich se stala splatnou v dubnu 2009 a pohledávky dalších dvou v březnu 2010.

Ze sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 12.7.2010 soud zjistil, že vůči dlužníkovi má splatnou pohledávku ve výši 6.378,-Kč, a ze sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ze dne 1.10.2010, že vůči dlužníkovi má splatné pohledávky ve výši 7.891,-Kč. Dále soud konstatoval, že přes jeho výzvu nesplnil dlužník povinnost předložit seznamy majetku a závazků a nepředložil ani žádné doklady, jimiž by situaci úpadku vyvrátil.

Na základě těchto zjištění dospěl insolvenční soud k závěru, že je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť bylo zjištěno, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Rozhodl proto, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a aby mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odvolání namítal, že není v úpadku, neboť je schopen plnit své závazky, o čemž svědčí i skutečnost, že řada věřitelů vzala zpět přihlášky pohledávek. Tvrdil, že navrhovatel není jeho věřitelem, neboť směnečný platební rozkaz nenabyl právní moci, protože dlužník proti němu podal včas námitky. I když nepopřel existenci pohledávek Waldviertler Sparkasse, namítal dlužník, že navrhovateli nemohly být platně postoupeny, neboť osoby, které tak za Waldviertler Sparkasse učinily, nebyly k takovému úkonu oprávněny. Skutečnost, že Pražská správa sociálního zabezpečení a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR mají vůči němu pouze bagatelní pohledávky, svědčí podle dlužníka o jeho schopnosti splácet své splatné závazky, a pokud jde o pohledávku uplatněnou v insolvenčním řízení Ing. Tycem, namítal, že jmenovanému již dříve uhradil celou jeho pohledávku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu výroku, jímž bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Byť odvolací soud ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 173/2009 a ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 8 Cmo 12/2011, v němž bude řešeno, zda soud prvního stupně důvodně jako opožděné odmítl námitky podané dlužníkem proti směnečnému platebnímu rozkazu, na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že navrhovatel nedoložil, že vůči dlužníkovi má pohledávku přiznanou směnečným platebním rozkazem, shodně s ním dospěl v daném případě k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že dlužník po dobu delší 30 dnů neplní své splatné a vykonatelné závazky vůči více věřitelům, přičemž ničím nevyvrátil domněnku, že tyto závazky nebyl schopen plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Jedná se o splatný závazek ze smlouvy uzavřené s Waldviertler Sparkasse, když s přihlédnutím ke shora citovanému ust. § 141 odst. 2 insolvenčního zákona je bez významu, zda pohledávka proti dlužníkovi svědčí původnímu věřiteli nebo navrhovateli, o splatné závazky vůči České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, neboť dlužník ničím neprokázal, že je uhradil před vydáním rozhodnutí o úpadku, a o závazky vůči Ing. Ivu Tycovi v celkové výši 20.757.584,56 Kč doložené notářským zápisem sp. zn. NZ 696/2009, N 779/2009 ze dne 15.10.2009, jež se staly splatnými dne 30.10.2009. V souvislosti s posledně uvedeným věřitelem považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužník sice předložil listiny osvědčující, že on, popř. jeho jednatel Petr Štefánik hradil jmenovanému opakovaně značné finanční částky, jedná se však o listiny z období předcházejícího vzniku notářského zápisu. O tom, že by cokoliv uhradil na uznaný dluh poté, kdy ho uznal, dlužník žádný doklad nepředložil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v této části jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 7.dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová