2 VSPH 265/2013-A-19
MSPH 77 INS 26679/2012 2 VSPH 265/2013-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Karla Balouna, bytem Pod Vavřincem 9, Praha 5, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 26679/2012-A-14 ze dne 29.ledna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 26679/2012-A-14 ze dne 29.ledna 2013 se mění tak, že se dlužníkovi Karlu Balounovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 26679/2012-A-14 ze dne 29.1.2013 uložil Karlu Balounovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 30.10.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že z informativního výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že dlužník je podnikatelem, dovodil, že nebude splňovat zákonem stanovené předpoklady podmiňující povolení oddlužení. Protože úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem, přičemž není předem jasné, jaký bude reálný výnos zpeněžení majetkové podstaty a zda bude postačovat na úhradu nákladů spojených s její správou a udržováním a na úhradu nároků insolvenčního správce, uložil mu zaplatit zálohu ve výši odpovídající předpokládaným nákladům řízení s přihlédnutím ke skladbě jeho majetku.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení stanoví v nižší výši. Namítal, že jeho závazky nemají původ v podnikání, a má proto zato, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Soud podle něj nevzal v úvahu, že jako zaměstnanec-sanitář operačních sálů mohl vedle zaměstnání i podnikat. Navržený způsob oddlužení umožňuje až 70% uspokojení pohledávek věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči sedmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 500.000,-Kč, vlastní pouze mobilní telefon, jeho měsíční příjem činí cca 20.000,-Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude v závislosti na původu jeho závazků, jejichž charakter nelze z jím předložených listin jednoznačně dovodit, řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník zřejmě nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je v daném případě nezbytné. Vzhledem k počtu věřitelů dlužníka, souhrnné výši jeho závazků a rozsahu jeho majetku je však odvolací soud toho názoru, že žádný ze způsobů řešení úpadku přicházejících v úvahu nebude v prvotní fázi insolvenčního řízení vyžadovat vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, a přiměřenou je proto v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 31.července 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová