2 VSPH 259/2016-B-33
MSPH 98 INS 5871/2014 2 VSPH 259/2016-B-33

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Štěpána Lamače, bytem Sluneční náměstí 2580/13, Praha 5, o odvolání Tomáše Seiferta, bytem Milady Horákové 400/23, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 5871/2014-B-28 ze dne 30. listopadu 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 5871/2014-B-28 ze dne 30.11.2015 zamítl návrh Tomáše Seiferta (dále jen odvolatel) na zrušení schváleného oddlužení Štěpána Lamače (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.7.2014 (č.d. A-14) rozhodl o úpadku dlužníka a povolení jeho řešení oddlužením a usnesením ze dne 22.4.2014 (č.d. B-12) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 29.10.2014 navrhovatel požadoval, aby soud schválené oddlužení zrušil s odůvodněním, že dlužník úmyslně zatajil existenci svých dluhů vůči němu: v řízení vedeném pod sp. zn. 23 Cm 397/2012 byl již dne 19.12.2012 vydán směnečný platební rozkaz (právní moci nabyl dne 6.2.2013), jímž bylo dlužníkovi uloženo zaplatit odvolateli 300.000,-Kč s příslušenstvím, a v řízení vedeném pod sp. zn. 47 Cm 54/2013 mu bylo rozsudkem, jenž nabyl právní moci dne 29.1.2014, uloženo zaplatit odvolateli 253.000,-Kč s příslušenstvím. Dlužník ve vyjádření k návrhu odvolatele uvedl, že o vydání těchto rozhodnutí nevěděl. Bylo mu známo toliko to, že na návrh odvolatele vydal soud pod sp. zn. 47 Sm 54/2013 směnečný platební rozkaz, proti němuž podal námitky, protože Martinu Adelimu, jenž byl věřitelem ze směnky, řádně svůj dluh ve splátkách uhradil, a nebylo mu známo, že věc byla ukončena vydáním rozsudku. O zahájení řízení vedeného pod sp. zn. 23 Cm 397/2012 nevěděl vůbec. V insolvenčním návrhu odvolatele jako svého věřitele neuvedl, neboť si nebyl vědom, že by vůči němu měl dluhy. Insolvenční správce JUDr. Pavel Čížkovský (dále jen správce) ve vyjádření k návrhu uvedl, že s ním dlužník řádně spolupracuje a splátkový kalendář plní.

Na jednáních konaných dne 28.8.2015 a 15.10.2015 dlužník uvedl, že v době, kdy směnky vznikly, řešil svou finanční situaci půjčkami od různých osob a podepsal větší množství směnek. Tvrdil, že dluh vůči Martinu Adelimu, za nějž ručil směnkou, uhradil, převody směnek mezi jmenovaným a odvolatelem byly řešeny vzájemné vztahy mezi nimi, adresa, na níž mu pravděpodobně byly doručovány soudní písemnosti, je adresou místního úřadu, proto se o jejich doručení nemusel dozvědět. Odvolatel se na jednání konané dne 15.10.2015 bez omluvy nedostavil.

Vycházeje z toho, že by neuvedením všech věřitelů v insolvenčním návrhu mohl dlužník sledovat nepoctivý záměr, soud konstatoval, že v daném případě označil dlužník v insolvenčním návrhu 17 věřitelů a do insolvenčního řízení se jich přihlásilo 20. Správce i dlužník všechny přihlášené pohledávky uznali. Pokud jde o neuvedení odvolatele co věřitele dlužníka v insolvenčním návrhu, vyjádřil soud názor, že s přihlédnutím k tomu, že v době, kdy proti dlužníkovi byla vedena soudní řízení, byl evidován k trvalému pobytu na místním úřadě a navíc byl přesvědčen o tom, že odvolateli nic nedluží, nelze v této skutečnosti spatřovat nepoctivý záměr. Dle soudu odvolateli stejně jako ostatním věřitelům nic nebránilo v tom, aby své pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení, a návrh zrušení schváleného oddlužení je motivován pouze tím, aby bylo znemožněno osvobození dlužníka od placení pohledávek dle ust. § 414 insolvenčního zákona po splnění oddlužení. Z těchto důvodů soud návrh odvolatele zamítl.

V písemném vyhotovení usnesení uvedl soud prvního stupně, že odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby je změnil a schválené oddlužení zrušil. V odvolání namítal, že správnost závěrů soudu prvního stupně vyvrací to, že dlužník vystupoval v soudních řízeních aktivně, když podal námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, a následně byl obesílán soudním exekutorem, dle názoru odvolatele ho tedy v insolvenčním návrhu neoznačil jako svého věřitele vědomě. Poukazuje na ust. § 418 odst. 3 insolvenčního zákona odvolatel dovozoval, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval dlužník nepoctivý záměr, jehož cílem bylo dosáhnout příznivějších podmínek oddlužení: závazky vůči němu by totiž podstatně zvýšily objem závazků, jež by bylo třeba v oddlužení uspokojit. Kromě toho vytkl odvolatel soudu, že na jednání o jeho návrhu předvolal pouze dlužníka a správce, nikoli jeho.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné, popř. zda bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a/), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b/), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c/), anebo to navrhne dlužník (písm. d/). Podle ust. § 418 odst. 3 téhož zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle ust. § 418 odst. 4 téhož zákona může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1 a 3, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 a písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Podle ust. § 418 odst. 5 téhož zákona mohou proti tomuto rozhodnutí podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4.

Jak je ze shora citovaných ustanovení zřejmé, přiznává insolvenční zákon oprávnění podat návrh na zrušení schváleného oddlužení pouze dlužníkovi (viz ust. § 418 odst. 1 písm. d/) a věřitelům (viz ust. § 418 odst. 4). Podání, jímž osoba, jež není věřitelem ve smyslu ust. § 14 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. věřitelem, který uplatňuje své právo vůči dlužníku, a není tudíž účastníkem insolvenčního řízení podle tohoto ustanovení, požadovala zrušení schváleného oddlužení nelze v kontextu této úpravy považovat než za podnět, o němž nebylo zapotřebí rozhodovat. Jestliže však soud prvního stupně vyjevil své negativní stanovisko k němu formou usnesení, jedná se o rozhodnutí vydané při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 odst. 1 insolvenčního zákona, proti němuž není dle ust. § 91 téhož zákona odvolání přípustné. Na tom nic nemění nesprávné poučení soudu prvního stupně o přípustnosti odvolání.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odmítl odvolací soud odvolání odvolatele podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. února 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková