2 VSPH 255/2018-B-53
č. j. KSPL 29 INS 19090 /2012 2 VSPH 255/2018 -B-53

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Petra Vaňouse v insolvenční věci dlužníka: Daniel anonymizovano , anonymizovano , bytem Velký Rybník 504 E, 363 01 Ostrov nad Ohří zastoupený advokátem Mgr. Ing. Janem Vanke sídlem T. G. Masaryka 25, 360 01 Karlovy Vary o osvobození dlužníka od placeni zbytku dluhů o odvoláni dlužníka proti usnesení Krajského soudu vPlzni ze dne 17. ledna 2018, č. j. KSPL 29 INS 19090/2012-B 47 takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2018, č. j KSPL 29 INS 19090/2012-B 47, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízeni.

Odůvodnění:

Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh dlužníka Daniela anonymizovano (dále jen dlužník ) ze dne 18. 12. 2017 na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 21. 1. 2013 (č. d. B-7) rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

[2] Dne 4. 3. 2015 udělil zajištěný věřitel ESSOX s. r. 0. (dále jen zajištěný věřitel ), jehož zjištěná pohledávka ve výši 286.179 Kč je zajištěna osobním motorovým vozidlem značky Honda Civic 1. 4. I-DSI Comfort (dále jen vozidlo ), pokyn ke zpeněžení vozidla, přičemž ze zpráv insolvenčního správce AP insolvence, v. o. 5. (dále jen správce ) plyne, že dlužník ani po opakovaných výzvách nepředal vozidlo ke zpeněžení.

[3] Z vyjádření dlužníka na jednáních o zrušení schváleného oddlužení konaných dne 21. 6. 2017 a 2. 8. 2017 vyplývá, že vozidlo se nachází na adrese Okružní 1160, Nejdek, kde si ho správce může převzít, vozidlo je bez technického osvědčení a dlužník neměl finanční prostředky na jeho přepravu na správcem určené místo v Plzni. Dlužník byl poučen o tom, že ačkoliv řádně splácel pohledávky nezajištěných věřitelů, nesplnil povinnost odevzdat vozidlo, což může být důvodem pro jeho neosvobození od zbytku dluhů.

[4] Poté, co usnesením ze dne 27. 11. 2017 (č. d. 3 43) rozhodl o splnění oddlužení, dlužník podáním ze dne 18. 12. 2017 (č. d. B 44) požádal o osvobození od placení zbytku pohledávek, s tím, že zaplatil nezajištěným věřitelům všechny pohledávky, přičemž byl až třetího roku oddlužení kontaktován ohledně vozidla, následující rok v únoru byl kontaktován, že přijde znalec

Shodu s prvopisem potvrzuje ]ana Vlasáková. k ocenění vozidla, což se nestalo; následně byl vyzván k odtahu vozidla do Plzně, na což neměl finanční prostředky; zajištěného věřitele pak následně kontaktoval, avšak bez odezvy .

[5] Zajištěný věřitel se vzhledem ke skutečnosti, že nebyl dlužníkem kontaktován a že dlužník se na jednání vyjádřil o znehodnocení vozidla, připojil k návrhu správce na nepřiznání osvobození od placení neuhrazených dluhů, nebot, dlužník svým chováním zapříčinil, že zajištěný věřitel nebyl uspokojen v rámci insolvenčního řízení.

Insolvenční soud na tomto základě-cituje Š 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) uzavřel, že ačkoli byl dlužník řádně vyrozuměn o tom, že má vozidlo vydat správci ke zpeněžení, dosud tak neučinil, přičemž ani následně nevyvíjel dostatečnou snahu vypořádat se se zajištěným věřitelem, čímž zmařil uspokojení jeho pohledávky a porušil jednu ze svých základních povinností v insolvenčním řízení. Proto rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasně odvolání, v němž argumentoval zejména tím, že nebyl po dobu čtyř let od zahájení insolvenčního řízení ohledně předání vozidla kontaktován, přestože vozidlo bylo připraveno k předání. Poté, co byla vinsolvenčním rejstříku zveřejněna výzva k poskytnutí součinnosti správci, telefonicky informoval správce o tom, že nemá finanční prostředky na to, aby vozidlo, které nemá technické oprávnení, dopravil na určené místo. Správce dlužníkovi sdělil, že bude na místo poslán odhadce, ten se však ve smluvený čas na smluvené místo nedostavil. Tvrzení správce, že dlužník není kontaktní, je nepravdivé, neboť je v rozporu se zprávami správce o průběhu řízení, v nichž je uvedeno, že v průběhu roku 2016 byl dlužník zcela kontaktní (údajný pokyn ke zpeněžení vozidla přitom zajištěný věřitel správci udělil jižvroce 2015). K neuspokojení pohledávky zajištěného věřitele došlo vdůsledku liknavého přístupu správce a konec konců i zajištěného věřitele, kteří se začali 0 předmět zástavy zajímat až po několika letech po zahájení insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze podle 5 212 a 212a zákona č. 99 / 1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by podle $ 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle 5 414 insolvenčního zákona jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, vrozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, kjejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledavky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky zvýtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (Š 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4). insolvenčního zákona je východiskem zjišťování majetkové podstaty seznam majetku, který je dlužník povinen předložit současně s insolvenčním návrhem, případně na základě rozhodnutí insolvenčního soudu. N emůže li insolvenční správce nebo předběžný správce dosáhnout úplného

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

2 VSPH 255 /2018 to insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslušného opatření. Podle Š 212 odst. 1 insolvenčního zákona dlužník musí umožnit insolvenčnímu správci přístup na všechna místa, kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty.

Insolvenční soud správně vystihl, že otázka nezodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinnosti v insolvenčním řízení může být zkoumána i poté, co insolvenční soud nezrušil schválené oddlužení podle Š 418 insolvenčního zákona nebo poté, co insolvenční řízení skončilo (jak tomu bylo v tomto případě), a tato otázka může být důvodem pro zamítnutí návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku pohledávek.

9. Jinými slovy, zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem

10.

11. pro rozhodnutí dle Š 418 insolvenčního zákona, měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. Pokud tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle Š 414 insolvenčního zákona znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Ještě jinak vyjádřeno, dlužník je povinen se v celém průběhu trvajícího insolvenčního řízení vyvarovat nepoctivému či lehkomyslnému chování nebo nedbalému plnění svých povinností a insolvenční soud je povinen zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení rovněž při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015 a ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018.

Pro posouzení otázky, zda dlužník vskutku nezodpovědně přistupoval k plnění svých povinnosti v insolvenčním řízení je třeba vyjít z obsahu insolvenčního spisu, z něhož mimo jiné plyne, že:

[1] Správce dne 26. 11. 2012 (č. d. 83) sepsal do majetkové podstaty dlužníka vozidlo, který slouží k zajištění pohledávky zajištěného věřitele.

[2] Ve zprávách o průběhu oddlužení v období od 28. 5. 2013 do 9. 11. 2016 (například B 9, B-16, 13-27) správce opakovaně sdělil, že dlužník řádně hradí splátky a je kontaktní.

[3] Výzvou ze dne 7.12.2016 (č. d. 13-28), jež byla zveřejněna vinsolvenčním rejstříku byl dlužník upozorněn, že přes opakované (nijak nespecifikované) výzvy nepředal správci vozidlo a je tak povinen učinit nejpozději do 20. 12. 2016 na specifikovanou adresu záchytného parkoviště v Plzni.

[4] Podáním ze dne 13. 3. 2017 (č. d. 8-29) správce insolvenčnímu soudu sdělil, že výzvu ze dne 7. 12. 2016 dlužník nepřevzal a vozidlo dosud nevydal.

[5] Insolvenční soud proto nařídil na den 2. 8. 2017 (č. d. B 39) jednání, na kterém dlužník označil adresu, na které se vozidlo nachází, a uvedl, že vozidlo již nemá technické osvědčení a dlužník nemá finanční prostředky na jeho odtažení.

[6] Podáním ze dne 18. 12. 2017 (č. d. 13 44) dlužník sdělil insolvenčnímu soudu, že na pokyn správce kontaktoval zajištěného věřitele e mailem, na který mu však zajištěný věřitel neodpověděl.

[7] Zajištěný věřitel reagoval na vyjádření dlužníka podáním ze dne 15. 1. 2018 (č. d. B-46), v němž uvedl, že dne 4. 3. 2015 udělil pokyn správci ke zpeněžení vozidla, že přípisem ze dne 27. 7. 2017 mu bylo správcem sděleno, že dlužník je nekontaktní, a že dle popisu vozidla na jednání konaném dne 2. 8. 2017 má zajištěný věřitel za to, že vozidlo bylo dlužníkem znehodnoceno.

Odvolací soud je s insolvenčním soudem zajedno v tom, že dlužník byl povinen poskytnout

V správci při zjišťování majetkové podstaty soucinnost a byl povinen mu vydat vozidlo (předmět

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

12.

13.

14.

2 VSPH 255 / 2018 zajištění) ke zpeněžení. Dlužník by nesplnil povinnost vydat správci vozidlo ke zpeněžení zejména tehdy, pokud by neprodleně poté, co ho k tomu správce vyzval, neoznačil (zatajil) místo (prostor), kde se vozidlo nachází a správci neumožnil s vozidlem nakládat. Dosavadní obsah spisu ani odůvodnění napadeného usnesení však podklad pro tento závěr neposkytují.

Samotná okolnost, že dlužník nedopravil vozidlo na správcem určené místo, k závěru, že nesplnil povinnost vydat vozidlo správci ke zpeněžení, nevede, zvlášť v situaci, kdy dlužník tvrdí, že vozidlo nemá (nemělo) technické oprávnění a že neměl dostatek finančních prostředků k jeho přistavení (odtahu) na správcem určené místo.

Vzhledem k uvedenému je závěr insolvenčního soudu o tom, že dlužník nesplnil povinnost vydat vozidlo správci ke zpeněžení, neúplný a tudíž i předčasný. Odvolací soud proto napadené usnesení podle 5 219a odst. 2 o.s. ř. zrušil a podle Š 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že zajištěný věřitel, jehož zajištění v průběhu oddlužení nezaniklo zpeněžením majetku sloužícího k zajištění, zůstává zachováno právo domáhat se uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (srov. Š 414 odst. 4 insolvenčního zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem.

Praha 19. února 2018

Mgr. Tomáš Braun v. r. předseda senátu



/

4?

,c/

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková. '