2 VSPH 2524/2014-B-66
MSPH 99 INS 37842/2013 2 VSPH 2524/2014-B-66

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka JUDr. Miloše anonymizovano , anonymizovano , bytem Havelská 494/31, Praha 1, o odvolání PRO-Újezd, a.s., sídlem Hvězdova 1689/2a, Praha 4, IČO: 27449572, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 37842/2013-B-27 ze dne 25. listopadu 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 37842/2013-B-27 ze dne 25. listopadu 2014 se m ě n í tak, že se neodmítá popěrný úkon ze dne 20.11.2014, jímž PRO-Újezd, a.s. popřela pohledávku SEDRIKA, s.r.o. ve výši 224.038.914,50 Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném ve věci JUDr. Miloše anonymizovano (dále jen dlužník) odmítl ve výroku označeným usnesením popěrný úkon ze dne 20.11.2014, jímž PRO-Újezd, a.s. (dále jen odvolatelka) popřela pohledávku SEDRIKA, s.r.o. (dále jen věřitelka) ve výši 224.038.914,50 Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 20.8.2014 (č.d. A-61) rozhodl o úpadku dlužníka a vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto rozhodnutí přihlásili své pohledávky. Nato konstatoval, že věřitelka přihlásila podáním ze dne 31.12.2013 zajištěnou pohledávku za dlužníkem ve výši 191.312.135,97 Kč a podáním ze dne 17.10.2014 opravila její výši na 224.038.914,50 Kč. Dále uvedl, že podáním ze dne 20.11.2014 popřela odvolatelka tuto pohledávku co do pravosti, výše i pořadí, reprodukoval obsah popěrného úkonu odvolatelky a k jednotlivým důvodům popření uvedl, že: -u namítané neurčitosti a neplatnosti ručitelského prohlášení neuvedla odvolatelka jeho text ani nespecifikovala, v čem neurčitost a neplatnost spatřuje,

-u tvrzení, že ručitelské prohlášení bylo podepsáno v době, kdy byla proti dlužníkovi vedena exekuce, odvolatelka exekuci blíže nespecifikovala ani neuvedla, jaký vliv by její vedení mělo mít na existenci přihlášené pohledávky, -odvolatelka neuvedla, z jakých konkrétních skutkových okolností dovozuje závěr, že ručení není zajištěno zástavním právem, a že pokud by zástavní právo existovalo, pak pouze do výše 87.728.553,-Kč.

Z uvedeného dovodil, že popěrný úkon odvolatelky nesplňuje náležitosti dle ust. § 200 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť je neurčitý a neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu ust. § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a proto jej odmítl.

Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se její popěrný úkon neodmítá. V odvolání především namítala, že popěrný úkon učinila na předepsaném formuláři, jehož podobu nemá možnost měnit, a je jí tedy limitována. Dále vyjádřila přesvědčení, že svá tvrzení formulovala dostatečně, neboť v popěrném úkonu konkrétně vymezila popíranou pohledávku, zcela jasně vyznačila její popření co do pravosti, výše i pořadí a připojila k němu přílohy-ručitelské prohlášení a zástavní smlouvy-z nichž se podávají všechny podstatné skutečnosti, jež dle jejího názoru není nutné znovu opakovat (přepisovat) v textu formuláře. Akcentovala přitom, že posouzení toho, z jakých důvodů je právní úkon neurčitý, i toho, jaký má vedení (v přílohách označené) exekuce proti dlužníku vliv na existenci pohledávky věřitelky, je předmětem právního posouzení, jež přísluší soudu, a nikoli účastníku řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 200 IZ je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odst. 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odst. 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odst. 3). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, v době od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5).

Podle ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. musí návrh kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popř. též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ustálené judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 370/2002 ze dne 15. 10. 2002) se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (ust. § 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinými slovy, v žalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neobsahuje-li návrh úplné vylíčení všech pro rozhodnutí významných skutečností, může tak žalobce učinit v rámci přípravy jednání nebo při jednání, a to až do doby než nastane tzv. koncentrace řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že odvolatelka uplatnila popření pohledávky včas, neboť její popěrný úkon ze dne 20.11.2014 došel insolvenčnímu soudu dne 21.11.2014 a přezkumné jednání se konalo dne 26.11.2014.

Na rozdíl od soudu prvého stupně je přitom odvolací soud toho názoru, že k odmítnutí popření nebyl žádný důvod, neboť včas uplatněné popření bylo podáno na předepsaném formuláři a obsahovalo všechny zákonem vyžadované náležitosti; v popěrném úkonu byl označen insolvenční soud, uvedena spisová značka, pod níž je řízení vedeno, popírající i přihlášený věřitel byli řádně označeni obchodní firmou, adresou sídla a identifikačním číslem, a úkon byl podepsán statutárním orgánem odvolatelky. Odvolatelka přitom v popěrném úkonu uvedla, že popírá pohledávku č. 1 ve výši 224.038.914,50 Kč, již přihlásila věřitelka do insolvenčního řízení z titulu ručitelského prohlášení dlužníka, že ji popírá co do pravosti, výše i pořadí, a v kolonce 10 formuláře též vymezila důvody popření, když namítala neurčitost ručitelského prohlášení a z toho plynoucí neplatnost, vznik ručitelského prohlášení (jeho podpis) v době vedené exekuce proti dlužníku , nedostatek zajištění pohledávky (z titulu ručení) zástavním právem a výši zajištění pouze do 87.728.553,-Kč. K prokázání popěrných důvodů v kolonce 12 formuláře označila důkazy.

Z obsahu popěrného úkonu odvolatelky je tak zřejmé, že zákonným požadavkům ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. vyhověla, neboť soudu předložila řádně vyplněný formulář, v němž dostatečně vymezila předmět řízení po skutkové stránce (viz judikatorní závěry shora), označila důkazy, jichž se dovolává, a je z něj zjevné i to, čeho se jím domáhá.

Toliko pro potřebu dalšího řízení ohledně odvolatelkou učiněného popření, jež se ve smyslu ust. § 200 odst. 5 IZ považuje za žalobu, jíž odvolatelka uplatnila u insolvenčního soudu své popření vůči věřitelce, považoval odvolací soud za vhodné (opakovaně) připomenout, že k případné opravě nebo doplnění žaloby se přiměřeně (§ 7 odst. 1 IZ) použije postup podle § 43 o.s.ř.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se popření odvolatelky neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 17. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková