2 VSPH 2501/2014-A-13
KSLB 76 INS 31238/2014 2 VSPH 2501/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Fotovoltaická elektrárna Okrouhlá, s.r.o., IČ 28108566, sídlem Podhorská 377/20, Jablonec nad Nisou, zast. advokátem Mgr. Stanislavem Servusem, sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 31238/2014-A-6 ze dne 26. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 31238/2014-A-6 ze dne 26. listopadu 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužnice Fotovoltaická elektrárna Okrouhlá, s.r.o. neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Fotovoltaická elektrárna Okrouhlá, s.r.o. (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku.

V odůvodnění usnesení soud předeslal, že dlužnice v návrhu navrhla, aby do doby než bude rozhodnuto o jejím dovolání proti pravomocnému a vykonatelnému rozsudku odvolacího Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 29 Co 632/2013-202 ze dne 30.9.2014 (dále jen Rozsudek), jímž byl potvrzen rozsudek okresního soudu o zamítnutí její žaloby na zaplacení částky 119.759.981,-Kč s příslušenstvím (dále jen Pohledávka) a jímž jí bylo uloženo, aby Angusland, s.r.o. a Českolipské farmě, s.r.o. (dále též jen Věřitelé) uhradila na nákladech řízení před soudem prvního stupně 896.320,-Kč a před odvolacím soudem 449.780,80 Kč, zachoval klid řízení, tj. aby nepřijímal žádné rozhodnutí, resp. aby o zjištění jejího úpadku rozhodl až v případě, že dovolání proti Rozsudku bude Nejvyšším soudem ČR odmítnuto nebo zamítnuto.

Soud rozvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu, jenž mu byl doručen dne 19.11.2014, tvrdila, že má závazky (jen) vůči Věřitelům z titulu náhrady nákladů řízení dle Rozsudku v celkové výši 1.346.100,80 Kč, jež jsou splatné od 13.11.2014 a jež není schopna plnit. K rozsahu svého majetku uvedla, že vyjma peněžních prostředků na bankovním účtu ve výši 41.159,-Kč a Pohledávky, jejíž vymahatelnost nevidí jako dobrou, nemá žádný majetek. V rozporu s ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) tak dlužnice podle soudu neuvedla v návrhu rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly její úpadek, neboť v něm chybí jakýkoli údaj o tom, že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (pohledávky Věřitelů nejsou 30 dnů po splatnosti), nebo údaj, že souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku (majetek dlužnice odpovídající Pohledávce představuje částku 119.801.140,-Kč, zatímco výše jejích závazků činí 1.346.100,80 Kč).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala dlužnice včasné odvolání, v němž zdůraznila, že v návrhu v souladu se zákonem tvrdila všechny rozhodné skutečnosti, které osvědčují její úpadek ve formě předlužení, když uvedla, že má více věřitelů, závazky ve výši 1.346.100,80 Kč a majetek ve výši 41.159,-Kč, z čehož je zřejmé, že souhrn jejích závazků převyšuje o více jak 1.000.000,-Kč hodnotu jejího majetku. Soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně zahrnul do jejího majetku i Pohledávku, kterou sice soudně vymáhala, nicméně neúspěšně (žaloba o zaplacení Pohledávky byla zamítnuta). Ačkoli ve vymáhání Pohledávky pokračuje tím, že podala dovolání proti Rozsudku, s ohledem na dosavadní výsledek soudního řízení však v dohledné době s vymožením Pohledávky počítat nemůže.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Z ust. § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Podle ust. § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit v tom, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Naproti tomu při úpadku dlužníka (právnické osoby nebo fyzické osoby-podnikatele) ve formě předlužení se podmínka mnohosti jeho věřitelů neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných, ale rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku. Jinými slovy, při zkoumání předlužení se zejména posuzuje souhrn všech dlužníkových závazků (včetně nesplatných závazků) v poměru k hodnotě jeho majetku.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v insolvenčním návrhu (č.d. A-1) tvrdila, že má dva Věřitele: Angusland, s.r.o. a Českolipskou farmu, s.r.o., vůči nimž má závazky ve výši 1.346.100,80 Kč z titulu povinnosti uhradit náhradu nákladů řízení dle Rozsudku, přičemž vyjma finančních prostředků na bankovním účtu ve výši 41.159,-Kč a Pohledávky, jejíhož zaplacení se neúspěšně domáhala v soudním řízení, nedisponuje žádným majetkem.

V posuzovaném případě je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu úpadek dlužnice osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že dlužnice, která je podnikatelkou, má více věřitelů a souhrn jejích závazků (1.346.100,80 Kč) převyšuje hodnotu jejího majetku (41.159,-Kč), přičemž dlužnice ani netvrdila, že lze očekávat budoucí příjmy plynoucí z provozu podniku. Ohledně Pohledávky ve výši 119.759.981,-Kč, odvolací soud připomíná, že jestliže žaloba požadující její zaplacení byla Rozsudkem pravomocně zamítnuta, je dle ust. § 159a o.s.ř. tímto výrokem vázán nejen ten, kdo byl účastníkem řízení (dlužnice a Věřitelé), nýbrž i soud. Ani insolvenční soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto (v daném případě o neexistenci Pohledávky), a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Jinými slovy, jestliže dlužnice Pohledávku nevymohla soudně, nelze ji vskutku považovat za dobytnou a kalkulovat s ní jako s majetkem dlužnice při posuzování jejího předlužení.

Tvrzení dlužnice tak naplňují znaky úpadku ve formě předlužení dle ust. § 3 odst. 3 IZ, pro které nemá, a opakovaně to budiž zdůrazněno, splatnost závazků dlužnice žádného významu. Insolvenční návrh proto nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo dle ust. § 128 odst. 1 IZ namístě odmítnout, a podmínky k vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Insolvenční návrh proto nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by ho bylo dle ust. § 128 odst. 1 IZ namístě odmítnout, a podmínky k vydání napadeného usnesení nebyly dány.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

K žádosti dlužnice ze dne 13.3.2015 (č.d. A-11), jíž-i s ohledem na to, že Nejvyšší soud ČR usnesením sp. zn. 25 Cdo 131/2015 ze dne 24.2.2015 odložil vykonatelnost Rozsudku-navrhla, aby insolvenční soud do doby, než bude rozhodnuto o dovolání proti Rozsudku zachoval klid řízení, považoval odvolací soud za vhodné uvést, že v tomto případě není dle ust. § 84 odst. 1 věty před středníkem IZ přerušení insolvenčního řízení přípustné nehledě na to, že usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 131/2015 ze dne 11.6.2015 bylo dovolání proti Rozsudku odmítnuto.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 16. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová