2 VSPH 25/2015-B-67
KSLB 76 INS 12770/2013 2 VSPH 25/2015-B-67

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Ivana Dudáše a Marie Dudášové, bytem Kašparova 519, Liberec, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 12770/2013-B-36 ze dne 19. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 12770/2013-B-36 ze dne 19. listopadu 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 12770/2013-B-36 ze dne 19.11.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Ivana Dudáše a Marie Dudášové (dále jen dlužníci) zamítl návrh, jímž se dlužníci domáhali, aby rozhodl o zproštění GRM Insolvence, v.o.s. (dále jen správce) funkce insolvenčního správce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 21.10.2013 schválil oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty. Podáním ze dne 18.11.2014, jež kvalifikoval jako návrh na zproštění funkce správce, se dlužníci domáhali změny v osobě insolvenčního správce. Důvod ke zproštění spatřovali v tom, že správce účelově manipuluje s fakty o přihlášených zájemcích s cílem ignorovat původní rozhodnutí insolvenčního soudu o zpeněžení majetkové podstaty a na základě zkreslených či neúplných informací hodlá soud požádat o jeho změnu. Dlužníci přitom neuvedli, z čeho usuzují, že je s informacemi manipulováno, tvrdili pouze, že jim Ing. Jursík z realitní kanceláře sdělil, že není problém změnit usnesení soudu. Dále tvrdili, že po přesném vyčíslení dluhů je pravděpodobné, že se sníží o částku 300 tisíc Kč, již splácí jejich syn, a nebude proto nutné zpeněžovat celou majetkovou podstatu, a z těchto důvodů není třeba provádět veřejnou dražbu. Tvrdili rovněž, že zájemci o koupi dvou bytů a garáže čekají na pokyn ke složení peněz na účet správce, ale jediný pracovník společnosti s ručením omezeným JWS je hospitalizován. Soud nevyzýval správce k vyjádření se k návrhu, neboť jej shledal zjevně bezdůvodným.

Cituje ust. § 32 insolvenčního zákona uvedl soud, že dlužníky tvrzené důvody neshledal ke zproštění funkce správce dostačujícími. Ohledně údajné manipulace s údaji o zájemcích o koupi majetku z majetkové podstaty, soud zdůraznil, že dlužníci neuvedli, jak s nimi mělo být manipulováno. Připomněl, že správci stanovil, že náklady na zpeněžování nesmějí přesáhnout 5% výtěžku zpeněžení, a je proto zřejmé, že z hlediska odměny zprostředkovatele je lhostejné, zda se prodej uskuteční mimo dražbu nebo veřejnou dražbou. Obava, že dražitel bude mít z prodeje větší prospěch, je tedy bezpředmětná. Splácení jednoho ze závazků dlužníků třetí osobou s činností správce nijak nesouvisí, a nemůže ji proto nijak ovlivnit. Co se týče hospitalizace pracovníka zprostředkovatele, poukázal soud na to, že shledá-li správce, že zájemci předložili nejvyšší nabídku, nic mu nebrání v tom, aby smlouvu o prodeji uzavřel sám. Konečně soud zmínil, že dlužníci vytýkali správci prodlevu ve zpeněžování majetkové podstaty a z toho pramenící ztrátu zájemců o koupi, leč tuto výtku nekonkretizovali. Poukázal přitom na to, že správce zajistil zájemce o koupi jednoho z bytů, leč proti uzavření smlouvy brojili dlužníci a požadovali na soudu, aby zakročil. Protože žádné porušení povinností správcem neshledal, soud návrh dlužníků zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a zprostil správce funkce. V odvolání zdůraznili, že jim nejde o protahování řízení, neboť se zpeněžením svého majetku, jehož výtěžek by měl postačit k plnému uspokojení pohledávek věřitelů, jsou od počátku řízení smířeni. Dle jejich názoru však správce nejedná tak, aby věc mohla být ukončena. Správci vytkli, že ignoruje zájemce o koupi majetku z majetkové podstaty a jejich nabídky: konkrétně zmínili Ing. Michaelu Zástěrovou, Ivana Fešána a svého syna Michala Dudáše, s nimiž jednal pracovník JWS, s.r.o., jenž se omezil na sdělení, že mu mají zaslat své nabídky elektronickou poštou, přičemž tvrdili, že pracovník zprostředkovatele odrazuje zájemce od koupě. Správci vytkli, že nedoložil, kde a jak inzeroval prodej nemovitostí, jak mu soud uložil, byť ve zprávě tvrdil, že na serveru Sreality.cz, na němž však dlužníci nic nenalezli. Ve zprávě soudu správce tvrdil, že určití zájemci nepředložili jemu ani zprostředkovateli prodeje žádnou nabídku, přestože mu konkrétní nabídku předložili jak pan Štefek, tak shora jmenovaní. Ignorováním zájemců o koupi bytu 1+1 a garáže usiluje správce dle dlužníků o změnu podmínek zpeněžení, a to veřejnou dražbou, přestože by tento majetek mohl být okamžitě zpeněžen mimo dražbu a celá věc by mohla být uzavřena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V prvé řadě považoval odvolací soud za nutné uvést, že insolvenční zákon v závislosti na důvodech, jež vedou ke změně v osobě insolvenčního správce, umožňuje insolvenčnímu soudu, aby podle ust. § 31 odst. 1 insolvenčního zákona z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinnosti insolvenčního správce, odvolal insolvenčního správce z funkce, nebo aby podle ust. § 32 odst. 1 téhož zákona zprostil insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu. Podle ust. § 31 odst. 2 téhož zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce ustanoveného podle ust. § 29 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, tj. usnesli-li se na jeho ustanovení do funkce věřitelé na schůzi nejblíže následující po přezkumném jednání, na níž odvolali z funkce soudem ustanoveného insolvenčního správce, i tehdy, požádal-li o to do 3 dnů poté, co se o svém ustanovení dozvěděl, vyjma případu, kdy se svým ustanovením předem souhlasil.

Podle ust. § 32 insolvenčního zákona může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1.

Ustanovení § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní správce povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona, podle něhož je při výkonu funkce povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svými i před zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu předkládat nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, že liknavě provádí soupis majetkové podstaty či zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Stejně jako soud prvního stupně dovodil odvolací soud z obsahu spisu, že dlužníci ničím nedoložili, že správce porušil své povinnosti natolik, že by to odůvodňovalo postih v podobě zproštění funkce. Odvolací soud je přitom se soudem prvního stupně zajedno i v tom, že bez ohledu na to, zda ke zpeněžení majetkové podstaty dojde mimo dražbu nebo veřejnou dražbou, je z hlediska zásad insolvenčního řízení vymezených v ust. § 5 insolvenčního zákona podstatné, aby bylo dosaženo hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Veřejnou dražbu dle ust. § 287 insolvenčního zákona, jíž se mohou zúčastnit i zájemci o koupi majetkových hodnot náležejících do majetkové podstaty dlužníků, již tak hodlali učinit s využitím prodeje mimo dražbu dle ust. § 289 insolvenčního zákona, považuje navíc odvolací soud za nejtransparentnější způsob zpeněžení majetkové podstaty. Přestože ani odvolací soud nezjistil důvody, jež by odůvodňovaly postup podle ust. § 32odst. 1 insolvenčního zákona, považoval za nezbytné upozornit soud prvního stupně na to, že by měl vzít na zřetel i to, že by dle shora zmíněného ust. § 5 insolvenčního zákona mělo být uspokojení věřitelů dosaženo co nejrychleji. Měl by tedy uvážit a zhodnotit např. efektivnost zapojení prostředníka do zpeněžování majetkové podstaty, za něž odpovídá správce, s přihlédnutím k tomu, že majetková podstata dosud zpeněžena nebyla, přestože o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty včetně vymezení majetku, jenž měl být zpeněžen, rozhodl již před dvěma lety.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 13. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a ,v . r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková