2 VSPH 2490/2014-A-38
KSPA 44 INS 24468/2013 2 VSPH 2490/2014-A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Sychrova 16, Ústí nad Orlicí, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 24468/2013-A-28 ze dne 6. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 24468/2013-A-28 ze dne 6. listopadu 2014 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích shora označeným usnesením v bodech I. a II. výroku zjistil úpadek Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Šárku Línkovou (dále jen správkyně), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí, tj. do 7.1.2015, podali přihlášky svých pohledávek s poučením, jaké náležitosti přihláška pohledávky musí mít (bod V. výroku), přihlášené věřitele vyzval ke sdělení, jaká zajišťovací práva na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách uplatní s poučením o následcích, pokud tak neučiní (bod VI. výroku), osoby, jež mají závazky vůči dlužníku, vyzval, aby napříště plnění poskytovaly správkyni (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (bod VIII. výroku), vyzval věřitele, kteří budou hlasovat mimo schůzi věřitelů, aby svůj hlas uplatnili na předepsaném formuláři (bod IX. výroku), správkyni uložil nejpozději do 26.1.2015 předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a nejméně 10 dnů přede dnem konání první schůze věřitelů předložit zprávu o hospodářské situaci dlužníka (body X. a XI. výroku) a deklaroval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu Hypoteční banky, a.s. (dále jen navrhovatelka) ze dne 3.9.2013, jež tvrdila, že má za dlužníkem neuspokojené splatné pohledávky v celkové výši 190.125,53 Kč z titulu smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 16.7.2004, a označila další věřitele s pohledávkami více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není dlužník schopen plnit. Ke své pohledávce za dlužníkem upřesnila, že úvěr sice byl poskytnut několika osobám, ty jsou však z úvěrové smlouvy zavázány společně a nerozdílně, takže je pouze na ní, proti komu svá práva uplatní. Dodala, že úvěr nebyl dlužníkem řádně splácen, a proto s ním dne 9.5.2012 uzavřela dohodu o splácení úvěru, v níž svůj závazek uznal a navrhovatelka akceptovala, že jí budou dlužné částky, z nichž nejstarší byla splatná od 20.3.2011, uhrazeny do 20.12.2012 spolu s řádnými měsíčními splátkami; dlužník však dlužné částky v termínu neuhradil.

Dlužník k návrhu uvedl, že pohledávku navrhovatelky uznává, avšak nesouhlasil s tím, že by byl v úpadku. Upozornil na to, že z úvěrové smlouvy je zavázán společně a nerozdílně spolu s dalšími osobami, a zdůraznil, že své závazky vůči navrhovatelce neplnil také proto, že po lednu 2013 byl obstaven jeho účet u navrhovatelky z důvodu exekuce vedené Komerční bankou, a.s. Zdůraznil, že neshledává důvod k podání insolvenčního návrhu, neboť pohledávku navrhovatelky je schopen hradit.

Při posuzování důvodnosti návrhu vyšel soud z hlediska skutkového z toho, že: 1) Smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 16.7.2004 (dále jen Smlouva) uzavřenou mezi navrhovatelkou a Milenou Fikejzovou, Jiřím anonymizovano a Lenkou Šťovíčkovou (dále jen Dlužníci) se navrhovatelka zavázala poskytnout Dlužníkům úvěr ve výši 700.000,-Kč a Dlužníci se zavázali splatit jej v měsíčních splátkách ve výši stanovené oznámením banky nejpozději do 24 let od termínu dočerpání úvěru; důvod ani výše pohledávky ze Smlouvy plynoucí nebyly mezi účastníky sporné; 2) Smlouvou o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu ze dne 16.7.2004 uzavřenou mezi navrhovatelkou a Dlužníky zřídila navrhovatelka v souvislosti s uzavřením Smlouvy Dlužníkům běžný hypoteční účet č. 5341218/2100 a běžný čerpací účet č. 5341197/2100 (dále též jen hypoteční účty) za účelem hrazení splátek úvěru a čerpání úvěru; 3) v seznamu závazků ze dne 10.10.2013 uvedl dlužník své závazky vůči navrhovatelce ve výši 190.125,53 Kč z titulu Smlouvy a dále vůči První litomyšlské stavební, a.s. ve výši 1.049.377,-Kč, Profidebt, s.r.o. ve výši 82.189,05 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 210.767,-Kč; 4) dle vyjádření ze dne 11.9.2013 evidovala Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR pohledávky za dlužníkem ve výši 109.536,-Kč z titulu dlužného pojistného a ve výši 101.231,-Kč z titulu penále za neodvedené pojistné, přičemž část pohledávek byla exekučně vymáhána na základě platebních výměrů (nejstarší z výměrů byl vydán dne 31.3.2008);

5) dlužník avaloval směnku vystavenou výstavcem STOReAGE, o.s. na řad První litomyšlské stavební, a.s. dne 13.9.2013, znějící na směnečnou sumu 706.250,-Kč, jež byla splatná dne 31.10.2011, přičemž tento závazek je vymáhán exekučně; 6) dle sdělení ze dne 17.9.2013 evidovala Profidebt, s.r.o. pohledávku za dlužníkem ve výši 82.189,05 Kč splatnou dne 25.10.2006 vzniklou na základě smlouvy o úvěru ze dne 20.8.2013; 7) exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše č.j. 129 EX 9545/11-27 bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky z hypotečních účtů k uspokojení pohledávky oprávněné Komerční banky, a.s. za povinnou Milenou Fikejzovou ve výši 105.348,-Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 29.804,-Kč a nákladů exekuce ve výši 60.865,02 Kč; -exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše č.j. 129 EX 5833/12- 27 ze dne 6.2.2013 bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky z hypotečních účtů povinného Jiřího anonymizovano k uspokojení pohledávky oprávněné První litomyšlské stavební, a.s. za povinnými STOReAGE, o.s. a Jiřím anonymizovano ve výši 706.250,-Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 97.926,-Kč a nákladů exekuce ve výši 193.033,80 Kč; -exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. č.j. 124 EX 11228/08-64 ze dne 27.6.2012 bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky z hypotečního účtu povinného k uspokojení pohledávky oprávněné Profidebt, s.r.o. za povinným Jiřím anonymizovano v celkové výši 95.593,30 Kč; 8) dlužník od ledna 2013 do září 2013 (částečně) plnil na účet exekutora Mgr. Jaroše (ve prospěch věřitele První litomyšlské stavební, a.s.) a uhradil též 5 splátek na účet exekutora JUDr. Mareše (ve prospěch věřitele Profidebt, s.r.o.).

Z uvedeného insolvenční soud dovodil, že navrhovatelka má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 190.125,53 Kč, přičemž splatnost nejstarší dlužné splátky nastala již 20.3.2011. Dále měl za zjištěné, že za dlužníkem mají pohledávky déle než tři měsíce po splatnosti i První litomyšlská stavební, a.s., jejíž pohledávka ve výši 706.250,-Kč byla splatná dne 31.10.2011, Profidebt, s.r.o., jejíž pohledávka ve výši 82.189,05 Kč se stala splatnou 25.10.2006, a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, jejíž pohledávka ve výši 64.545,-Kč se stala splatnou před 31.3.2008.

Cituje ust. § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dospěl soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť kromě navrhovatelky mají za ním pohledávky déle než 3 měsíce po splatnosti i další tři věřitelé. Podotkl, že dlužník existenci těchto pohledávek nijak nezpochybňoval, přičemž jeho obranu spočívající ve tvrzení, že je objektivně schopen splatné závazky všech uvedených věřitelů uhradit, měl za účelovou, neboť přes poučení svá tvrzení dostatečně nekonkretizoval a k jejich prokázání nenavrhl ani žádné důkazy. Připustil sice, že dlužník prokázal částečnou úhradu exekučně vymáhaných pohledávek První litomyšlské stavební, a.s. a Profidebt, s.r.o., avšak zdůraznil, že jejich úplnou úhradu neprokázal. Konečně k námitce dlužníka, že není jediným dlužníkem z titulu poskytnutého úvěru, vysvětlil, že všichni tři Dlužníci mají postavení solidárních dlužníků, a je tak zcela na rozhodnutí věřitele (navrhovatelky), vůči kterému z nich a v jaké výši svoji pohledávku uplatní.

Vzhledem k uvedenému rozhodl soud dle ust. § 136 IZ o úpadku dlužníka, a protože dlužník v zákonné lhůtě nepodal návrh na povolení oddlužení, přestože byl o této možnosti poučen, spojil dle ust. § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o úpadku též rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž setrval na argumentaci, že není jediným dlužníkem navrhovatelky na základě Smlouvy, že plnění nebylo vymáháno po jeho spoludlužnících, že postup navrhovatelky je likvidační a že mu neumožnila závazek po splatnosti uhradit, přestože o to opakovaně žádal. Zopakoval, že závazek vůči navrhovatelce vznikl výlučně z důvodu obstavení hypotečních účtů ze strany jiných věřitelů, nikoli kvůli neschopnosti hradit závazky vůči navrhovatelce ze strany spoludlužníků. Namítal, že navrhovatelka sice správně tvrdí, že úhradu vzniklého dluhu lze vymáhat po kterémkoli z dlužníků, na druhé straně však nesprávně dovozuje, že připuštěním úhrady závazku po splatnosti v její prospěch ze strany spoludlužníků by došlo ke krácení jiného věřitele. Uzavřel proto, že podání insolvenčního návrhu je zcela bezpředmětné, a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvého stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že insolvenční návrh zamítne. V průběhu jednání před odvolacím soudem doplnil svoji argumentaci tvrzením, že prostředky potřebné k úhradě pohledávky navrhovatelky jsou deponovány u správce depozita, jímž je jeho nejmenovaný rodinný příslušník.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem-jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 IZ tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 IZ vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že soud prvého stupně poté, co jeho předchozí rozhodnutí o úpadku dlužníka ze dne 17.2.2014 bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9.6.2014 zrušeno pro nepřezkoumatelnost, postačujícím způsobem zjistil skutkový stav týkající se pohledávek navrhovatelky i dalších označených věřitelů dlužníka (jež dlužník nijak nezpochybňoval) a vyvodil z něj rovněž správné právní závěry; proto v tomto směru na závěry vyjádřené v napadeném usnesení (v podstatné části reprodukované shora) pro stručnost odkazuje.

Doplněním dokazování odvolací soud zjistil, že: -přihláškou pohledávky ze dne 4.6.2014 přihlásila ČEZ Prodej, s.r.o. vykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 17.355,20 Kč splatné od 13.10.2006 přiznané platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 12 C 195/2007-10 ze dne 29.8.2007, jenž nabyl právní moci dne 2.10.2007; -přihláškou pohledávky ze dne 27.2.2014 přihlásila České televize vykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 14.097,65 Kč (včetně nákladů exekuce) splatné od 16.3.2004 přiznané platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad

Orlicí č.j. 16 C 183/2007-4 ze dne 20.2.2007, jenž nabyl právní moci dne 16.3.2007; -přihláškou pohledávky ze dne 3.12.2004 přihlásila Proplast, s.r.o. vykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 691.944,77 Kč splatné od 2.6.2012 přiznané pravomocným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 53 Cm 207/2012-10 ze dne 27.7.2012; -přihláškou pohledávky ze dne 21.1.2014 přihlásila Všeobecné zdravotní pojišťovna ČR pohledávky za dlužníkem v celkové výši 253.027,-Kč (vykonatelné v části 91.077,-Kč) splatné v rozmezí od 26.5.2008 do 24.1.2011, pro něž je v části 64.545,-Kč a 61.092,-Kč na základě pravomocných usnesení Okresního soudu Ústí nad Orlicí o nařízení exekuce ze dne 24.10.2008 a 24.2.2011 veden výkon rozhodnutí.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelky, jejíž pohledávka je splatná od 20.3.2011, a vedle věřitelů uvedených soudem prvého stupně též ČEZ Prodej, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou splatnou ode dne 13.10.2006, Česká televize s vykonatelnou pohledávkou splatnou (v části) ode dne 16.3.2004 a Proplast, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou splatnou ode dne 2.6.2012. Existenci závazků vůči navrhovatelce ani věřitelům označeným v napadeném rozhodnutí dlužník nijak relevantně nezpochybnil (viz správné závěry soudu prvého stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje), přičemž při jednání před odvolacím soudem výslovně uvedl, že ani existenci pohledávek dalších věřitelů (ČEZ Prodej, s.r.o., České televize, Proplast, s.r.o. a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR) nezpochybňuje. Nevyvrátil ani domněnku, že nebyl (není) schopen je plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Skutečnost, že by měl dostatek disponibilních prostředků (jež se mají dle jeho tvrzení nacházet v depozitu u blíže neidentifikované příbuzné osoby) k úhradě těchto závazků, ničím nedoložil.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné dodat, že v situaci, kdy byly hypoteční účty Dlužníků zatíženy exekucí, nemohla navrhovatelka přistoupit na návrh dlužníka, aby za účelem splacení dlužné částky zřídila jiný účet či přijala úhradu dluhu jiným způsobem, neboť by si tím počínala v rozporu se zákonem; přijala by totiž od dlužníka plnění na celý dluh v situaci, kdy již nebyl schopen plnit své splatné závazky vůči dalším věřitelům, čímž by sebe zvýhodnila a uspokojení ostatních věřitelů (včetně těch, kteří vedli exekuce) zkrátila.

Směřovalo-li odvolání dlužníka též proti výroku o prohlášení konkursu na jeho majetek, je třeba poukázat na to, že-ač byl soudem prvého stupně o této možnosti řádně poučen (viz č.d. A-5)-návrh na oddlužení nepodal. Jiné argumenty, jež by správnost tohoto výroku zpochybňovaly, dlužník nenabídl, přičemž ani odvolací soud v rámci přezkumné činnosti dle ust. § 212a odst. 1 o.s.ř. důvody nasvědčující jeho nesprávnosti neshledal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 18. června 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková