2 VSPH 249/2011-A-10
KSLB 76 INS 2330/2011 2 VSPH 249/2011-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ryszarda Strozewského, bytem Jiráskovo nábřeží 712/1, Železný Brod, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 2330/2011-A-5 ze dne 17.února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 2330/2011-A-5 ze dne 17.února 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 2330/2011-A-5 ze dne 17.2.2011 odmítl insolvenční návrh Ryszarda Strozewského (dále jen dlužník) spojený s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 16.2.2011 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Protože v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho úpadek, a tento nedostatek nezhojil ani tím, že by k němu připojil řádné seznamy majetku a závazků, postrádá návrh vylíčení rozhodujících skutečností, tj. zejména údaje o jednotlivých závazcích dlužníka, např. kdy závazek vznikl, v případě, že se jedná o úvěr, za jakým účelem si jej dlužník sjednal a z jakých důvodů ho přestal splácet, a údaje o jeho majetkových poměrech. Aniž by insolvenční soud vyzýval dlužníka postupem dle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona k odstranění vad insolvenčního návrhu spočívajících v absenci předepsaných příloh, insolvenční návrh odmítl podle ust. § 128 odst. 1 téhož zákona, jelikož vykazuje nedostatky, které brání v pokračování řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že na předepsaném formuláři své pohledávky i důvody vedoucí k podání insolvenčního návrhu řádně uvedl. Tvrdil, že bydlí u své matky a kromě osobního automobilu nemá žádný majetek, a měl zato, že absenci prohlášení o úplnosti a správnosti seznamu majetku v insolvenčním návrhu napravil tím, že k odvolání připojil prohlášení o tom, že seznam majetku závazků je úplný a správný.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře sice křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku, v bodě 21 však jako skutečnosti osvědčující jeho úpadek uvedl dlouhodobou nemocenskou, ztrátu zaměstnání a neschopnost platit splátky. Nevylíčil zde však konkrétní skutečnosti osvědčující jeho úpadek ve smyslu ust. § 3 insolvenčního zákona, když ze zde uvedených tvrzení nevyplývá mnohost věřitelů ani že to, že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Insolvenčnímu soudu proto nelze vytknout žádné pochybení, když za této situace postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval za nutné uvést, že po skončení tohoto insolvenčního řízení dlužníkovi nic nebrání v podání nového řádného insolvenčního návrhu obsahujícího všechny zákonem vyžadované náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 17.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová