2 VSPH 2461/2015-A-14
KSCB 25 INS 26449/2015 2 VSPH 2461/2015-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka: Ing. Luboše Stejskala, bytem Nám. Prof. Bechyně 79, Hořepník, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 26449/2015-A-5 ze dne 30. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 26449/2015-A-5 ze dne 30. října 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 26449/2015-A-5 ze dne 30.10.2015 v insolvenčním řízení zahájeném na návrh Ing. Luboše Stejskala (dále jen dlužník) nařídil na návrh AKCENTA, spořitelního a úvěrního družstva (dále jen navrhovatel) předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení tak, že soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Jičín Mgr. Jaromíru Francovi (dále jen soudní exekutor) umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 023 EX 00946/13 s tím, že výtěžek dosažený zpeněžením bude k dispozici v insolvenčním řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 29.10.2015 podal navrhovatel návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by byly omezeny účinky zahájeného insolvenčního řízení na probíhající exekuční řízení a umožněno provedení exekuce. V návrhu uvedl, že usnesením ze dne 16.7.2015 byla soudním exekutorem nařízena dražba nemovitého majetku dlužníka na den 10.9.2015, ale v den, kdy se měla uskutečnit, podal dlužník insolvenční návrh a soudní exekutor musel dražbu odročit na neurčito. Poté, kdy vzal dlužník insolvenční návrh zpět, nařídil soudní exekutor usnesením ze dne 24.9.2015 další dražbu na den 3.11.2015. Dle názoru navrhovatele maří dlužník podáním dalšího insolvenčního návrhu, jímž bylo zahájeno toto insolvenční řízení, úkony soudního exekutora. Poukazuje na to, že se ostatní věřitelé neocitnou v horším postavení, navrhl soudu, aby nařídil shora popsané předběžné opatření, jež neodporuje společnému zájmu věřitelů.

Soud z insolvenčního rejstříku ověřil, že dne 10.9.2015, kdy se v rámci nařízené exekuce měla konat dražba jeho nemovitého majetku, podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (řízení bylo vedeno pod sp. zn. KSCB 25 INS 22840/2015). Usnesením ze dne 10.9.2015 byl dlužník vyzván k doplnění insolvenčního návrhu, podáním ze dne 21.9.2015 ho vzal zpět a řízení bylo usnesením ze dne 23.9.2015 zastaveno. Dne 22.10.2015, tj. krátce před datem, na něž byla nařízena další dražba (3.11.2015), podal dlužník další insolvenční návrh, jímž bylo zahájeno toto insolvenční řízení. Cituje ust. § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a § 109 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona soud dovodil, že důvody hodné zvláštního zřetele k postupu ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona spočívají v tom, že opakovaným podáváním insolvenčních návrhů brání dlužník provedení exekuce na svůj majetek. Vzhledem k tomu, že tento majetek (nemovitosti) je předmětem zajištění pohledávky navrhovatele ve výši 2.550.000,-Kč s příslušenstvím budoucí pohledávky do výše 3.825.000,-Kč s právními účinky vkladu ke dni 28.11.2011, dovodil, že předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů: byť je týž majetek zatížen zástavními právy k zajištění pohledávek dalších věřitelů, vzniklo zástavní právo ve prospěch navrhovatele jako první v pořadí. Z těchto důvodů soud návrhu navrhovatele vyhověl. Vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení však omezil dispozici soudního exekutora s výtěžkem dosaženým zpeněžením tím, že výtěžek předá insolvenčnímu správci poté, kdy bude ustanoven do funkce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil s tím, že k nařízení předběžného opatření nebyl důvod. V odvolání tvrdil, že opakovaným podáním insolvenčního návrhu nechtěl nijak mařit úkony soudního exekutora. O tom podle něj svědčí to, že sehnal potenciálního kupce, jenž měl a nadále má zájem o koupi nemovitostí dokonce za cenu vyšší, než byla požadována v exekuci. Co se týče insolvenčních návrhů, první zpracoval sám bez odborné pomoci, a proto návrh vykazoval určité nedostatky, přičemž soud na něm mimo jiné požadoval, aby návrh ve velice krátké lhůtě 7 dnů doplnil o určité doklady, jež ve stanovené lhůtě nebyl schopen zajistit, druhý návrh pro něj zpracovali odborníci sjednaní zájemcem o koupi nemovitostí. Zájemce (dlužník neuvedl, o koho se konkrétně jedná) byl ostatně registrován k první nařízené dražbě, ale po zjištění, že dlužník podal insolvenční návrh, nesložil požadovanou jistinu. Dle názoru dlužníka nařídil soud prvního stupně předběžné opatření podezřele rychle (návrh byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 29.10.2015, rozhodnutí vydáno dne 30.10.2015 a dne 3.11.2015 se uskutečnila dražba), což dle jeho tvrzení znemožnilo zájemci o koupi nemovitostí zúčastnit se dražby, ačkoliv za ně byl ochoten zaplatit dokonce 2.100.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2).

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny účinky spočívající v tom, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Přitom je třeba uvést, že smysl ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona spočívá v eliminaci účinků vyvolaných nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. V případě insolvenčních návrhů dlužníků může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Proto insolvenční zákon upravuje v ust. § 82 odst. 2 písm. b) možnost omezit předběžným opatřením některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v ust. § 109 odst. 1 písm. c) téhož zákona z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Vzhledem k odvolací argumentaci dlužno přitom poznamenat, že dle ust. § 7 insolvenčního zákona je insolvenční soud povinen postupovat i v insolvenčním řízení podle ust. § 75c odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož rozhodne předseda senátu o návrhu na předběžné opatření bezodkladně, a není-li tu nebezpečí z prodlení, může o něm rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán. Obdobně je i odvolací soud dle ust. § 92 insolvenčního zákona povinen rozhodnout přednostně zejména o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření.

Z insolvenčního rejstříku a ze spisu odvolací soud ověřil, že usnesením č.j. KSCB 25 INS 22840/2015-A-6 ze dne 23.9.2015 bylo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužníkem (po výzvě k jeho doplnění ze dne 10.9.2015) zastaveno insolvenční řízení zahájené dne 10.9.2015 a dne 22.10.2015 bylo na návrh dlužníka zahájeno toto insolvenční řízení. V důsledku zahájení prvého z nich nebylo možné provést dražbu nemovitostí nařízenou právě na den 10.9.2015, a pokud by nebylo nařízeno navrhovatelem požadované předběžné opatření, bylo by zahájením tohoto insolvenčního řízení zmařeno i provedení dražby nařízené na den 3.11.2015. Z obsahu prvého insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení je přitom zřejmé, že byl zpracován (a podán) ve spěchu, když v něm-v porovnání s pozdějším návrhem-jsou uvedeni toliko někteří věřitelé dlužníka, co majetek jsou uvedeny pouze nemovitosti v k.ú. Masákova Lhota a obci Zdíkov a blíže neurčený soubor bezcenných movitých věcí nacházejících se v těchto nemovitostech a nebyly k němu připojeny ani zákonem vyžadované přílohy insolvenčního návrhu či návrhu na povolení oddlužení (zejména seznam závazků a doklady osvědčující příjmy dlužníka). Z těchto okolností odvolací soud dovodil, že jej dlužník podal právě za účelem zmaření dražby nařízené na den 10.9.2015. Pokud jde o pozdější návrh, dlužníkovi lze sice přisvědčit v tom, že se jím domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jeho řešení zpeněžením majetkové podstaty, v bodě 10 návrhu však paradoxně tvrdil, že v oddlužení bude na pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 258.270,-Kč ze svých příjmů při nezabavitelné částce 8.565,-Kč schopen splácet přes 3.000,-Kč: tato argumentace by však byla relevantní v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z časových souvislostí pak odvolací soud dovodil shodný závěr jako v případě prvého návrhu.

Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud z těchto zjištění dovodil, že v daném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele vyžadující omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a neshledal žádné pochybení v postupu soudu prvního stupně, jenž dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) téhož zákona nařídil shora popsané předběžné opatření, jímž pro případ, že insolvenční řízení bude řádně pokračovat, současně zajistil vydání výtěžku zpeněžení do insolvenčního řízení, a předběžné opatření (ostatně i s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel je zajištěným věřitelem s prvním pořadím) proto neodporuje společnému zájmu věřitelů. K argumentaci dlužníka, že blíže neurčený zájemce byl ochoten zaplatit za koupi nemovitostí více, než bylo dosaženo v dražbě, jejíž provedení umožnilo předběžné opatření nařízené soudem prvního stupně, nelze než uvést, že zájemci nic nebránilo v tom, aby se dražby zúčastnil a nemovitosti-možná ´dokonce za podmínek pro něj výhodnějších-do svého vlastnictví získal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková