2 VSPH 2451/2014-P9-8
KSLB 87 INS 30643/2013 2 VSPH 2451/2014-P9-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Valerie Mitrášové, bytem Kunratice 49, o odvolání České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 30643/2013-P9-2 ze dne 23. října 2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSLB 87 INS 30643/2013-P9-4 ze dne 12. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 30643/2013-P9-2 ze dne 23. října 2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSLB 87 INS 30643/2013-P9-4 ze dne 12. listopadu 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 87 INS 30643/2013-P9-2 ze dne 23.10.2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSLB 87 INS 30643/2013-P9-4 ze dne 12.11.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Valerie Mitrášové (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky České spořitelny, a.s. (dále jen odvolatel) ve výši 63.677,94 Kč ze dne 14.10.2014.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.2.2014 (č.d. A-13) rozhodl na návrh dlužnice o jejím úpadku, povolil jeho řešení oddlužením, vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení s poučením o následcích v případě, že podají přihlášku opožděně. Protože odvolatel podal přihlášku pohledávky ve výši 63.677,94 Kč do datové schránky soudu až dne 14.10.2014 po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, která skončila dne 13.3.2014, postupoval soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se přihláška ze dne 14.10.2014 neodmítá. V odvolání uvedl, že dne 20.2.2014 v přihlašovací lhůtě přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky č. 1 ve výši 48.793,64,-Kč s příslušenstvím z úvěru č. 4202464813 a č. 2 ve výši 14.343,11 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o poskytnutí sporožirového účtu vedenou na účtu č. 4868571893/0800, jež byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném dne 24.3.2014. Insolvenční správce popřel část jistiny a příslušenství přihlášených pohledávek s odůvodněním, že závazky mají původ ve společném jmění dlužnice a jejího manžela Emericha Mitráše (dále jen manžel dlužnice), jenž zemřel dne 20.11.2013, a tím společné jmění manželů zaniklo. V dědickém řízení projednávané notářkou JUDr. Dagmar Pasevovou v Liberci (dále jen notářka) nebylo společné jmění manželů v té době dosud vypořádáno a nebylo rozhodnuto o dědictví a o podílu aktiv a pasiv, jež měla dlužnice nabýt. Přípisem ze dne 3.10.2014 sdělila notářka odvolateli výsledek dědického řízení po zemřelém manželu dlužnice s tím, že dlužnice je povinna uhradit pohledávky odvolatele ve výši 27.339,17 Kč z hotovostního úvěru č. 4039781893/0800 a ve výši 55.960,86 Kč z hotovostního úvěru č. 4202464813/0800, jež odvolatel přihlásil do dědického řízení. Po obdržení této informace uplatnil odvolatel v insolvenčním řízení přihláškou ze dne 14.10.2014 pohledávky za dlužnicí v celkové výši 63.677,94 Kč, a to č. 1 ve výši 24.396,82 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. 4202464813, č. 2 ve výši 7.171,55 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o poskytnutí sporožirového účtu vedenou na účtu č. 4868571893/0800 a č. 3 ve výši 26.070,21 Kč s příslušenstvím z úvěru č. 4039781893. Přestože si odvolatel-jak již uvedl v přihlášce-byl vědom toho, že přihlášku podal po uplynutí přihlašovací lhůty, poukazoval na to, že přihlašované nabyl z dědictví po zemřelém manželovi dlužnice. Přestože manžel dlužnice zemřel dne 20.11.2013 a odvolatel přihlásil pohledávky do dědického řízení dne 27.12.2013, zdůrazňoval, že se výsledek dědického řízení ohledně přihlášených pohledávek, tj. že je povinna uhradit je dlužnice, dozvěděl až ze sdělení notářky dne 6.10.2014. Z uvedeného je proto podle něj zřejmé, že pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení bez zbytečného odkladu poté, kdy se dozvěděl, kdo je dědicem a osobou povinnosti uhradit jeho pohledávky za manželem dlužnice. V odvolání stejně jako v přihlášce přitom poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 663/2011, jenž při řešení obdobné problematiky zaujal stanovisko, že stal-li se za určitých okolností věřitel věřitelem přihlašované pohledávky až po uplynutí přihlašovací lhůty, není důvod k odmítnutí přihlášky pro opožděnost.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 165 insolvenčního zákona se věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákona jinak (odst. 1). Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky (odst. 2). Jinak než postupem podle odstavce lze v insolvenčním řízení uspokojit z majetkové podstaty pouze pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon; uspokojení jiných pohledávek je vyloučeno (odst. 3).

Podle ust. § 173 insolvenčního zákona podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (odst. 1). Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odst. 2). Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv (odst. 3). Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu (odst. 4).

Insolvenční zákon vymezuje, které pohledávky je třeba uplatnit podáním přihlášky do insolvenčního řízení v řádné přihlašovací lhůtě, nejde-li o pohledávky za majetkovou podstatou, o pohledávky jim na roveň postavené nebo o podřízené pohledávky a pohledávky společníků či členů dlužníka. Zpravidla jde o pohledávky vzniklé před rozhodnutím o úpadku (srovnej ust. § 168 odst. 2 insolvenčního zákona) a které mají věřitelé buď přímo vůči insolvenčnímu dlužníkovi (obyčejně jako svému osobnímu dlužníkovi) anebo vůči jiné osobě, avšak svoji pohledávku mohou uspokojit z majetku dlužníka, resp. z majetku podstaty poskytnutého k zajištění (ust. § 166 insolvenčního zákona).

V rozhodnutí o úpadku vyzve insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek dle ust. § 136 odst. 3 téhož zákona 30 dnů.

Nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, odmítne insolvenční soud podle ust. § 185 přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z citovaných ustanovení je patrné, že pohledávky, jež je třeba uplatnit podáním přihlášky, lze včas přihlásit zásadně do konce přihlašovací lhůty (prominutí zmeškání této lhůty není podle ust. § 83 insolvenčního zákona přípustné), neboť koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od nějž počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek, oznamuje insolvenční soud dle ust. § 101 insolvenčního zákona pouze vyhláškou dle ust. § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení oznámení na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle ust. § 74 odst. 1 téhož zákona pojí i účinky doručení písemnosti. Zvlášť doručuje soud vyhlášku o zahájení řízení jen stávajícím účastníkům řízení a dle ust. § 430 insolvenčního zákona známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v ust. § 102 téhož zákona. Obdobně rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, doručuje soud pouze vyhláškou (dle ust. § 71 insolvenčního zákona) a zvlášť je dle ust. § 138 insolvenčního zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle ust. § 430 téhož zákona, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v ust. § 139 insolvenčního zákona.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužnice bylo zahájeno dne 31.10.2013 (č.d. A-1) a že vyhláška o zahájení insolvenčního řízení (č.d. A-3) byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne ve 13 hod. 11 min. Usnesením ze dne 11.2.2014 (č.d. A-13), jež v insolvenčním rejstříku zveřejnil téhož dne v 10 hod. 51 min., rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením, vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby své pohledávky proti dlužnici přihlásili do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a poučil je o následcích, pokud tak neučiní. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle § 136 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona obsahovat má, včetně lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl na čtvrtek 13.3.2014. V této souvislosti dlužno poznamenat, že tyto skutečnosti odvolatel nezpochybňoval, resp. potvrdil, že přihlášku, jíž uplatnil pohledávky proti dlužnici v celkové výši 72.677,71 Kč, podal včas dne 20.2.2014.

Z přihlášky odvolatele ze dne 14.10.2014 a listin, jež spolu s ní a opakovaně s odvoláním odvolatel předložil, ověřil odvolací soud pravdivost jeho tvrzení, tj. zejména, že touto přihláškou uplatnil 3 pohledávky, jež se staly splatnými ke dni 17.3.2013, 2.12.2013 a 21.4.2013, jež byl původně povinen hradit manžel dlužnice, v přihlášce uvedl, že je přihlásil do dědického řízení a až ze sdělení notářky se dozvěděl, že dlužnice je povinna je uhradit. S poukazem na to, že se věřitelem dlužnice ohledně těchto pohledávek stal až v důsledku nabytí z nich plynoucích závazků dlužnicí v dědickém řízení, dovozoval z toho, že mu lhůta k podání přihlášky těchto pohledávek dosud neuplynula, a tvrdil, že by opačný názor byl-s přihlédnutím k usnesení Vrchního soudu v Praze zmiňovanému v odvolání-v rozporu se zásadami insolvenčního řízení.

Vzhledem k odvolací argumentaci považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě připomenout, že v usnesení sp. zn. KSPH 41 INS 2804/2010, 1 VSPH 663/2011-P226-10 ze dne 1.8.2011 posuzoval situaci, kdy zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku proti dlužníkovi po uplynutí přihlašovací lhůty v důsledku zápisu nemovitostí, jež dlužník dříve prodal třetí osobě, do soupisu majetkové podstaty insolvenčním správcem, jenž považoval kupní smlouvu za absolutně neplatnou. Vyslovil přitom názor, že ačkoliv zajištěnému věřiteli vznikla pohledávka vůči insolvenčnímu dlužníku na uspokojení pouze z majetku poskytnutého k zajištění až po rozhodnutí o úpadku dlužníka, nejde o pohledávku, jež by měla povahu některé z (taxativně uvedených) pohledávek za majetkovou podstatou nebo některé z pohledávek jim na roveň postavených, ani o pohledávku, již by nebylo třeba v konkursu přihlašovat, leč není po něm možné spravedlivě požadovat, aby pohledávku vůči insolvenčnímu dlužníku uplatňoval jako vázanou na podmínku toliko proto, že insolvenční správce shledal neplatnou kupní smlouvu, jejímž účastníkem zajištěný věřitel nebyl a na základě níž zástavní dlužník (jenž byl v katastru nemovitostí uveden jako jejich vlastník) nabyl nemovitosti od insolvenčního dlužníka do svého vlastnictví a posléze je zastavil ve prospěch zajištěného.

V daném případě se však jedná o situaci odlišnou. Odvolateli totiž bylo známo nejen to, že manžel dlužnice, vůči němuž měl pohledávky ze smluv o úvěru a ze smlouvy o poskytnutí sporožirového účtu, dne 20.11.2013 zemřel, a již dne 27.12.2013 tyto pohledávky do dědického řízení přihlásil, ale i to, že dne 31.10.2013 bylo zahájeno toto insolvenční řízení a dne 11.2.2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, povoleno jeho řešení oddlužením a stanovena lhůta k podání přihlášek. Vzhledem k tomu, že dle úpravy platné v době úmrtí manžela dlužnice se dle ust. § 460 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších změn nabývalo dědictví smrtí zůstavitele, přičemž dle ust. § 470 odst. 1 téhož zákona odpovídal dědic kromě jiného za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, je odvolací soud přesvědčen o tom, že odvolateli nic nebránilo v tom, aby i tyto pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení v přihlašovací lhůtě určené soudem v usnesení ze dne 11.2.2014 (č.d. A-13) jakožto pohledávky podmíněné tím, zda v dědickém řízení bude rozhodnuto o tom, že dluhy z nich plynoucí přecházejí na dlužnici. To, že tak odvolatel neučinil, resp. že je do insolvenčního řízení přihlásil opožděně až po uplynutí přihlašovací lhůty poté, kdy obdržel vyrozumění notářky, jde toliko k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 1. září 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová