2 VSPH 245/2015-B-97
MSPH 88 INS 17505/2012 2 VSPH 245/2015-B-97

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Anny Novotné, bytem Slibná 203/4, Praha 10, zast. JUDr. Jindřichem Vybíralem, bytem Pražského 638, Praha 5, adresa pro doručování: Hybernská 20, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17505/2012-B-52 ze dne 27. listopadu 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 17505/2012-B-52 ze dne 27.listopadu 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 17505/20012-B-52 ze dne 27.11.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Anny Novotné (dále jen dlužnice) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Mgr. Jan Zachariáš (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli QI investiční společnosti, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek ze zpeněžení nemovitostí zapsaných na LV č. 142 v katastrálním území Valteřice v Krkonoších, a to budovy č.p. 180 na pozemku p.č.st. 336, pozemku p.č.st. 336 a pozemku p.č. 317/5 (dále jen nemovitosti), ve výši 1.369.242,56 Kč (bod I. výroku), a uložil mu vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí a do 30 dnů od právního moci tohoto usnesení do upraveného seznamu přihlášek k jeho pohledávce zapsat, jaká částka na ni byla vyplacena (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že ho správce podáním zveřejněným dne 15.10.2013 požádal o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí zajištěnému věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zástavním právem vzniklým dne 13.6.2005 (jedná se tedy o zástavního věřitele s prvním pořadím vzniku zajištění). Cituje ust. § 298 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013 a ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. v témže znění soud konstatoval, že v insolvenčním řízení bylo zjištěno, že je pohledávka zajištěného věřitele ve výši

2.186.760,03 Kč zajištěna zástavním právem váznoucím na nemovitostech, jež byly správcem zpeněženy za částku 1.500.000,-Kč. S přihlédnutím k tomu, že náklady spojené se správou nemovitostí a se zpeněžením činily 96.800,-Kč a odměna správce včetně daně z přidané hodnoty činí 33.957,44 Kč, dovodil, že by zajištěnému věřiteli měl náležet výtěžek ve výši 1.369.242,56 Kč. Protože návrh správce shledal věcně správným, rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a ukončil účast zajištěného věřitele v insolvenčním řízení, popř. aby je vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V odvolání tvrdila, že byla přímým dlužníkem informována o tom, že pohledávka zajištěného věřitele byla již dne 26.5.2014 zcela uspokojena, neboť právě na jeho návrh byla zastavena exekuce vedená na majetek přímého dlužníka . Zajištěný věřitel sdělil exekutorovi, že částku 1.369.242,56 Kč obdržel jako výtěžek zpeněžení předmětu zástavy v tomto insolvenčním řízení na základě usnesení č.j. MSPH 88 INS 17505/2012-B-32. Exekuce byla vedena k vymožení pohledávky přiznané Okresním soudem v Trutnově ve výši 1.190.633,07 Kč s příslušenstvím, jejímž uspokojením zanikla pohledávka zajištěného věřitele v tomto insolvenčním řízení. Vycházeje z toho, že správce vyplatil zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení, aniž by k tomu měl podklad, a dokonce opětovně podal návrh na udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení, označila napadené usnesení za nepřezkoumatelné a měla za to, že by správce měl být své funkce zproštěn. V doplnění odvolání s poukazem na ust. § 298 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 soudu vytkla, že účastníky insolvenčního řízení řádně nepoučil o tom, že proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení mohou podat námitky, a proto tak neučinila.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že obsahově shodné odvolání podal včas i věřitel a současně manžel dlužnice Ing. Vladimír Novotný. Protože na výzvu soudu neuhradil ve stanovené lhůtě soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, soud řízení o jeho odvolání usnesením ze dne 4.2.2015 (č.d. B-59) zastavil a usnesením ze dne 23.3.2015 (č.d. B-63) rozhodl o tom, že se mu vrací částka 2.000,-Kč, již co soudní poplatek uhradil dodatečně. Jeho odvolání proti usnesení ze dne 23.3.2015 (č.d. B-63) odmítl zdejší soud podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu usnesením č.j. 4 VSPH 743/2015-B-88 ze dne 15.9.2015.

Vrchní soud v Praze přezkoumal na základě odvolání dlužnice napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V prvé řadě přitom považoval za nutné uvést, že zákonem č. 294/2013 Sb. byl novelizován insolvenční zákon, jenž podle článku II Přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb. platí v novelizovaném znění účinném od 1.1.2014 i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, však zůstávají zachovány. Dlužno přitom poznamenat, že právě ust. § 298 insolvenčního zákona, jež upravuje postup insolvenčního soudu, insolvenčního správce a účastníků insolvenčního řízení při uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů, doznalo podstatné změny. S přihlédnutím k tomu, že novelizovaná právní úprava vyžaduje, aby insolvenční soud, insolvenční správce a účastníci insolvenčního řízení učinili řadu úkonů zahrnujících např. vedle předložení návrhu insolvenčním správcem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku včetně poučení o oprávnění účastníků řízení podat proti návrhu do 7 dnů od zveřejnění námitky, přičemž na tuto úpravu navazuje omezení okruhu osob oprávněných napadnout rozhodnutí soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení odvoláním (viz ust. § 298 odst. 3 a 7 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014), postupoval odvolací soud v daném případě při posuzování důvodnosti odvolání dlužnice podle úpravy účinné do 31.12.2013.

Podle ust. § 298 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013 měli zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce měl insolvenční správce vydat se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením bylo možné odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích toto ustanovení řešilo nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Ze spisu odvolací soud ověřil, že všechny skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, jež uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, jeho obsahu zcela odpovídají. Pokud jde o tvrzení dlužnice, plyne naopak z obsahu spisu, že soud prvního stupně sice již usnesením ze dne 30.10.2013

(č.d. B-32) rozhodl shodně jako napadeným usnesením o návrhu správce ze dne 10.10.2013, jenž byl dne 15.10.2013 zveřejněn pod č.d. B-31 v insolvenčním rejstříku, ale na základě odvolání věřitelů EUROCONTOR, a.s. a Ing. Vladimíra Novotného je zdejší soud usnesením č.j. 3 VSPH 2175/2013-B-48 ze dne 17.10.2014 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pravdivost tvrzení, že správce na základě usnesení ze dne 30.10.2013 (č.d. B-32) již zajištěnému věřiteli vydal na něj připadající výtěžek zpeněžení nemovitostí, z obsahu spisu dovodit nelze a dlužnice ničím nedoložila. Ze shora popsaných zjištění odvolací soud dovodil, že návrh správce je věcně správný, přičemž v souvislosti s vydáním napadeného usnesení nezjistil v postupu soudu prvního stupně žádné pochybení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 12. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková