2 VSPH 2448/2015-A-22
MSPH 76 INS 17857/2015 2 VSPH 2448/2015-A-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Queen Doss, s.r.o. v likvidaci , sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, IČO: 27242714, zast. advokátkou Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, sídlem Kudeříkové 1103/11a, Praha 4, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 17857/2015-A-7 ze dne 10. července 2015 ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. MSPH 76 INS 17857/2015-A-17 ze dne 30. listopadu 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 17857/2015-A-7 ze dne 10. července 2015 ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. MSPH 76 INS 17857/2015-A-17 ze dne 30. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Queen Doss, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a opravným usnesením ze dne 30.11.2015 doplnil záhlaví tohoto usnesení o označení zástupkyně dlužnice.

V odůvodnění usnesení citoval soud ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), osvětil účel a smysl institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení a konstatoval, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice nemá žádný majetek. Poukázal přitom na to, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, takže odměna insolvenčního správce coby náklad insolvenčního řízení bude činit minimálně 45.000,-Kč, přičemž měl za nepochybné, že vzniknou i další náklady řízení ve formě správcových hotových výdajů. Z toho dovodil, že nelze předpokládat úplnou úhradu budoucích nákladů insolvenčního řízení z majetkové podstaty dlužnice a že prostředky ke krytí těchto nákladů nelze zajistit jinak; proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání a navrhovala, aby je odvolací soud změnil tak, že zálohu sníží na 10.000,-Kč. Argumentovala tím, že ona ani její likvidátor nemají žádný majetek, s ohledem na svou finanční situaci si nemohou obstarat úvěr ani půjčku, likvidátor nemá zaměstnání a na jeho majetek jsou vedeny exekuce. Dále objasňovala okolnosti svého vstupu do likvidace a tvrdila,

že její dřívější jednatel a jediný společník z ní záměrně vyvedl finanční prostředky a následně převedl obchodní podíl na současného společníka (jenž se stal jejím likvidátorem) s tím, že je vše v pořádku ; účetnictví však likvidátorovi nepředal, a ten proto v době převodu podílu o závazcích dlužnice nevěděl. Závěrem dodala, že je v možnostech likvidátora zaplatit zálohu ve výši 10.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ).

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné zdůraznit, že s účinností od 1.1.2014 bylo ust. § 108 IZ kromě jiného doplněno v odstavci 1 úpravou, podle níž není důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek. Až na zákonem odůvodněné výjimky bude tedy povinnost k úhradě zálohy postihovat každého insolvenčního navrhovatele. Jinými slovy, výzva k zaplacení zálohy bude po splnění podmínek obsažených v ust. § 108 IZ namístě i tehdy, pokud dlužník nemá (dostatečný) majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení.

Z výše uvedeného rovněž plyne, že v případě zjištění absence majetku dlužníka použitelného pro účely insolvenčního řízení neposkytuje zákon podklad pro další pokračování v insolvenčním řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Disponuje-li dlužník takovým majetkem a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, lze pak požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se však, že dlužník není schopen zálohu zaplatit, výsledek tohoto testu zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle IZ.

Z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužnice má vůči pěti věřitelům splatné závazky ve výši 849.956,-Kč, (z nichž jeden závazek ve výši 300.000,-Kč popírá), přičemž nemá žádný majetek (hmotný, nehmotný, finanční, pohledávky ani jiné majetkové hodnoty). Nelze proto uzavřít, že má majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Protože zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je od 1.1.2014 vyloučeno, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvého stupně nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval, přičemž i jím určenou výši lze považovat za přiměřenou.

Odvolací soud je totiž shodně se soudem prvého stupně toho názoru, že za dosavadního stavu věci nelze řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem), v němž tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH. S ohledem na dosud zjištěný rozsah majetku dlužnice (dlužnice žádný majetek nemá) tak nelze mít za odůvodněný předpoklad, že zpeněžením majetkové podstaty mohou být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

K argumentaci dlužnice, že nedisponuje finančními prostředky použitelnými k úhradě zálohy, nelze než konstatovat, že jako podnikatelka byla dle ust. § 98 IZ povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařila s finančními prostředky náležitě a použila je k jinému účelu, resp. její současný společník a likvidátor si při převodu obchodního podílu a majetku společnosti nepočínal dostatečně obezřetně, a dlužnice proto není schopna požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži toliko jim.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková