2 VSPH 244/2016-B-16
KSPH 66 INS 577/2015 2 VSPH 244/2016-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků a) Milana anonymizovano , anonymizovano , a b) Nadi anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Rostoklaty 41, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 577/2015-B-10 ze dne 12. ledna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 577/2015-B-10 ze dne 12. ledna 2016, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zamítl návrh dlužníků na nařízení předběžného opatření, jímž by byla ve věci oprávněné GE Money Bank, a.s. (dále jen Zajištěná věřitelka) proti dlužníkům a jejich dceři Lucii anonymizovano jako povinným zrušena elektronická dražba, která měla být zahájena dne 28. 1. 2016 v 10 hodin a ukončena téhož dne v 11 hodin a jejímž předmětem mělo být zpeněžení spoluvlastnických podílů k tam specifikovaným nemovitostem (dále jen Nemovitosti).

V odůvodnění usnesení soud zejména konstatoval, že dlužníci v návrhu tvrdili, že sice jsou si vědomi toho, že jejich závazek vůči Zajištěné věřitelce bude řešen v rozsahu jejich spoluvlastnických podílů prodejem Nemovitostí, nicméně podle jejich názoru by insolvenční řízení mělo fungovat jako ochrana dlužníků před exekutory a tudíž není možné, aby insolvenční správkyně JUDr. Jiřina Lužová (dále jen Správkyně) uzavřela se soudní exekutorkou Mgr. Martinou Douchovou (dále jen Exekutorka) smlouvu o provedení elektronické dražby ohledně majetku zapsaného v soupisu jejich majetkové podstaty. Současně poukazovali na to, že vyvolávací cena, resp. nejnižší podání, jež činí 1.900.000,-Kč, je alespoň o 1 milion Kč nižší než skutečná cena Nemovitostí.

Při posuzování důvodnosti návrhu vyšel soud z toho, že dlužník je v insolvenčním řízení aktivně legitimován k podání návrhu na nařízení předběžného opatření pouze tehdy, vznikla-li zahájením insolvenčního řízení, jež bylo posléze zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut, škoda nebo jiná újma. Taková situace však v této věci nastat nemohla, neboť insolvenční návrh podali dlužníci. Proto jejich návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

K důvodům obsaženým v návrhu, resp. k realizaci zpeněžení zajištěných Nemovitostí soud dodal, že Zajištěná věřitelka udělila dle ust. § 293 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) Správkyni pokyn, aby Nemovitosti zpeněžila dražbou provedenou Exekutorkou.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podali dlužníci včasné odvolání, v němž setrvali na své dosavadní argumentaci, že prodejem Nemovitosti v dražbě budou poškozeni, neboť Nemovitosti, jež mají podle odhadu Exekutorky obvyklou cenu 2.850.000,-Kč, budou prodány pouze za cenu 1.900.000,-Kč, čímž nedoje (ani) k uspokojení pohledávky Zajištěné věřitelky ve výši 2.521.382,-Kč. Proto měli za to, Správkyně měla pokyn Zajištěné věřitelky odmítnout. Z těchto důvodů požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o pokračování insolvenčního řízení tak, že Nemovitosti budou zpeněženy prodejem mimo dražbu.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 věty před středníkem IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

IZ neobsahuje, vyjma ust. § 82, § 100, § 112 a § 113, vlastní úpravu o možnosti a podmínkách nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení. Z těchto důvodů je proto nutno v tomto případě vycházet, a to přiměřeně, z příslušných ustanovení OSŘ.

Podle ust. § 102 odst. 1 OSŘ platí, že je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle ust. § 36 odst. 1 IZ je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření (č.d. B-8) je zřejmé, že jeho skutečným cílem bylo, aby Správkyně nerealizovala (odstoupila či zrušila) smlouvu o provedení dražby uzavřenou s Exekutorkou, resp. aby se zdržela úkonů směřujících ke zpeněžení Nemovitostí (včetně 2/3 spoluvlastnického podílu dlužníků k Nemovitostem), k jejichž prodeji dražbou realizovanou Exekutorkou jí udělila pokyn Zajištěná věřitelka. Tímto návrhem na nařízení předběžného opatření tedy dlužníci ve své podstatě požadovali omezit Správkyni ve výkonu její funkce, ke které patří rovněž zpeněžování majetkové podstaty.

Takovému návrhu však vyhovět nelze. Jednak proto, že Správkyně není účastníkem insolvenčního řízení, a i přiměřená aplikace ustanovení OSŘ týkajících se institutu předběžného opatření je vůči ní v insolvenčním řízení vyloučena, jednak proto, že Správkyni nelze při výkonu její základní činnosti (kterou zpeněžení majetkové podstaty jistě je) předběžným opatřením omezit (soud je oprávněn korigovat výkon funkce insolvenčního správce v rámci posuzování a rozhodování o těch úkonech správce, k nimž je třeba souhlasu soudu nebo opatřeními v rámci soudního dohledu, mezi něž rozhodování o zpeněžení hodnot určených k zajištění pohledávky nenáleží).

K odvolací argumentaci je třeba uvést, že skutečnost, že vyvolávací cena Nemovitostí byla stanovena na 1.900.000,-Kč, neznamená, že by Nemovitosti nemohly být vydraženy za cenu vyšší. Veřejnou dražbu dle ust. § 287 IZ, jíž se mohou (mohli) zúčastnit i zájemci o koupi Nemovitostí, již tak hodlali učinit s využitím prodeje mimo dražbu dle ust. § 289 IZ, lze přitom označit za nejtransparentnější způsob zpeněžení majetkové podstaty. Za těchto okolností tedy nelze bez dalšího dospět k závěru, že Správkyně měla pokyn Zajištěné věřitelky směřující ke zpeněžení Nemovitostí odmítnout nehledě na to, že Správkyně dle ust. § 37 IZ při výkonu své funkce odpovídá za škodu či jinou újmu spočívající v porušení zákonné povinnosti či povinnosti uložené rozhodnutím soudu a za výkon funkce s odbornou péčí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. dubna 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík