2 VSPH 2435/2015-A-18
KSPL 65 INS 26634/2015 2 VSPH 2435/2015-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka KABELOVNA KABEX, a.s., sídlem Politických vězňů 84, Holýšov, zahájené na návrh a) Stolárny Santo, a.s., sídlem Družstevní 405, Hranice, a b) Vily Koliba, s.r.o., sídlem Mestská 7, Bratislava, Slovenská republika, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 26634/2015-A-7 ze dne 27. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 26634/2015-A-7 ze dne 27. října 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 65 INS 26634/2015-A-7 ze dne 27.10.2015 odmítl insolvenční návrh, jímž se Stolárna Santo, a.s. (dále jen navrhovatel a) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek KABELOVNA KABEX, a.s. (dále jen dlužník), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel a) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek návrhem doručeným soudu dne 23.10.2015. V něm uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 484.703,01 Kč (sestávající z jistiny ve výši 466.737,-Kč a úroku z prodlení) vzniklou tím, že dlužník neuhradil zcela fakturu splatnou dne 9.4.2015, jíž mu navrhovatel a) vyúčtoval cenu zboží dodaného na základě jeho objednávky č. 15100117: na fakturovanou částku 616.737,-Kč uhradil dne 15.6.2015 pouze 150.000,-Kč. Úpadek dlužníka dovozoval navrhovatel a) z toho, že po dobu delší 3 měsíců neplní splatné závazky vůči němu, SATHURN metals, s.r.o., C.S.CARGO Air-Sea, s.r.o. a dalším dvěma věřitelům, jež soud v odůvodnění jmenovitě neuvedl (jedná se Českou spořitelnu, a.s. a ČSOB Factoring, a.s., jejichž pohledávky jsou zajištěny zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka). Dle tvrzení dlužníka má SATHURN metals, s.r.o. vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 1.700.000,-Kč splatnou v květnu 2015 a C.S.CARGO Air-Sea, s.r.o. má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 300.000,-Kč rovněž splatnou v květnu 2015; v případě pohledávek zbývajících dvou věřitelů údaj o splatnosti neuvedl. Cituje ust. § 3 odst. 1, § 103 odst. 2 a 3, § 105 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona soud dovodil, že insolvenčním návrhu postrádá zákonem vyžadované náležitosti, neboť navrhovatel a) v něm nevylíčil dostatečně rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, když uvedl toliko přibližnou výši a velmi nedostatečný časový údaj o splatnosti závazků (květen 2015) dlužníka vůči dalším věřitelům. V přílohách připojených k insolvenčnímu návrhu přitom nedoložil pohledávky dalších tvrzených věřitelů žádnými relevantními listinnými důkazy , proto soud nemohl jeho tvrzení verifikovat . Z těchto důvodů soud prvního stupně insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Podáním dalšího insolvenčního návrhu doručeného soudu prvního stupně dne 29.10.2015 přistoupila k řízení Vila Koliba, s.r.o. (dále jen navrhovatel b). V návrhu navrhovatel b) tvrdil, že je dlužník v úpadku ve formě dlouhodobé platební neschopnosti, neboť má splatné závazky vůči navrhovateli a) a vůči němu, jež není schopen plnit po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Uvedl přitom jejich právní důvod, výši i datum splatnosti s tím, že pohledávku navrhovatele a) popsal údaji z jeho insolvenčního návrhu, a pokud jde o vlastní pohledávku, tvrdil, že se jedná o právo na zaplacení ceny díla-provedení rekonstrukce pojistkové skříně, jejíž výše činí 57.384,-Kč, stala se splatnou dne 31.10.2011 a postoupila mu ji MIJAVA, s.r.o.

Následně podal navrhovatel b) proti usnesení Krajského soudu v Plzni včasné odvolání (soudu prvního stupně bylo prostřednictvím pošty doručeno dne 3.11.2015), jímž požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukazoval na to, že v insolvenčním návrhu popsal navrhovatel a) podrobně jak vlastní pohledávku vůči dlužníkovi, tak označil další věřitele (SATHURN metals, s.r.o. a C.S.CARGO Air-Sea) a uvedl právní důvod, výši i splatnost jejich pohledávek vůči dlužníkovi. Z toho s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 20/2012 ze dne 21.12.2011 zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 44/2012 dovozoval, že navrhovatel a) uvedl v insolvenčním návrhu údaje o splatnosti pohledávek dalších věřitelů v míře, jež v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že je dlužník v úpadku.

Dlužník ve vyjádření k odvolání namítal, že insolvenční návrh byl soudem prvního stupně správně odmítnut, neboť navrhovatel a) ničím neprokázal, že je v úpadku (neoznačil důkazy, z nichž by měl úpadek vyplývat), a insolvenční návrh tak nebyl projednatelný. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 64/2012 ze dne 31.10.2012 přitom zdůrazňoval, že za této situace byl soud povinen postupovat bez dalšího podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Dle jeho názoru navrhovatel b) odvoláním pouze oddaluje ukončení insolvenčního řízení odmítnutí insolvenčního návrhu, jeho postup stejně jako postup navrhovatele a) označil za šikanózní, znemožňující řešení vzájemných vztahů mimosoudní cestou a mající za cíl poškodit ho.

Vrchní soud v Praze přezkoumal na základě odvolání navrhovatele b) napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 téhož zákona musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce stanoví ust. § 3 odst. 2 téhož zákona vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, trvá soudní praxe důsledně na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (ust. § 105 insolvenčního zákona). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání úpadku dlužníka (je průkazem oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně rozhodných skutečností toliko odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, z níž plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o jejich pohledávkách, včetně údajů o jejich splatnosti, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice označeni další věřitelé dlužníka, avšak údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, přitom nemá vliv okolnost, že se při zkoumání, zda je dlužník v úpadku, prosazuje v insolvenčním řízení vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel musí dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku ve formě insolvence i co do splatnosti) a nabídnout též další skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční návrh ze dne 15.9.2015 (č.d. A-1), jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, zdůvodnil navrhovatel a) tím, že je dlužník v úpadku ve formě insolvence podle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. V návrhu uvedl jak potřebné údaje umožňující ověřit pravdivost jeho tvrzení ohledně vlastní pohledávky vůči dlužníkovi, tak dostatečně konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů SATHURN metals, s.r.o. a C.S.CARGO Air-Sea. Byť neuvedl přesné datum, kdy se pohledávky těchto věřitelů staly splatnými, je jeho tvrzení, že se tak stalo v květnu 2015, tj. více než 3 měsíce před podáním insolvenčního návrhu, v souladu s tvrzeními, z nichž dovozoval úpadek dlužníka. Projednatelnosti návrhu tato nepřesnost (tj. kterého dne v průběhu května 2015 se tyto pohledávky staly splatnými) nijak nebrání (výše uvedené platí, i kdyby se staly splatnými až ke dni 31.5.2015). Pokud jde o výtku soudu prvního stupně, že navrhovatel a) předloženými listinami neprokázal existenci tvrzených pohledávek těchto věřitelů, dlužno poznamenat, že nelze směšovat požadavek projednatelnosti a důvodnosti insolvenčního návrhu: i v insolvenčním řízení je totiž za účelem rozhodnutí ve věci třeba provést dokazování o tvrzeních jeho účastníků. V případě pohledávek věřitelů tvrzených insolvenčním navrhovatelem v tzv. věřitelském návrhu obvykle postupem dle ust. § 128 a § 129 občanského soudního řádu. Dle názoru odvolacího soudu nebyl k odmítnutí insolvenčního návrhu žádný důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele b) důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu proto napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá. Pouze pro úplnost považoval za nutné poznamenat, že podáním pozdějšího insolvenčního návrhu, v němž rovněž nechybí popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, jak vyžaduje ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, doplnil navrhovatel b) insolvenční návrh o tvrzení ohledně své splatné pohledávky vůči dlužníkovi.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 20. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a ,v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková