2 VSPH 2421/2016-B-14
&. i-KSPL 52 INS 8046/2016 2 VSPH 2421/2016-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a ]UDr. Petra Vaňouse vinsolvenční věci dlužníků: a) Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Družstevní 167, 330 21 Líně, b) Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Družstevní 167, 330 21 Líně, oba zastoupeni advokátem JUDr. Zdeňkem Vlčkem, sídlem Na Roudné 18, 301 00 Plzeň, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 52 INS 8046/2016 13-8 ze dne 6. prosince 2016 takto:

Usneseni Krajského soudu v Plzni č.j' KSPL 52 INS 8046/2016 B-8 ze dne 6. prosince 2016 se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením v bodě I, výroku rozhodl o tom, že neschvaluje oddlužení dlužníků Ivany ]eřábkově a ]iřího jeřábka (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), v bodech II. a III. výroku na jejich majetek prohlásil konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, a v bodě IV. výroku deklaroval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Při rozhodování vyšel soud prvěho stupně z toho, že:

usnesením ze dne 29. 4. 2016 (č. d. A 10) zjistil úpadek dlužníků,

-do insolvenčního řízení se přihlásilo 22 věřitelů s pohledávkami v celkově Výši 4.324.458,78 Kč, přičemž pohledávka věřitele Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (l)-16) je pohledávkou zajištěnou ve Výši 150.355,23 Kč a pohledávka věřitelky FINEMONEY SE (I) 17) je zcela zajištěná ve Výši 334102836 Kč; ostatní pohledávky věřitelů jsou nezajištěné,

-na přezkumněm jednání konaném dne 27. 9. 2016 byly všechny pohledávky zjištěny,

dlužníci vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti jedně ideální poloviny na parcele č. 481, jejíž součástí je stavba Líně čp. 16?, rodinný dům, a na parcele č. 482, vše v k. u. Líně,

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

poxracovani 2 5.5le 52 INS 8046/ 2016 v odhadní ceně 1.450.000 Kč, jež jsou předmětem zástavního práva ve prospěch Finančního úřadu pro Plzeňský kraj a FINEMONEY SE,

dále dlužníci vlastní spoluvlastnický podíl o velkosti jedné ideální poloviny na pozemkové parcele č. 66/ 2 v k. ú. Meziklasí, jejž správce odhadl na 5.000 Kč s tím, že zpeněžitelnost bude vzhledem k evidovanému duplicitnírnu vlastnictví problematická,

-dlužnice v období 3 let před podáním insolvenčního návrhu darovala spoluvlastnický podíl o velkosti ideám % na pozemku parcelní číslo st. 39 se stavbou čp. 8 a pozemcích parcelní č. 31 a 33, vše v k. ú. Mělnice, svému bratrovi, přičemž insolvenční správce se bude žalobou domáhat neúčinnosti právního úkonu,

-dlužníci mají vyživovací povinnost k jednomu dítěti a k sobě navzájem,

průměrný měsíční příjem činí 11 dlužníka 28.376 Kč a u dlužnice 20.323 Kč; dlužníci požádali o povolení nižších než zákonem stanovených splátek ve výši 14.000 Kč,

dlužníci vinsolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ze dne 23. 3. 2016 uvedli, že mají 14 závazků u 13 věřitelů stím, že 4 závazky v celkové výši 3460681 Kč jsou zajištěné a 12 závazků ve výši 637.766 Kč je nezajištěných, závazky ve výši 517355 Kč označili jako závazky z podnikání,

2 přihlášených pohledávek má 93,7 'i'/a pohledávek původ v podnikatelské činnosti dlužníků, přičemž dlužníci souhlas věřitelů se schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře nepředložili.

S poukazem na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 535/2010 ze dne 24. 8. 2010 soud konstatoval, že podmínky přípustnosti oddlužení vymezené v ust. Š 395 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení, tak ve fázi následující.

Na to dospěl k závěru, že existence pohledávek z podnikatelské činnosti dlužníků, které tvoří 93,7 % všech přihlášených pohledávek, brání ve schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 22 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 4.324.458,78 Kč, z nichž 93,7 % pochází z podnikatelské činnosti -oproti dlužníky označeným závazkům z podnikání ve výši toliko 517.355 Kč dovodil, že lze usuzovat na nepoctivost podaného návrhu na povolení oddlužení. Proto postupoval podle ust. Š 405 odst. 1 IZ a oddlužení dlužníků neschválil, nebot v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodiiovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. Š 395 odst. 1 písm. a) IZ, a podle ust. Š 405 dost. 2 IZ prohlásil na jejich majetek konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včasné odvolání s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Namítali, že pokud soud považoval dluhy z jejich podnikání za překážku podání insolvenčního návrhu, měl být jejich návrh odmítnut dle ust, Š 390 odst. 3 IZ; takové okolnosti však zjištěny nebyly. Nesouhlasili ani s tím, že by neúmyslné zamlčení závazků z podnikání mělo být posuzováno jako nepoctivý záměr. Dále soudu vytkli, že se se omezil toliko na obecné odůvodnění, aniž by zkoumal, zda jejich závazky z podnikání jsou překážkou řešení jejich úpadku oddluženírn nebo zda spadají do výjimek vymezených vust. Š 389 IZ. Poukazovali též na to, že pohledávka přihlášená

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

10. z veri i 2.421 ; zum pod P 15 je pohledávkou zcela zajištěnou, a není proto dle ust Š 389 odst. 2 písm. c) překážkou řešení úpadku oddlužením. Přiznali, že neoznačili pohledávku zajištěného věřitele jako závazek z podnikání, avšak dovozovali, že taková dle jejich názoru formální chyba nemohla mít žádný dopad na rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, průběh insolvenčního řízení nebo výši uspokojení věřitelů. Současně upozornili, že žádný z věřitelů neuplatnil právo vznášet námitky dle ust. Š 403 odst. 1 IZ, a poukazovali na novelu IZ, dle níž bude vyloučeno zamítnout nebo odmítnout návrh na povolení oddlužení s pouhým odkazem na absenci souhlasu věřitelů, který zákon předpokládá Závěrem zdůraznili, že výše nezajištěných závazků pocházejících z podnikání je v porovnání s celkovou výší jejich závazků zanedbatelná, a odkázali na usnesení Nejvyššího soudu sen zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21 4 2009, dle něhož je třeba vzít v úvahu i výši závazků z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků.

Vrchní soud v Praze dle ust. Š 212 a 5 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. Š 94 odst. 2 písm. c) lZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschváH, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle ust. Š 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle Š 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle 0 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle Š 405 lZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31 3 2011, sen zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod č 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v ust. Š 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn 29 NSČR 14/2009 ze dne 28 7 2011 uveřejněném pod c. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, ze dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31. 12. 2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány vs 395 odst. 3 IZ. K úsudku ve smyslu 5 395 odst. 1 písm. a) lZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

pDKIaCOVHHI a new.. az 1le :: 81140; zu il)



Ve smyslu uvedeného stojí konstantní soudní judikatura na tom, že insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale ipovinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. V tom směru soud může ve prospěch dlužníka zohlednit v potřebných souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení projevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení a v tom smyslu si pro případný navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že v rámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu.

V daném případě neschválil soud prvého stupně oddlužení na základě zjištění, že dlužníci sledovali podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, nebot? se do insolvenčního řízení přihlásilo více věřitelů, než bylo uvedeno v návrhu, přičemž 93,7 % přihlášených pohledávek pochází z jejich podnikatelské činnosti, což brání schválení oddlužení.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení dlužníci uvedli, že mají 10 nezajištěných závazků ve výši 637.766 Kč a 4 zajištěné závazky ve výši 3460687 Kč. jako závazky z podnikání označili závazky v celkové výši 517.355 Kč, z toho ve výši 204.150 Kč u nezajištěných závazků. Usnesením ze dne 29. 4. 2016 (č. d. 13 10) soud prvého stupně zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddluženírn. Do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé se zajištěnými pohledávkami v celkové výši 3.491.383,69 Kč a s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 833.075,12 Kč (viz č. d. B 4); všechny tyto pohledávky byly na přezkumném jednání konaném dne 27. 9. 2016 zjištěny (č. d. B 6).

Odvolací soud předně odkazuje na svou dosavadní judikaturu (např. usnesení Vrchního soudu vPraze sp. zn. 2 VSPI I 10/2016, MSPl l 60 INS 30124/2014 ze dne 26. 1. 2016), dle které lze jen stěží dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat (bez dalšího) jen z toho, se v insolvenčním řízení posléze ukázaly být neúplnými údaje o stavu jeho věřitelů nebo výši jejich pohledávek, které uvedl v podaných návrzích (v seznamu závazků)-Dlužník totiž nemůže rozumně počítat s tím, že by zatajenírn některých svých věřitelů (či skutečné výše jejich pohledávek) jde li o tuzemské věřitele mohl výsledek řízení zmanipulovat tak, aby schválení oddlužení dosáhl, neboť tímto způsobem nemůže zabránit tomu, aby se do řízení všichni jeho věřitelé (s plnou výší svých pohledávek) přihlásili a aby pak soud podle toho se zřetelem kvýsledku přezkumu přihlášených pohledávek podmínky schválení oddlužení (dostatečnost dlužníkovy nabídky pro předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň vrozsahu dle ust. 0 395 odst. 1 písm. b/ IZ) posoudil. Ani ti tuzemští věřitelé, které dlužník v návrhu (seznamu) uvedl, nejsou o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku se stanovením konečné přihlašovací lhůty (ust. Š 136 odst. 2 písm. d/ a odst. 3 IZ) zvlášť zpraveni, tedy jinak než doručením usnesení jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (tj. vyhláškou dleŠ 71 odst. 1 IZ). Příležitost tuzemských věřitelů k přihlášení jejich pohledávek za dlužníkem je tedy zásadně stejná bez ohledu na to, zda je dlužník soudu uvedl, či nikoli.

Stejně tak nelze dovozovat nepoctivost dlužníkova záměru v tom, že neoznačil řádně své závazky jako dluhy z podnikání, nebot? posouzení skutečnosti, zda se vskutku jedná o dluh z podnikání, náleží toliko irisolvenčnírnu soudu.

Stávající úprava subjektivní přípustnosti oddlužení (Š 389 IZ) a procesu jejího zkoumání v insolvenčním řízení vykazuje významné odlišnosti oproti právní úpravě platné do 31. 12. 2013.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

17.

18. z. v DFI 1 neim; sum

Tyto odlišnosti spočívají v tom, že jednak je oddlužení výslovně připuštěno již také u dlužníka .... fyzické osoby, který je podnikatelem, a dále v tom, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka (ať současného nebo předchozího, pokud již podnikatelem není), nejde-li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízením ukončeném zrušením konkursu dle Š 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, brání bez ohledu na jejich rozsah a další okolnosti věci-řešení úpadku dlužníka oddluženírn, pokud s jeho oddluženírn věřitelé příslušných podnikatelských pohledávek nesouhlasí. Přitom však (jak stanoví současně znění Š 397 odst. 1 IZ) v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na této schůzi věřitelů totiž věřitelé dle Š 403 odst. 2 IZ, jestliže hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou uplatnit i své námitky o skutečnostech odůvodňujících odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle Š 389 IZ, s tím, že pokud takové námitky do skončení schůze nevznesou, je nastolena fikce jejich souhlasu s oddluženírn bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Předmětnou současnou právní úpravu vyložil dále Vrchní soud v Olomouci v usnesení sp. zn. 1 VSOL 918/2015 ze dne 23. 9. 2015, uveřejněném pod č. 49/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou: l. Má li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu Š 389 odst. 2 lZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

Il. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu Š 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne. Totéž platí, iná-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (Š 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddluženírn nesouhlasí. Postup podle Š 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Ze závěrů vyjádřených v této publikované právní větě (viz dikci dlužník, který má dluh z podnikání .. ) předně vyplývá, že v rámci zkoumání, zda je dlužník dle Š 389 IZ oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud posuzuje, zda některý z dlužníkových závazků, které v tomto návrhu (připojeném seznamu závazků) uvedl, nepředstavuje dluh z podnikání, který má na mysli Š 389 IZ (dluh, který vznikl v době, kdy dlužník podle norem hmotného práva měl postavení podnikatele, a vzešel z výkonu jeho podnikatelské činnosti), a to bez ohledu na to, jak v tom směru případně kvalifikoval své závazky sám dlužník. Pokud by snad posouzení toho, zda se u určitého dlužníkova závazku vskutku jedná o rozhodný dluh z podnikání, vyžadovalo náročnější zkoumání, ke kterému první fáze řízení (i s ohledem na krátké zákonné lhůty pro rozhodnutí o dlužnickém návrhu _ viz Š 128, Š 134 a Š 393 IZ) zjevně není určena a pro které je naopak dán náležitý prostor ve fázi po zjištění úpadku a povolení oddlužení, je podle názoru odvolacího soudu namístě postup podle Š 397 odst. 1 věty druhé IZ s tím, že ve vztahu k danému věřiteli, u něhož zatím není definitivně identifikován dluh z podnikání, je dána pochybnost o tom, zda je dlužník oprávněn podat

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

19.

20.

21.

PDMHCWHHI o neim bz nws 8046/2011) 2 VSPI I 2421/2016 návrh na povolení oddluženííí, tj. tehdy oddlužení lze povolit a jeho přípustnost se definitivně dořeší v další fázi řízení, nejpozději na schůzi věřitelů konané dle Š 403 IZ.

K tomu Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení č.j. MSPH 91 INS 8511/2016, 2 VSPI l 1471/2016 A 16 ze dne 25 8. 2016 (a řadě dalších svých rozhodnutí) dále vysvětlil, že při posouzení, které dluhy lze považovat za rozhodné dluhy z podnikání ve smyslu Š 389 IZ, se i v režimu stávající právní úpravy uplatní závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. 3. 2011 ,uveřejněného pod c. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž dluhy vzešlými z podnikání dlužníka mohou být 1 takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly 2 (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních a na poj jistném apod.), měly li původ v dlužníkově podnikání. Takto vytčené východisko pro identifikaci veřejnoprávních dluhů, které nutno považovat za rozhodné dluhy z podnikání , nelze podle názoru odvolacího soudu interpretovat jinak, než že jde o ty dluhy, které by nevznikly, nebýt dlužníkova podnikání (v něm mají svůj původ důvod). Pokud jde o nedoplatky z titulu sociáMho a zdravotního pojištění, jejich vznik není podmíněn tím, zda dlužník má status podnikatele ve smyslu soukromoprávní úpravy (dřívější nebo současné). Není tu rozhodné, zda příjem (vyměřovací základ) pochází z podnikání dlužníka nebo z jeho závislé činnosti, tj. daný zákonný odvod nemá původ v dlužníkově podnikání potud, že nebýt dlužníkova podnikání, povinnost takového zákonného odvodu by dlužníku nevznikla Zdravotní pojišťovny i orgány správy sociálního zabezpečení přitom postupují při zařazení osoby do kategorie osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) zcela formálně, v zásadě pouze dle toho, zda dotyčný má platné (trvající) živnostenské oprávnění (čij iné oprávnění k podnikatelské činnosti), aniž by dále zkoumaly, zda skutečně podnikatelskou činnost vykonává. Kategorii OSVČ dle veřejnoprávních předpisů tak nelze bez dalšího ztotožňovat s podnikatelem ve smyslu občanského zákoníku (viz podmínku soustavnosti výkonu výdělečné činnosti obsaženou v Š 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dřívější úpravu účinnou do 31. 12. 2013 zakotvenou v Š 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Povahu dluhů z podnikání je však nepochybně třeba přiznat nedoplatkům na sociálním a zdravotním pojištění za zaměstnance (tj. kdy dlužník jako zaměstnavatel měl povinnost odvádět pojistné za své zaměstnance). Nedoplatky na daních je pak třeba posuzovat jednotlivě podle toho, zda předmětná daň skutečně měla (výhradně nebo také) původ v dlužníkově podnikání, jak je tomu typicky například u daně z přidané hodnoty.

V napadeném usnesení soud prvního stupně shledal, že řešení úpadku dlužníků oddlužením, jehož se domáhají, brání ve smyslu Š 389 IZ dluhy zpodnikání, jež tvoří 93,7 % všech přihlášených pohledávek. K tomuto svému závěru o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dlužníků, na němž též založil (vedle tvrzeného nepoctivého záměru) důvod pro neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků, však v písemném vyhotovení napadeného usnesení v rozporu s požadavky, které jsou ve smyslu Š 7 IZ na odůvodnění takového meritorního rozhodnutí kladeny ustanovením Š 157 odst. 2 ve spojení s Š 167 odst. 2 občanského soudního řádu- nepředestřel žádná rozhodná skutková zjištění a jejich právní posouzeni.

Nejenže tedy ponechal stranou otázku, zda nejsou dány skutečnosti, pro které dluhy překážku řešení úpadku oddlužením dle Š 389 odst. 2 písm. b) a c) IZ nepředstavují, ale především nenabídnul vůbec žádné odůvodnění ke svému primárnírnu úsudku, že se (vskutku) jedná o dluhy, který z hlediska subjektivní přípustnosti oddlužení má na mysli ust. Š 389 IZ,

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

22. z, vol. 'n 2421; zum tedy že jde o dluhy mající původ v podnikání dlužníků, když tyto dluhy nikterak (co do důvodu a výše) neidentifikoval.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle Š 219a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, napadané usnesení co do rozhodnutí o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek dlužníků pod body l. a II. výroku, jakož i závislých výroků pod body III. a IV. zrušil a podle Š 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Praha 8. ledna 2018

Mgr. Martin Liška v. r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková. ŽJW