2 VSPH 242/2011-A-10
KSCB 25 INS 1260/2011 2 VSPH 242/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Julia Pohlodka, bytem Pražská 169, České Budějovice, adresa pro doručování: P.O.Box 42, Karviná, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 1260/2011-A-5 ze dne 27.ledna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 1260/2011-A-5 ze dne 27.ledna 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením odmítl návrh, jímž se Julius Pohlodko (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční návrh postrádá zákonem vyžadované náležitosti, když v něm nejsou dostatečně uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Dlužník se při jejich popisu omezil toliko na sdělení informací o své sociální situaci, a insolvenční soud proto nemohl posoudit splnění předpokladů úpadku obsažených v ust. § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Z těchto důvodů postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal dlužník (toho času ve výkonu trestu odnětí svobody) včasné odvolání, v němž poukazoval na to, že ze sdělení Vězeňské služby České republiky ze dne 10.12.2010 (dále jen Sdělení Vězeňské služby), jež připojil k insolvenčnímu návrhu, plyne, že má více závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Konstatoval, že některé z pohledávek věřitelů byly exekučně vymáhány, ovšem-vzhledem k tomu, že nevlastní žádný majetek-neúspěšně. Zdůraznil, že ač je invalidním důchodcem, žádný důchod nepobírá a nemůže být ani pracovně zařazen, resp. výdělečně činný. Z toho dovozoval, že nebude schopen nabídnout za 5 let splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům plnění v minimálním rozsahu 30 % jejich pohledávek. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška č. 311/2007 Sb. a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

V daném případě se dlužník v kolonce 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení v rámci popisu okolností osvědčujících jeho úpadek omezil pouze na tvrzení, že nemá žádný majetek ani příjem, z něhož by mohl uhradit své závazky a že s ohledem na jeho zdravotní stav to nelze očekávat ani v budoucnosti.

Z těchto tvrzení nelze dovodit, že by dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, nebo na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o tom, že dlužník je v úpadku ve formě předlužení. Dlužník neuvedl žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pouhé konstatování, že nemá žádný majetek ani příjem, z něhož by mohl uhradit své závazky , není uvedením okolností, jež osvědčují úpadek. Přitom závěr o dlužníkově úpadku nelze dovodit ani z řádných seznamů majetku a závazků dle ust. § 392 odst. 2 IZ, neboť je dlužník k návrhu nepřipojil (Sdělení Vězeňské služby požadavky kladené na obsah seznam závazků nesplňuje), ani z kolonek 14 až 17 formuláře, jež neobsahují výčet závazků či údaj o splatnosti žádného z nich.

K té části odvolací argumentace, v níž dlužník upozorňuje na to, že nevlastní žádný majetek, nemá žádný příjem, a proto nebude schopen nabídnout za 5 let splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům plnění v minimálním rozsahu 30 % jejich pohledávek, považoval odvolací soud za nutné dodat, že za těchto okolností je zjevné, že dlužník s návrhem na řešení svého úpadku oddlužením nemůže uspět.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 OSŘ, soud prvního stupně nepochybil, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, proto z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení nemá žádného významu, že se dlužník v rámci odvolání pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 2.května 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová