2 VSPH 240/2011-A-21
KSPH 41 INS 14930/2010 2 VSPH 240/2011-A-21 Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Libuše Nágelové, bytem Dolanská 129, Velké Přítočno, zast. Borisem Jančíkem, bytem Hluboká cesta 518, Kryry, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 14930/2010-A-13 ze dne 25.ledna 2011 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 41 INS 14930/2010-A-15 ze dne 28.ledna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 14930/2010-A-13 ze dne 25.ledna 2011 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 41 INS 14930/2010-A-15 ze dne 28.ledna 2011 se v bodech II., IV. a V. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Libuše Nágelové (dále jen dlužnice) a insolvenčním správcem ustanovil BERGER-insolvenční správce a spol. (body I. a III. výroku), zamítl návrh dlužnice na povolení oddlužení a na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body II., IV. a V. výroku), a v bodě VI. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech výroku promítl účinky rozhodnutí o úpadku, na den 25.3.2011 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů a informoval o tom, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na jeho úřední desce.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 7.12.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, z něhož vyplynulo, že dlužnice má devět věřitelů se závazky ve výši 962.500,81 Kč a že vlastní toliko hmotný majetek zanedbatelné hodnoty. Z listin předložených dlužnicí měl za prokázané, že dlužnice je v úpadku. Proto podle ust. § 136 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl o zjištění jejího úpadku.

Při rozhodování o způsobu řešení úpadku vyšel soud z toho, že by dlužnice z očekávaného měsíčního příjmu (mzdy) ve výši 13.321,-Kč při oddlužení plněním splátkového kalendáře byla schopna uhradit částku ve výši 266.520,-Kč. Při zohlednění zálohově placených hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, jež činí celkem 54.000,-Kč, by tak dlužnice nebyla schopna nabídnout za 5 let splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům plnění v minimálním rozsahu 30 % jejich pohledávek, jež činí celkem 288.750,-Kč, přičemž souhlas těchto věřitelů s nižším plněním nebyl doložen.

Z těchto důvodů insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ návrh na povolení oddlužení zamítl a podle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem, který bude podle ust. § 314 odst. 1 písm. a) téhož zákona projednáván jako nepatrný, neboť dlužnice je fyzickou osobou-nepodnikatelkou.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice (v rozsahu bodů II., IV. a V. výroku) včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu na povolení oddlužení vyhoví a rozhodne o zrušení prohlášeného konkursu. Dlužnice nesouhlasila se závěrem soudu o tom, že není dán předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při splátkovém kalendáři. Připustila, že pokud by měl být vzat v úvahu její čistý měsíční příjem ve výši 13.321,-Kč za období od ledna do září 2010, z něhož vycházel insolvenční soud, podmínku minimálně 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by nesplnila.

Dlužnice s poukazem na výplatní lístky za období od října do prosince 2010, jež připojila k odvolání, konstatovala, že její průměrný čistý měsíční příjem za toto období činí 14.819,-Kč, z něhož by mohla poskytovat zákonnou měsíční splátku (zabavitelnou částku) ve výši 6.830,-Kč, a za 5 let splátkového kalendáře by tak měla splatit 409.800,-Kč. Z toho dovozovala, že i po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 60.000,-Kč bude schopna poskytnout nezajištěným věřitelům plnění v minimálním rozsahu 30 % jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Z ust. § 398 téhož zákona plyne, že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Z ust. § 392 odst. 3 IZ plyne, že osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny.

Konečně, ust. § 395 odst. 1 IZ určuje, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle odst. 2 téhož ustanovení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V daném případě zamítl soud prvního stupně návrh na povolení oddlužení na základě zjištění, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře, jehož se dlužnice domáhala, nebude dlužnice při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce schopna uspokojit ze svých příjmů pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Pro rozhodování odvolacího soudu je ovšem podstatné zjištění, že dlužnice je vdaná a že její manžel Gustav Nágel insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodepsal (v kolonce 18 předepsaného formuláře) a výslovně neuvedl, že s povolením oddlužení souhlasí. Namísto toho předložil prohlášení ze dne 22.11.2010 o tom, že s dlužnicí již několik let nebydlí ve společné domácnosti.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud dále zjistil, že v něm jsou tvrzeny závazky, jež spadají do společného jmění manželů (dále jen SJM), resp. že ve smyslu ust. § 143a občanského zákoníku (dále též jen ObčZ) nebylo prokázáno zúžení SJM ani nebylo tvrzeno, že by SJM neexistovalo. Proto vycházel z domněnky stanovené v ust. § 144 téhož zákona, podle nějž platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

Judikatura Vrchního soudu v Praze ohledně výkladu právního významu a důsledků souhlasu manžela dlužníka s oddlužením v rámci specifické problematiky oddlužení manželů, jejichž majetek a závazky náleží do SJM, je již ustálena v tom, že manžel dlužníka svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává souhlas k tomu, aby byl pro účely oddlužení použit veškerý majetek ve společném jmění jeho a dlužníka včetně příjmů které budou v budoucnu vyplaceny.

Jde-li o oddlužení splátkovým kalendářem, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu podle ust. § 398 odst. 3 IZ. Nedostatek takové součinnosti bude zpravidla bránit tomu, aby proces oddlužení byl ve vztahu k oběma manželům (i ke každému z nich zvlášť) úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek, tedy podle toho, v jaké fázi řízení vyšel najevo, by tvořil překážku povolení nebo schválení oddlužení, popřípadě by mohl vést ke zrušení již schváleného oddlužení.

Jestliže dlužníkův manžel svůj podpis a souhlas na návrh na povolení oddlužení nepřipojí ani přes výzvu soudu, soud návrh odmítne podle ust. § 393 odst. 3 IZ, ledaže bude doloženo, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného SJM a rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem.

Je tomu tak proto, že právní úprava majetkové podstaty v ust. § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (viz ust. § 143 odst. 1 ObčZ) náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád (dále jen OSŘ) v ust. § 262a.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz ust. § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle ust. § 320 OSŘ, jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložen na účtu u banky. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se co do vymezení postižitelných příjmů dlužníka (jeho manžela) a určení rozsahu, v jakém budou pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů použity, postupuje podle příslušných ustanovení OSŘ o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Jelikož je však splátkový kalendář založen na tom, že v jeho rámci (způsobem určeným soudem v usnesení schvalujícím oddlužení) rozvrhuje své příjmy v příslušném rozsahu sám dlužník (či též jeho manžel, který není dlužníkem), byť tak činí-s účinností od 20.7.2009-prostřednictvím insolvenčního správce, jemuž proto plátce dlužníkovy mzdy či jiného příjmu příslušné srážky vyplácí (srovnej ust. § 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 a 5 IZ), je třeba považovat takto rozvrhované srážky za majetek náležející do SJM.

Z výše uvedeného plyne, že závěr insolvenčního soudu o nedostatečné ekonomické nabídce dlužnice pro oddlužení formou splátkového kalendáře je předčasný, neboť soud prvního stupně před vydáním napadeného usnesení nevyzval dlužnici, která je vdaná, k doplnění insolvenčního návrhu o podpis jejího manžela vyjadřující souhlas s povolením oddlužení. Plnění podle splátkového kalendáře, a opakovaně to budiž zdůrazněno, totiž podléhají i budoucí příjmy manžela dlužnice. Na tom přitom nic nemění ani okolnost, že manželé již několik let nebydlí ve společné domácnosti.

Soud prvního stupně tudíž nerozhodl správně, pokud za daných okolností návrh dlužnice na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítl a současně dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona rozhodl o řešení jejího úpadku (nepatrným) konkursem.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29.dubna 2011 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová