2 VSPH 2397/2014-B-29
KSUL 69 INS 19575/2014 2 VSPH 2397/2014-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrdinů 367, Děčín 32, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 19575/2014-B-9 ze dne 18. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 19575/2014-B-9 ze dne 18. listopadu 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením v bodě I. výroku rozhodl o tom, že neschvaluje oddlužení dlužníka Jana anonymizovano (dále jen dlužník), v bodech II. a III. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs a rozhodl, že bude projednán jako nepatrný, v bodě IV. výroku deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, v bodě V. výroku určil, že působnost věřitelského výboru vykonává soud, v bodě VI. výroku uložil insolvenční správkyni Ing. Soně Aubrechtové (dále jen správkyně), aby mu podávala pravidelné zprávy o stavu řízení, a v bodě VII. výroku uložil dlužníkovi, aby mu ve lhůtě 7 dnů sdělil řádnou adresu pro doručování, nebo si v téže lhůtě zvolil zástupce pro doručování.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením formou plnění splátkového kalendáře; v insolvenčním návrhu přitom tvrdil, že má 4 věřitele, vůči nimž má 5 závazků v celkové výši 241.921,27 Kč, je rozvedený, platí výživné ve výši 2.000,-Kč měsíčně na nezletilou dceru Kristýnu, ve své péči má nezletilou dceru Emu a pobírá průměrnou měsíční mzdu ve výši 15.800,-Kč čistého. Na to konstatoval, že usnesením č.j. KSUL 69 INS 19575/2014-A-14 ze dne 22.9.2014 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a že na přezkumném jednání konaném dne 13.11.2014 bylo zjištěno 20 nezajištěných závazků dlužníka v celkové výši 1.535.519,66 Kč vůči 18 věřitelům, tedy více než šestinásobek sumy, již tvrdil dlužník v návrhu. Při isir.justi ce.cz posuzování způsobu řešení úpadku dlužníka soud dovodil, že schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu, neboť dlužník vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti a věci osobní potřeby, a dále vypočetl, že předpokládaná míra uspokojení věřitelů při zohlednění vyživovacích povinností činí při příjmu dlužníka ve výši 15.800,-Kč pouze 8,94 %. Dospěl proto k závěru, že s ohledem na výši zjištěných pohledávek a ekonomickou nabídku dlužníka není možné oddlužení schválit. Nadto poukázal na dlužníkův dosavadní přístup k insolvenčnímu řízení, konkrétně na to, že neuvedl v insolvenčním návrhu závazky ve výši cca 1.300.000,-Kč, nesdělil soudu řádnou doručovací adresu, nedoložil příjmy za posledních 6 měsíců, nedostavil se k přezkumnému jednání bez řádné omluvy (takže ani nevysvětlil rozdíl mezi tvrzenou a přihlášenou výší pohledávek), nevybavil zástupce, jehož zmocnil k účasti na jednání, potřebnými informacemi ani listinami a neposkytl řádnou součinnost insolvenční správkyni. S ohledem uvedené uzavřel, že přístup dlužníka k řízení je od počátku lehkomyslný a nedbalý, a s poukazem na to, že zatajil existenci vykonatelných závazků, o nichž musel nutně vědět, dospěl k závěru, že v jednání dlužníka lze spatřovat nepoctivý záměr; nevyhověl proto jeho žádosti o poskytnutí lhůty k navýšení příjmů, postupoval dle ust. § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ), oddlužení dlužníka neschválil a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v bodě I. výroku změnil tak, že oddlužení plněním splátkového kalendáře schválí, a v bodech II. a III. výroku je zrušil, popř. aby je zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání se v prvé řadě omluvil za neplnění povinností v dosavadním průběhu řízení a dále uvedl, že: -závazek vůči GRATO s.r.o. považoval za uhrazený, neboť vozidlo, jež bylo předmětem zajištění závazku původního věřitele (ŠkoFIN s.r.o.), bylo vráceno po cca 2 měsících od jeho koupě z důvodu skryté vady motoru; své tvrzení dokládal fotografií vozu ze dne 1.7.2015, jež měla být pořízena při jeho odstavení s tím, že veškeré další dokumenty byly ztraceny při povodních, -jeho aktuální adresa je Hrdinů 367, Děčín 32, přičemž si nevyzvedával poštu z důvodu pracovních cest v cizině, -jeho čistý průměrný měsíční příjem činí 16.670,-Kč, -insolvenční správkyně jej kontaktovala pouze jednou, kdy jí sdělil, že je mimo Českou republiku, -omluvil svou nepřítomnost na přezkumném jednání dlouhodobou pracovní cestou,-uzavřel smlouvu o důchodu s Alenou Marešovou, jež mu bude měsíčně poskytovat částku 5.500,-Kč, za pomocí níž bude schopen uhradit více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, -jeho snaha dosáhnout oddlužení je prosta vedlejších úmyslů, jakož i nepoctivého záměru, přičemž poukázal na absenci výhrad k jeho dosavadnímu přístupu ze strany věřitelů.

Závěrem-odkazuje na usnesení Ústavního soudu sen. zn. I. ÚS 3271/13 ze dne 6.2.2014 a usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 11492/2013, 3 VSPH 1675/2013-A-19 ze dne 13.2.2014-konstatoval, že pro věřitele je výhodnější řešení úpadku oddlužením než konkursem, a žádal odvolací soud o umožnění řešení úpadku oddlužením s tím, že hodlá beze zbytku dodržovat veškeré povinnosti a nedopustit se žádného dalšího pochybení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle ust. § 395 odst. 2 téhož zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle ust. § 210 odst. 1 IZ je dlužník povinen poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předběžného správce.

Podle ust. § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. K úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání, jež směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Ve smyslu uvedeného stojí konstantní soudní judikatura na tom, že insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Odvolací soud zastává názor, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (ust. § 395 odst. 1 písm. b/ IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím sleduje nepoctivý záměr.

Soud prvého stupně v daném případě neschválil oddlužení dlužníka na základě závěru, že jeho ekonomická nabídka nepostačuje k alespoň minimálnímu zákonem předpokládanému uspokojení pohledávek věřitelů, přičemž dovodil na jeho straně i lehkomyslný a nedbalý přístup i nepoctivý záměr. Dlužník-vyjma nepoctivý záměr -v odvolání proti závěrům soudu prvého stupně nebrojil a snažil se prokázat, že se jeho situace změnila navýšením příjmu a změnou jeho přístupu k plnění povinností.

Z obsahu spisu přitom odvolací soud zjistil, že: -dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl závazky vůči patnácti (později) přihlášeným věřitelům v celkové výši cca 1.220.000,-Kč, jež při přezkumném jednání nepopřel, přičemž toto pochybení nijak nevysvětlil, -v odvolání sice tvrdil, že závazek vůči GRATO spol. s.r.o. měl (jako jediný) za splacený, avšak pohledávku tohoto věřitele ve výši 726.747,-Kč nepopřel; tvrzení o zániku závazku pak nijak neprokázal (fotografie vozidla, již k odvolání přiložil, tuto skutečnost neprokazuje), -po prohlášení konkursu byl nadále nekontaktní (viz zprávu správkyně č.d. B-16), -po prohlášení konkursu mu vznikly nové dosud neuhrazené závazky vůči Statutárnímu městu Děčín z titulu místního poplatku, jež jsou vykonatelné od 4.4.2015, resp. 9.4.2016 (viz sdělení věřitele č.d. B-17 a B-25), -po prohlášení konkursu byl odsouzen podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen TZ) k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, neboť bez souhlasu oprávněné držitelky (matky) manipuloval s její kreditní kartou, a následně požádal o přeměnu trestu obecně prospěšných prací na peněžitý trest (viz trestní příkaz č.j. 2 T 65/2015-67 ze dne 13.7.2015, jenž nabyl právní moci dne 20.10.2015, a žádost o přeměnu trestu ze dne 19.4.2016 č.d. B-21), -soudu ani správkyni neoznámil, že od 1.1.2016 změnil zaměstnavatele a je zaměstnán u Schomburg Industriemontagen Dienstleistung GmbH a že se trvale zdržuje v Německu (viz Žádost o přeměnu trestu ze dne 19.4.2016 č.d. B-21), a navzdory tomu, že je zaměstnán a jeho příjem převyšuje nezabavitelnou částku, na účet majetkové podstaty neplatí ničeho (viz zprávu správkyně č.d. B-23), -neoznámil soudu ani správkyni, že mu byly dne 17.8.2015, a tedy po prohlášení konkursu na jeho majetek, darovány nemovitosti zapsané na LV č. 1235 v k.ú. Březiny u Děčína (dále jen Nemovitosti), a bez vědomí správkyně je bezplatně převedl Darovací smlouvou ze dne 20.1.2016 na třetí osobu-Vlastu Duchoňovou (viz č.d. B-23, C-1).

Na základě popsaných zjištění má odvolací soud za to, ačkoli se jej dlužník v odvolání snažil přesvědčit o změně svého přístupu, dosavadní výsledky řízení dokládají, že jeho přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení je i nadále lehkomyslný a nedbalý. Nejenže nadále neposkytuje správkyni potřebnou součinnost a nereaguje na její výzvy-čímž porušuje povinnosti stanovené v ust. § 210 IZ, ale vznikly mu po prohlášení konkursu nové vykonatelné závazky, což by samo o sobě bylo důvodem pro zrušení schváleného oddlužení. Nadto se po prohlášení konkursu dopustil trestného činu v hospodářské oblasti, za nějž byl pravomocně odsouzen, a neoznámil soudu ani správkyni, že nabyl po prohlášení konkursu do vlastnictví nemovitý majetek, jenž by mohl být použit k uspokojení věřitelů.

Odvolací soud přitom zastává názor, že jednání dlužníka nasvědčuje rovněž závěru o jeho nepoctivém záměru při podání návrhu na povolení oddlužení. Nepoctivý záměr dlužníka předpokládá dlužníkovo vědomé (záměrné) jednání, jímž se před navržením oddlužení (popř. během řízení o něm) zachoval způsobem směřujícím k poškozování jeho věřitelů, popř. v insolvenčním řízení zatajoval rozhodné skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů ve snaze zmenšit vyhlídky věřitelů na jejich uspokojení v oddlužení. Z dokumentů předložených správkyní pod č.d. B-23 (z darovací smlouvy ze dne 17.8.2015 týkající se Nemovitostí uzavřené Alenou Marešovou a dlužníkem jako obdarovaným a z darovací smlouvy ze dne 20.1.2016 týkající se Nemovitostí uzavřené dlužníkem jako dárcem a Vlastou Duchoňovou jako obdarovanou) lze bezpochyby dovodit, že dlužník jednal v úmyslu zkrátit své věřitele, neboť nemovitý majetek nabytý na základě darovací smlouvy po prohlášení konkursu zatajil, nenabídl jej k uspokojení věřitelů, a vlastnické právo k němu následně-v době, kdy usiloval o schválení oddlužení-vědomě bezplatně převedl (pokusil se převést) darovací smlouvou na třetí osobu.

Nepoctivý záměr dlužníka-jak správně dovodil soud prvého stupně-je pak zřejmý i z úmyslného neuvedení většiny závazků v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků; závěru o úmyslu dlužníka nasvědčuje zejména to, že většina v návrhu neuvedených a posléze přihlášených pohledávek je vykonatelná, a tudíž o jejich existenci dlužník musel vědět (na přezkumném jednání žádnou z nich nepopřel).

K celkovému úsudku o poctivosti jednání dlužníka (nejen) v insolvenčním řízení přitom nepřispívá ani skutečnost, že v době po vydání napadeného usnesení, kdy se navíc snažil přesvědčit odvolací soud o svém poctivém přístupu k insolvenčnímu řízení, se dopustil trestného činu dle ust. § 234 TZ, neboť bez souhlasu své matky manipuloval s její kreditní kartou a provedl bez jejího vědomí a souhlasu celkem 24 platebních transakcí na internetu.

Konkrétní okolnosti dané věci tak-při jejich posouzení ve vzájemných souvislostech-nijak nenasvědčují tomu, že dlužník je čestnou a poctivou osobou, jež projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že byly naplněny důvody pro neschválení oddlužení, resp. zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 IZ ve spojení s ust. § 395 odst. 1 písm. a) a ust. § 395 odst. 2 IZ; za této situace ovšem považoval za nadbytečné zabývat se ekonomickou nabídkou dlužníka předestřenou v odvolání.

Na základě těchto zjištění neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto jako věcně správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 16. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková