2 VSPH 2379/2015-A-32
KSCB 41 INS 20424/2015 2 VSPH 2379/2015-A-32

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka: INTER BUILDING, a.s., sídlem Na Bělidle 830/2, Praha 5, zahájené na návrh dlužníka, a) CBFIN, s.r.o., sídlem Mělnická 109, Pakoměřice, b) Petry Prknové, bytem U Skládky 1471/9, Praha 9, zast. advokátkou Mgr. Michalou Souhradovou, sídlem Národní 340/21, Praha 1, a c) Pavlem Provázkem, bytem Bruslařská 1185, Praha 10, zast. advokátkou Mgr. Šárkou Polanskou, sídlem Plzeňská 4, Praha 5, o odvolání Petra Maroše, bytem Káranská 381/6, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 20424/2015-A-24 ze dne 3. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 20424/2015-A-24 ze dne 3. listopadu 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 41 INS 20424/2015-A-24 ze dne 3.11.2015 zamítl návrh, jímž se Petr Maroš (dále jen navrhovatel) domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by soud ustanovil INTER BUILDING, a.s. (dále jen dlužník) podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona předběžného správce a dlužníkovi by uložil nakládat s majetkovou podstatou pouze se souhlasem předběžného správce (body I. a II. výroku), a navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 11.8.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na návrh dlužníka, jenž se jím domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení reorganizace. Podáním pozdějších návrhů se k řízení připojili další insolvenční navrhovatelé (viz shora). Usnesením ze dne 18.8.2015 (č.d. A-10) vyslovil Krajský soud v Českých Budějovicích vzhledem k sídlu dlužníka svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena místně příslušnému Městskému soudu v Praze. Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním, o němž odvolací soud dosud nerozhodl.

Podáním doručeným dne 9.10.2015 se navrhovatel, jenž je členem představenstva dlužníka a jeho akcionářem, domáhal nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona. Potřebu nařídit předběžné opatření odůvodnil tím, že do konce ledna 2016 je dle rozhodnutí stavebního úřadu ve Velkých přílepech, jehož platnost skončí právě koncem ledna 2016, třeba dokončit stavbu 6 bytových domů včetně přípojek, osvětlení areálu, vsakovacích jímek a parkovacích stání. Pokud se tak nestane, lze se obávat podstatného snížení hodnoty pozemků náležejících do majetkové podstaty dlužníka, neboť návrh na prodloužení stavebního povolení již podat nelze. K osvědčení svých tvrzení předložil navrhovatel stavební povolení, rozhodnutí o jejich prodloužení a rozhodnutí o změně stavby.

Vycházeje z ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona dovodil soud prvního stupně, že je představa navrhovatele, podle níž by předběžný správce byl do konce ledna 2016 schopen zahájit, či dokonce dokončit stavby dle rozhodnutí stavební úřadu, nereálná a jím tvrzený následek předvídaný zmíněným ustanovením nehrozí. Z tohoto důvodu jeho návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil v bodech I. a II. výroku a požadované předběžné opatření nařídil. V odvolání soudu prvního stupně vytkl, že se nezabýval následky ukončení platnosti stavebních povolení spočívajícími v tom, že dojde k podstatnému snížení hodnoty pozemků. Poukazuje na základní zásady insolvenčního řízení (zejména na zásadu dosáhnout rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů) zdůrazňoval, že by předběžný správce měl jednoznačně komunikovat s případnými developery, mohl by komunikovat s příslušným stavebním úřadem, mohl by zahájit kroky směřující k naplnění stavebního povolení, mohl by vstupovat do jednání s developery, mohl by se pokusit o opětovné prodloužení stavebního povolení .

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Jak je zřejmé z dikce citovaného ustanovení, smysl jím předvídaného předběžného opatření včetně ustanovení předběžného správce spočívá v omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v průběhu insolvenčního řízení v době předcházející vydání rozhodnutí o úpadku (tímto opatřením by mělo být zabráněno změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, tj. v jejím zmenšení). V této souvislosti nelze nepřipomenout, že podle ust. § 112 odst. 3 insolvenčního zákona je předběžný správce povinen provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Oproti představě navrhovatele není tedy předběžný správce povolán, tj. oprávněn ani povinen, k tomu, aby suploval funkci statutárního orgánu (v případě akciové společnosti představenstva), jenž je ze zákona odpovědný za vedení obchodní společnosti, či výkon práv, jímž její chod ovlivňují její společníci (v případě akciové společnosti akcionáři). Pouze pro úplnost dlužno poznamenat, že i v průběhu reorganizace, jejíhož povolení se dlužník v této věci domáhal, vykonává insolvenční správce dle ust. § 331 insolvenčního zákona toliko dohled nad činností dlužníka s dispozičními oprávněními, pokračuje ve zjišťování majetkové podstaty a jejím soupisu, vede incidenční spory, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů, podává zprávy věřitelskému výboru a kromě toho plní i další úkoly a provádí další činnosti, které mu uložil insolvenční soud. Požadavky navrhovatele zjevně tento rámec překračují.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným, a napadené usnesení proto v části napadené odvoláním podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková