2 VSPH 2377/2015-B-34
KSPA 56 INS 12138/2015 2 VSPH 2377/2015-B-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků: Přemysla Hrubého a Ludmily Hrubé, bytem Stéblová 68, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 12138/2015-B-19 ze dne 3. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 12138/2015-B-19 ze dne 3. prosince 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 12138/2015-B-19 ze dne 3.12.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Přemysla Hrubého a Ludmily Hrubé (dále jen dlužníci) zamítl návrh, jímž se dlužníci domáhali nařízení předběžného opatření, jímž by soud nařídil PROKONZULTA, a.s. (dále jen dražebník) upustit od dražby nemovitostí dlužníků (rodinného domu a pozemků v k.ú. a obci Stéblová, dále jen nemovitosti) dle dražební vyhlášky ze dne 4.11.2015, uložil dražebníkovi nahradit náklady a škody vzniklé nečiněním a chybami v dražební vyhlášce, uložil mu, aby neprodleně oznámil, že od dražby upustil, a aby soud rozhodl o tom, že se neskládá jistota k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by předběžným opatřením vznikla.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 17.7.2015 (č.d. A-10) rozhodl o úpadku dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil AS ZIZLAVSKY, v.o.s. (dále jen správce) a usnesením ze dne 23.10.2015 (č.d. B-8) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.

Dne 26.11.2015 byl soudu doručen návrh, jímž se dlužníci domáhali nařízení předběžného opatření. Návrh zdůvodnili tím, že dražební vyhláška obsahuje nesprávné a neověřené údaje, že na to dražebníka upozornili dopisem ze dne 18.11.2015, na nějž nereagoval, ponechal termín dražby na den 10.12.2015 a na den 25.11.2015 navíc zveřejnil inzerát na prodej nemovitostí. Poukazujíce na ust. § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách namítali, že nesrovnalosti v dražební vyhlášce ovlivňují cenu dražených nemovitostí a účast na dražbě (jednalo se o datum, kdy byl postaven rodinný dům-nikoli v roce 2001, ale 1998, o plochu pozemků, která nečiní 720 m2, ale 1000 m2, mezi závazky nebyl vykázán nájemní vztah, jenž nevznikl na základě písemné, ale toliko ústní dohody a je prokazován daňovým přiznání za rok 2014, a znalecký posudek byl zpracován pouze po vnějším ohledání nemovitosti), přičemž dle ust. § 21 téhož zákona nelze údaje uvedené v dražební vyhlášce dodatečně měnit. Namítali, že neobdrželi žádný pokyn k součinnosti, o vydání dražební vyhlášky se dozvěděli dne 9.11.2015, dne 12.11.215 upozornili na tyto chyby osobně správce a dne 18.11.2015 na ně písemně upozornili insolvenční soud, správce a dražebníka. Odmítli, že by neumožnili prohlídku rodinného domu, a správci vytkli, že je neinformoval o pokynu zajištěného věřitele zpeněžit nemovitosti jakožto předmět zástavy, cenu 4.500.000,-Kč uvedenou ve znaleckém posudku označili za diskutabilní (podle jejich názoru by cena nemovitostí měla činit pouze 3.400.000,-Kč, jak uvedl správce v soupise majetkové podstaty) a tvrdili, že manipulací s cenou byli poškozeni jejich synové, již měli o koupi nemovitostí zájem a zajišťovali si k tomu potřebný úvěr. Tvrdili, že nepřesnou cenou budou poškozeni i oni, neboť případný výtěžek budou moci využít k zajištění nového bydlení , a namítali, že provedením dražby bude vytvořen stav, jenž nebude možné vrátit a jímž budou poškozeny i třetí osoby. Pokud jde o osvobození od složení jistoty, poukazovali na to, že je na jejich majetek vedeno insolvenční řízení a jejich příjmy jim neumožňují jistotu složit. Dále soud konstatoval, že k návrhu dlužníci připojili toliko dražební vyhlášku ze dne 4.11.2015.

Cituje ust. § 82 odst. insolvenčního zákona a § 75 odst. 3 občanského soudního řádu soud dovodil, že se v případě data, kdy byl postaven rodinný dům, a výměry pozemků nejedná o údaje zásadního významu, navíc mu správce sdělil, že účastníci dražby budou o těchto skutečnostech předem informováni stejně jako o údajném nájemním vztahu, jenž není založen na smlouvě uzavřené písemnou formou. Co se týče znaleckého posudku, soud pouze konstatoval, že mu předložen nebyl, a relevanci tvrzení dlužníků proto přezkoumat nemůže. Z těchto důvodů návrh dlužníků na nařízení předběžného opatření zamítl. Upozornil přitom na to, že dle ust. § 21 zákona o veřejných dražbách není zákaz dodatečné změny podmínek a údajů, které uvedl dražebník v dražební vyhlášce, bezvýhradný a lze je změnit v případech, kdy dojde ke změnám v rozsahu práv a závazků váznoucích na předmětu dražby a s ním spojených, nebo na stavu, v němž se předmět dražby nachází. Co se týče složení jistoty dlužníky, poukázal na znění ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona, podle jehož poslední věty nemá dlužník jako navrhovatel předběžného opatření povinnost složit jistotu. Pro úplnost pak zmínil, že podle ust. § 293 insolvenčního zákona je insolvenční správce vázán pouze pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení předmětu zajištění a souhlas insolvenčního soudu (ani dlužníka) se nevyžaduje.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a předběžné opatření nařídil. V odvolání stejně jako v návrhu na nařízení předběžného opatření argumentovali nepřesnostmi, jež vykazovala dražební vyhláška, tvrzením, že nebyli informováni o přípravě zpeněžení nemovitostí, a znalecký posudek byl proto zpracován, aniž by si znalec prohlédl vnitřní prostory rodinného domu, a namítali, že soud nepřihlédl k tomu, že existence nájemního vztahu plyne z obsahu daňového přiznání za rok 2014. V odvolání uvedli, že se obdobné nemovitosti prodávají v dražbě cca za 2.500.000,-Kč a že vyvolávací cena 2.990.000,-Kč odpovídá nabídce jejich synů, současně však vyjádřili pochybnost, zda nemovitosti někdo koupí, zda někdo koupí zajíce v pytli nebo je připraven další scénář, někomu chtějí dům přihrát za nižší cenu? Ve společnosti, kde zajištěný věřitel rozhoduje o vyvolávací ceně, je však zřejmě i toto možné. V doplnění odvolání ze dne 11.12.2015 upozornili dlužníci na to, že před zahájením dražby žádné informace o skutečnostech, které byly v dražební vyhlášce uvedeny nepravdivě, poskytnuty nebyly, z čehož dovozovali, že dražba byla zmanipulovaná a nebyla provedena v intencích zákona o dražbách. Současně uvedli, že z hlediska prodeje mají zájem na co nejvyšší i nejnižší ceně: rozpor, jenž by v tom bylo možné spatřovat, je podle nich pouze zdánlivý a snadno pochopitelný: odkup synů, resp. příjem z prodeje nad zatím zjištěnou částku. Přesto synové podali nabídku v přibližně stejné výši jako je výsledek dražby .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Pokud jde o institut předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon především ust. § 82, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2). Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele (odst. 3). Podle ust. § 100 odst. 1 téhož zákona uloží soud povinné osobě, aby při splnění podmínek vymezených v tomto ustanovení složila do úschovy soudu přiměřenou peněžitou částku na náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla porušením povinnosti podat insolvenční návrh. Konečně, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, tj. ust. § 74 a násl., resp. ust. § 102, přičemž je třeba poznamenat, že v insolvenčním řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení.

Podle ust. § 74 odst. 1 občanského soudního řádu může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle ust. § 102 odst. 1 téhož zákona může soud nařídit předběžné opatření, je-li po zahájení řízení třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného nemohl být ohrožen.

Podle ust. § 11 insolvenčního zákona rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2). Při zpeněžení majetkových hodnot, které slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce dle ust. § 293 odst. 1 téhož zákona vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Konečně, dlužno připomenout, že dle ust. § 293 odst. 2 insolvenčního zákona platí ust. § 230 odst. 3 až 5 obdobně a ust. § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 (podle něhož provede dražebník veřejnou dražbu na návrh insolvenčního správce a smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor) a § 289 odst. 1 (vyžadující souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru) se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, předběžné opatření, jehož nařízení se dlužníci domáhali, zjevně přesahuje meze ust. § 82 insolvenčního zákona (viz shora), a při posuzování důvodnosti jejich návrhu nebylo možné aplikovat ani ust. § 100 a § 113 insolvenčního zákona, jež upravují postup v situacích diametrálně odlišných od tohoto případu. V daném případě se totiž dlužníci ve snaze zabránit zpeněžení nemovitostí ve veřejné dražbě domáhali nařízení předběžného opatření podle ust. § 74 odst. 1 občanského soudního řádu vůči dražebníkovi, tj. vůči osobě, jež není účastníkem insolvenčního řízení, k jehož nařízení-jak vysvětleno shora-insolvenční soud oprávněn není. V souvislosti s požadavkem dlužníků vyjádřeným v návrhu na nařízení předběžného opatření a v odvolání považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že insolvenční soud-jak již bylo rovněž vysvětleno shora-je při výkonu dohlédací činnosti podle ust. § 11 odst. 2 insolvenčního zákona oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny, a usměrnit tak jeho postup (nařízení předběžného opatření je vzhledem k vzájemnému poměru insolvenčního správce a insolvenčního soudu vyloučeno) i při zpeněžování majetkové podstaty, v případě zpeněžení hodnot určených k zajištění pohledávky je však insolvenční správce dle ust. § 293 insolvenčního zákona vázán pokyny zajištěného věřitele.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné zmínit, že usnesením ze dne 7.12.2015 (č.d. B-21), jež bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, povolil soud na návrh synů dlužníků Matěje Hrubého a Josefa Hrubého ze dne 30.11.2015 dle ust. § 295 odst. 3 insolvenčního zákona výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková