2 VSPH 2374/2014-B-22
MSPH 78 INS 10082/2014 2 VSPH 2374/2014-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Kounice 258, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 10082/2014-B-9 ze dne 15. října 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 10082/2014-B-9 ze dne 15. října 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zrušil oddlužení Karla anonymizovano (dále jen dlužník) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) usnesením č.j. MSPH 78 INS 10082/2014-A-17 ze dne 10.7.2014 (č.d. A-17) rozhodl o úpadku dlužníka a povolení jeho oddlužení s tím, že na den 15.10.2014 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, která měla mimo jiné rozhodnout o způsobu oddlužení dlužníka, 2) insolvenční správkyně VJV INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen Správkyně) ve zprávě o své dosavadní činnosti ze dne 2.10.2014 (č.d. B-2) uvedla, že: -s ní dlužník prakticky nekomunikuje a na její výzvy k zákonem předpokládané spolupráci nereaguje, -pracovní poměr dlužníka s MP Development, a.s. (dále jen Bývalý zaměstnavatel), jehož existenci dlužník deklaroval v insolvenčním návrhu, byl zrušen.

3) Bývalý zaměstnavatel v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení uvedl, že dne 7.7.2014 ukončil pracovní poměr s dlužníkem (okamžitým zrušením pracovního poměru) a podal na něj trestní oznámení (dlužník se měl dopustit trestných činů, když neoprávněně opakovaně použil finanční prostředky Bývalého zaměstnavatele ve výši desítek tisíc korun k fiktivnímu nákupu občerstvení pro klienty společnosti, jež jim poté účtoval, aniž by jim nějaké občerstvení obstaral), 4) dlužník se na přezkumné jednání a schůzi věřitelů bez omluvy nedostavil přesto, že mu Správkyně telefonicky připomněla, kdy a kde se přezkumné jednání a schůze věřitelů konají a poučila jej o tom, že jeho účast na těchto jednáních je nezbytná, 5) dlužník není vlastníkem majetku, který by mohl sloužit k uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů, jejichž celková výše činí 977.304, 77 Kč, 6) dlužník nesplnil povinnost platit Správkyni zálohy na její odměnu, 7) na schůzi věřitelů konané dne 15.10.2014 (č.d. B-5) Správkyně navrhla, aby soud nepovolil oddlužení dlužníka (jelikož dlužník neprokázal žádné příjmy a nelze postavit najisto, že zaplatí věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek) a rovněž schůze věřitelů rozhodla o tom, aby byla dlužníkovi odebrána možnost oddlužení a aby byl jeho úpadek řešen konkursem.

Poté soud odkazuje na ust. § 395 odst. 1 písm. b) a § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že se dlužník ani nepokusil prokázat, že má příjmy, z nichž by bylo možno uspokojit pohledávky jeho věřitelů, a nebyl zjištěn ani žádný majetek dlužníka. S ohledem na shora popsané chování dlužníka po podání insolvenčního návrhu je podle soudu dalším důvodem pro zrušení již schváleného oddlužení skutečnost, že dle ust. § 418 odst. 3 IZ se u dlužníka jedná o nepoctivý záměr. Proto soud dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) a odst. 3 IZ rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž v první řadě upozornil na to, že na přezkumné jednání nebyl písemně ani telefonicky předvolán a o jeho konání ho neuvědomila ani Správkyně, a proto se on ani jeho právní zástupce přezkumného jednání zúčastnit nemohli. Dále namítal, že Správkyně ho kontaktovala jen dvakrát telefonicky a na všechny požadované doplňující otázky odpověděl a se Správkyní spolupracoval. Dále uvedl, že je zaměstnán u Transakta, a.s. (k doložení čehož předložil pracovní smlouvu a platový výměr), a vyjádřil přesvědčení, že je schopen zaplatit více než 30 % pohledávek věřitelů. Zejména z těchto důvodů požadoval, aby soud jeho žádost o oddlužení znovu projednal.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 IZ, podle něhož soud vydal napadené usnesení, zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odstavec 1). Insolvenční soud zruší schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odstavec 3). Insolvenční soud může vydat rozhodnutí podle odstavce 1 a 3, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odstavec 4).

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení, jehož obsah je takřka v celém rozsahu reprodukován výše, rozhodl insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení /byť dikce bodu I. výroku napadeného usnesení vytváří zdání, že se zrušuje toliko (povolení) oddlužení/ a prohlásil na jeho majetek konkurs.

V prvé řadě je třeba uvést, že IZ neposkytuje takovému procesnímu postupu žádnou oporu. Poté, kdy insolvenční soud rozhodl pravomocně o povolení oddlužení, neumožňují mu totiž ust. § 404 a násl. IZ jinak než rozhodnout o tom, že oddlužení neschvaluje, a rozhodnout o řešení úpadku dlužníka konkursem (viz ust. § 405 IZ), nebo rozhodnout o tom, že oddlužení schvaluje (viz zejména ust. § 406 IZ). K vydání rozhodnutí, jímž zrušuje schválené oddlužení (v situaci, kdy oddlužení formou splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty neschválil), nebo zrušuje pravomocné rozhodnutí o povolení oddlužení však insolvenční soud oprávněn není.

Přípustnost oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v ust. § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu viz závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jinými slovy, soud prvního stupně procesně pochybil, pokud na schůzi věřitelů konané dne 15.10.2014 rozhodl o zrušení oddlužení dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek, namísto toho, aby postupem dle ust. § 403 až 405 IZ, a opakovaně to budiž zdůrazněno, rozhodl o tom, že oddlužení dlužníka schvaluje či neschvaluje. Řízení před soudem prvního stupně je tak postiženo vadou, která mohla mít (a měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Odvolací soud proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolací argumentaci dlužníka považoval odvolací soud za vhodné uvést jen to, že dle vyjádření Správkyně k odvolání ze dne 10.6.2015 (č.d. B-18) dlužník dne 13.1.2015 pracovní poměr u Transakta, a.s. ukončil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 2. září 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková