2 VSPH 237/2013-A-11
KSPL 56 INS 31618/2012 2 VSPH 237/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Pavlíny Irionové, bytem Tyršova 133, Spálené Poříčí, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 31618/2012-A-6 ze dne 19. prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 31618/2012-A-6 ze dne 19. prosince 2012 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Pavlíně Irionové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh nelze usoudit, že dlužnice má dostatek majetku ke krytí nákladů insolvenčního řízení, a proto jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu. Dále stručně ozřejmil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a citoval část usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 56 INS 1418/2009, 1 VSPH 355/2009-A-29 ze dne 10.7.2009, v němž je v souvislosti s povinností dlužníka zaplatit zálohu vyjádřen názor, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů; není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že její a manželův společný čistý příjem, z něhož plní tři vyživovací povinnosti, činí cca 23 tisíc Kč, přičemž jí i manželovi byla doručena výzva k zaplacení zálohy na náklady řízení ve výši 25.000,-Kč. Protože na úhradu zálohy nemají dostatek prostředků, požadovala, aby jí odvolací soud uhrazení zálohy odpustil .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: -2-KSPL 56 INS 31618/2012

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce (jež vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení), jejichž výši určuje u jednotlivých způsobů řešení úpadku vyhláška č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se přitom týká i obou forem oddlužení, a je proto při předpokládaném řešení úpadku tímto způsobem podstatné rovněž to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno (k těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010).

Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení přitom musí být odůvodněno (nejde o usnesení, jež by dle ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. nemuselo obsahovat odůvodnění, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle ust. § 11 insolvenčního zákona), a to způsobem zákonem předepsaným v ust. § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při posuzování nezbytnosti zálohy a její potřebné výše vycházel a na jakém podkladě své závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně zjevně nedostál, neboť v odůvodnění napadeného usnesení pouze obecně vymezil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a bez dalšího uzavřel na tom, že z insolvenčního návrhu a přiložených příloh nelze usoudit na dostatečnost dlužníkova majetku, který by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení ; neuvedl však jediné (pro věc podstatné) skutkové zjištění, z něhož při rozhodování vycházel, ani to, na základě jakých konkrétních úvah dospěl k závěru, že podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu vymezené v ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona jsou dány, a že dlužnici je třeba uložit povinnost hradit zálohu právě ve výši 25.000,-Kč. Je přitom zřejmé, že z hlediska posouzení podmínek uložení zálohy nepovažoval za podstatné ani to, zda -3-KSPL 56 INS 31618/2012

úpadek dlužnice bude řešen konkursem (nepatrným konkursem) či oddlužením, jež dlužnice navrhuje ve formě plnění splátkového kalendáře, natož jakou formou bude oddlužení provedeno. V souvislosti s tím je nepřípadný i odkaz insolvenčního soudu na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2009, neboť pro aplikaci závěrů v něm vyslovených je třeba znát nejen předpokládaný rozsah majetku v majetkové podstatě dlužnice, ale i pravděpodobný způsob řešení jejího úpadku; při řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře jsou totiž věřitelé uspokojováni z budoucích příjmů dlužníka, a lze tedy předpokládat, že jejich pohledávky alespoň částečně uspokojeny budou.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, proto je podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 19.března 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová