2 VSPH 2352/2014-B-225
KSPL 27 INS 13843/2010 2 VSPH 2352/2014-B-225

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petra Berdycha, bytem Kateřina 32, pošta Skalná, zast. advokátem Mgr. Zdeňkem Turkem, sídlem Slovanská tř. 66, Plzeň, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání insolvenčního správce Voleský a partneři, v.o.s., sídlem Staropramenná 17, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 13843/2010-B-168 ze dne 6. listopadu 2014

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 13843/2010-B-168 ze dne 6.11.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Petra Berdycha (dále jen dlužník) zamítl návrh insolvenčního správce dlužníka Voleský a partneři, v.o.s. (dále jen správce) na zrušení usnesení č.j. KSPL 27 INS 13843/2010-B-37 ze dne 12.6.2013 a č.j. KSPL 27 INS 13843/2010-B-40 ze dne 12.6.2013.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se správce podáním doručeným dne 19.9.2014 domáhal zrušení usnesení ze dne 12.6.2013 (č.d. B-37 a B-40). V návrhu uvedl, že původní insolvenční správkyně Mgr. Ing. Hana Müllerová (dále jen původní správkyně) uzavřela dne 21.10.2013 kupní smlouvy, jimiž zpeněžila nemovitosti zapsané na LV č. 4266, 2387, 23, 258 , 288 a 54 pro k.ú. Cheb (dále jen nemovitosti), přestože v té době již byla podána žaloba na jejich vyloučení z majetkové podstaty, a původní správkyně proto nebyla k uzavření smluv oprávněna. Návrh správce zdůvodnil tím, že obdržel pokyn zajištěných věřitelů Anny Válkové a Repark investments, a.s. (dále jen zajištění věřitelé) k podání návrhu na zrušení usnesení ze dne 12.6.2013 (č.d. B-37 a B-40) a ke zrušení výběrového řízení. Podáním doručeným dne 21.10.2014 se k návrhu vyjádřil Patrik Mayer, jenž soudu sdělil, že se z důvodu opakovaného podávání vylučovacích a podle jeho názoru bezúčelných žalob nestal vlastníkem nemovitosti zapsané na LV č. 4266 pro k.ú. Cheb (hotelu Monika). Dále soud uvedl, že usnesením ze dne 12.6.2013 (č.d. B-37) vyslovil souhlas s tím, aby původní správkyně zpeněžila nemovitý majetek zapsaný v soupise majetkové podstaty-nemovitosti zapsané na LV č. 4266 prodejem mimo dražbu kupujícímu Patriku Mayerovi, a usnesením z téhož dne (č.d. B-40) vyslovil, souhlasil s tím, aby zbývající nemovitosti zpeněžila prodejem mimo dražbu nejvyšší nabídce. Soud akcentoval, že se správce domáhal zrušení dříve vydaných rozhodnutí s poukazem na nové pokyny, které obdržel od zajištěných věřitelů. Odkazuje na článek II. přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., podle něhož zůstávají zachovány právní účinky úkonů, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, považoval za zásadní, že je v rámci zachování právní jistoty nutné, aby zachovány zůstaly i účinky spojené s jeho rozhodnutími vydanými před shora zmíněnou změnou právní úpravy.

V písemném vyhotovení usnesení poučil soud účastníky řízení a správce o tom, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se správce v souladu s poskytnutým poučením odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a aby vyhověl jeho návrhu. V odvolání poukazoval na to, že právní předchůdci zajištěných věřitelů Raiffeisenbank, a.s. a ADENRIX INVESTMENTS LIMITED vymezili ve svých pokynech podmínky, za nich může insolvenční správce nemovitosti zpeněžit, včetně oprávnění odmítnout nabídky zájemců a pokyny změnit, a podle jeho názoru je pak takovým pokynem bez dalšího vázán. Dále poukazoval na to, že soud nepřezkoumal, zda podmínky výběrového řízení vyhlášeného původní správkyní odpovídaly podmínkám stanoveným v pokynech, a dovozoval, že tomu tak nebylo. Konečně, správce argumentoval tím, že kupní smlouvy, které původní správkyně uzavřela za účelem zpeněžení nemovitostí, jsou neplatné, neboť je uzavřela po podání žalob na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, a kupující dokonce v písemných sděleních souhlasili s názorem, že původní správkyně nebyla k uzavření těchto kupních smluv oprávněna.

Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda lze napadené usnesení napadnout odvoláním, a dospěl k závěru, že nikoliv.

Z toho, co uvedeno shora, je zřejmé, že se správce domáhal na soudu prvního stupně revize usnesení ze dne 12.6.2013 (č.d. B-37 a B-40), jimiž původní správkyni udělil souhlas se zpeněžením nemovitostí prodejem mimo dražbu za podmínek v rozhodnutí stanovených. Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí mají povahu rozhodnutí, jež soud učinil při výkonu dohlédací činnosti podle ust. § 11 insolvenčního zákona a proti nimž není dle ust. § 91 insolvenčního zákona odvolání přípustné, je odvolací soud přesvědčen tom, že stejnou povahu musí mít i rozhodnutí, jimiž je soud reviduje, stejně jako rozhodnutí, jimiž rozhoduje o návrhu účastníků řízení či insolvenčního správce na jejich revizi. Na tom nic nemění nesprávné poučení účastníků řízení či insolvenčního správce o oprávnění napadnout je odvoláním vtělené do písemného vyhotovení napadeného usnesení.

Vycházeje z názorů popsaných shora odvolací soud odvolání správce podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné upozornit soud prvního stupně na to, že nepodařilo-li se zpeněžit nemovitosti za podmínek vymezených usneseními ze dne 12.6.2013 (č.d. B-37 a B-40), nezbude než vzít tuto skutečnost na vědomí a ve spolupráci se zajištěnými věřiteli a správcem nově rozhodnout o způsobu jejich zpeněžení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 24. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná