2 VSPH 2351/2015-P9-7
KSLB 76 INS 19329/2015 2 VSPH 2351/2015-P9-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Romana Sýkory, bytem Americká 767/94, Liberec, adresa pro doručování: Velké Hamry 609, o odvolání BNP Paribas Personal Finance SA, sídlem boulevard Haussmann 1, 75009 Paříž, Francouzská republika, adresa pro doručování: Karla Engliše 5/3208, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 19329/2015-P9-2 ze dne 18. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci

č.j. KSLB 76 INS 19329/2015-P9-2 ze dne 18. listopadu 2015 se m ě n í tak,

že se přihláška pohledávky věřitele BNP Paribas Personal Finance SA

ve výši 788.471,-Kč n e o d m í t á a jeho účast v insolvenčním řízení

n e k o n č í.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 19329/2015-P9-2 ze dne 18.11.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Romana Sýkory (dále jen dlužník) odmítl přihlášku pohledávky BNP Paribas Personal Finance SA (dále jen odvolatel) a rozhodl o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí právní mocí usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 1.9.2015 (č.d. A-7) rozhodl o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil insolvenčního správce a věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili isir.justi ce.cz do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku s tím, že je současně poučil o následcích, neučiní-li tak ve stanovené lhůtě. Jelikož lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dnem 1.10.2015 a odvolatel podal přihlášku pohledávky až dne 12.11.2015, postupoval soud dle ust. § 185 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se jeho přihláška neodmítá. Argumentoval tím, že insolvenční soud nezveřejnil v insolvenčním rejstříku rodné číslo dlužníka, jež je jediným unikátním identifikátorem, pomocí něhož lze dlužníka jednoznačně identifikovat. Proto soud dle jeho názoru nedostál své povinnosti stanovené v ust. § 420 odst. 1 insolvenčního zákona, a v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 35/2010 ze dne 27.9.2011. Z uvedeného dovozoval, že jím podanou přihlášku nelze považovat za opožděnou, neboť údaj o rodném čísle dlužníka byl do insolvenčního rejstříku doplněn až dne 12.11.2015.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

V rozhodnutí o úpadku vyzve insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek dle ust. § 136 odst. 3 insolvenčního zákona 30 dnů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud dle ust. § 185 insolvenčního zákona odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V hlavě II. společných ustanovení zakotvuje insolvenční zákon speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení), a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisejí. V tomto rámci ust. § 430 insolvenčního zákona stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

Z uvedeného plyne, že až ode dne, kdy je známému věřiteli ve smyslu ust. § 430 odst. 1 insolvenčního zákona zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek podle odstavce 3, začíná mu podle ust. § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 uveřejněné pod č. 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie a s potřebnými informacemi dle čl. 40 bodu 2 Nařízení.

Smyslem popsané právní úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.

K tomu Nejvyšší soud ČR v usnesení sen. zn. 29 NSČR 13/2010 ze dne 31.5.2012 uveřejněném pod č. 138/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo insolvenční správce (od rozhodnutí o úpadku) dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků podle ust. § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci) přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 27.7.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři; v seznamu závazků, jenž připojil k insolvenčnímu návrhu, označil pod bodem č. 4 a 5 věřitele Cetelem ČR, a.s. s pohledávkami v celkové výši 600.000,-Kč. Usnesením ze dne 1.9.2015 (č.d. A-7) rozhodl soud o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele, již dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku, a poučil je o následcích zmeškání této lhůty dle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona. Dne 12.11.2015 podal odvolatel přihlášku pohledávek v celkové výši 788.471,-Kč.

Odvolací soud z údajů obchodního rejstříku zjistil, že Cetelem ČR, a.s., sídlem Karla Engliše 5/3208, Praha 5, IČ: 250 85 689, již dlužník označil v seznamu závazků ze dne 27.7.2015 jako svého věřitele, byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni 25.6.2015, nicméně veškerý majetek, dluhy, práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů této společnosti přešly s účinností od 31.5.2015 (ke dni účinnosti přeshraniční fúze) na BNP Paribas Personal Finance SA, sídlem boulevard Haussmann 1, 75009 Paříž, Francie, tj. odvolatele.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že dlužník při podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení v seznamu svých závazků jako věřitele pohledávek pod bodem 4 a 5 uvedl Cetelem ČR, a.s., jež však v té době již v důsledku přeshraniční fúze věřitelem těchto pohledávek nebyla-byl jím odvolatel (zahraniční právnická osoba). O této skutečnosti se dlužník měl možnost včas informovat prostřednictvím údajů zapsaných v obchodním rejstříku, což však zjevně neučinil. Odvolatel, jenž má sídlo ve Francii a je zahraničním věřitelem ve smyslu ust. § 430 odst. 1 insolvenčního zákona, se proto stal soudu známým až z přihlášky pohledávky, již podal po uplynutí propadné přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, a z tohoto důvodu nemohl od soudu prvního stupně (jelikož mu nebyl znám) obdržet zvláštní výzvu k podávání přihlášek dle ust. § 430 odst. 3 téhož zákona, jež by pro něj založila běh lhůty k tomuto úkonu. Na tom nic nemění skutečnost, že odvolatel má v České republice zřízen a zapsán odštěpný závod, neboť odštěpný závod zahraniční osoby nemá právní subjektivitu, a tedy ani procesní způsobilost, jíž je vybavena zahraniční osoba sama.

Za popsaného stavu je zjevné, že přihláška pohledávky nemohla být podána opožděně, neboť lhůta k jejímu podání z důvodů shora vysvětlených odvolateli dosud neuplynula, resp. ani nepočala běžet. Nenastal tak následek dle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona, že se k přihlášce pohledávky v insolvenčním řízení nepřihlíží, a proto nebyly dány důvody k odmítnutí přihlášky odvolatele podle ust. § 185 insolvenčního zákona. Za této situace neměl odvolací soud důvod zabývat se odvolací argumentací.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 4. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková