2 VSPH 235/2013-A-12
KSPL 29 INS 23603/2012 2 VSPH 235/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jaroslavy Filipové, bytem a místem podnikání Fučíkova 251, Bezdružice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 23603/2012-A-7 ze dne 17.prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 23603/2012-A-7 ze dne 17. prosince 2012 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Jaroslavě Filipové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 26.9.2012 domáhala rozhodnutí o svém úpadku, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud ozřejmil účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení a uvedl, že v situaci, kdy dlužnice kromě méně likvidního majetku nemá žádné peněžní prostředky v hotovosti a na bankovním účtu má pouze 28.961,-Kč, je zapotřebí přihlédnout k množství jejího majetku, charakteru jeho využití, stáří, reálné tržní ceně, jakož i k možnosti jeho přeměny v hotovostní prostředky a nákladům s tím spojeným. Protože konkrétní zjištěné skutečnosti neposkytly insolvenčnímu soudu postačující podklad pro závěr o dostatku majetku dlužnice, uložil jí zaplatit zálohu ve výši odpovídající tomu, že úpadek bude řešen-jak dlužnice sama navrhuje-konkursem. Vysvětlil přitom, že se mu jeví logickým stanovit odpovídající výši zálohy v relaci na předpokládanou odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce při konkursu , neboť náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) v konkursu nejméně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že nemá hotovost ve výši 45.000,-Kč, již má zaplatit jako zálohu na náklady insolvenčního správce .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že majetek dlužnice tvoří pouze počítač Pentium, inkoustová tiskárna LQ 570 a zůstatek (výpisem nedoložený) na účtu u GE Money Bank, a.s. ve výši 28.961,-Kč, zatímco její splatné závazky vůči sedmi věřitelům dosahují celkové výše cca 3 milionů Kč.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno (přestože dlužnice způsob řešení svého úpadku nenavrhla a toto zjištění insolvenčního soudu nemá oporu ve spisu) v tom, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat řešení úpadku konkursem (popř. nepatrným konkursem), neboť dlužnice je podnikatelkou a z obsahu spisu neplyne, že by splňovala podmínky reorganizace. V konkursu přitom náklady řízení tvoří vždy mimo jiné hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle ust. § 1 vyhlášky-bude činit nejméně 45.000,-Kč; nebude-li výtěžek zpeněžení postačovat k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, popř. nebude-li dosaženo ani výtěžku připadajícího na věřitele zajištěného, určí odměnu dle ust. § 5 vyhlášky insolvenční soud úvahou.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, především k rozsahu majetku a počtu věřitelů, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 30.000,-Kč, jež bude s ohledem na dosud známý rozsah majetku dlužnice a z toho plynoucí předpoklad uspokojení věřitelů případně postačovat i k úhradě odměny správce určené dle ust. § 5 vyhlášky.

K argumentaci dlužnice, že nedisponuje prostředky použitelnými k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatelka byla podle ust. § 98 IZ povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti; v seznamu majetku navíc vykazuje finanční zůstatek ve výši necelých 30.000,-Kč, z něhož může zálohu téměř v celé výši zaplatit. Jestliže však před podáním insolvenčního návrhu, případně i po jeho podání nehospodařila se svými finančními prostředky řádně a použila je k jinému účelu, a v důsledku tohoto jednání nyní není schopna zaplatit požadovanou zálohu, pak je tuto okolnost nutno přičíst k tíži toliko jí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 1. března 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová