2 VSPH 2349/2015-A-13
MSPH 77 INS 19558/2015 2 VSPH 2349/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Bohemia Network, s.r.o., sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5, zast. advokátem Mgr. Jakubem Šauerem, sídlem Petřínská 1072/2, Plzeň, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 19558/2015-A-8 ze dne 9. listopadu 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 19558/2015-A-8 ze dne 9. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 19558/2015-A-8 ze dne 9.11.2015 uložil Bohemia Network, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dle dlužníkem předloženého seznamu tvoří jeho majetek 452 ks adaptérů v nákupní hodnotě 171.460,-Kč a 3.560 ks bělících per v nákupní hodnotě 256.000,-Kč, jejichž prodej je v současné době zakázán, v pokladně má finanční prostředky ve výši 847,-Kč a bankovní účet vykazuje záporné saldo 46,177 Kč. Cituje ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vysvětlil soud, že mu právní úprava neumožňuje vést insolvenční řízení, aniž by byly zajištěny prostředky na úhradu jeho nákladů. Protože z insolvenčního návrhu a seznamu majetku je zřejmé, že dlužník nemá žádný likvidní majetek, s poukazem na to, je třeba zajistit finanční prostředky nutné k výkonu insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a s přihlédnutím k výši odměny a hotových výdajů správce v konkursu podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a povinnost zaplatit zálohu mu neuložil, popř. aby mu uložil zaplatit zálohu nižší. V odvolání namítal, že uložení povinnosti zaplatit zálohu je třeba pouze v případě, že prostředky na úhradu nákladů řízení nelze zajistit jinak. V daném případě však má dlužník majetek, z jehož zpeněžení bude možné náklady pokrýt. S poukazem na ust. § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., podle něhož činí odměna za každou přezkoumanou pohledávku 1.000,-Kč, a na to, že má pouze 4 věřitele, tvrdil, že uložená záloha je příliš vysoká. V obdobných případech je podle jeho tvrzení ukládáno zaplacení zálohy o 30% nižší, pokud je vůbec taková povinnost uložena. Konečně, tvrdil, že mu nezbude než získat potřebné prostředky prodejem svého majetku, a předpokládá, že podáním odvolání získal dostatek času k jeho zpeněžení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dne 27.7.2015 podal dlužník insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku. Z návrhu a k němu připojených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 4 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 461.005,-Kč, zatímco jeho majetek tvoří pouze skladové zásoby: 452 ks adaptérů, u nichž odhadl prodejní hodnotu částkou 357.080,-Kč ve velkoobchodě a částkou 583.080,-Kč v maloobchodě, a 3.560 ks bělící per pořízených v dubnu 2011, jež jsou neprodejná, neboť Evropská unie zakázala jejich prodej od 1.12.2011.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění a s přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem, neboť podmínky reorganizace dlužník zjevně nesplňuje ani o ni nežádal, dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše, když přihlédl k tomu, že po zpeněžení majetku, jež si však nepochybně rovněž vyžádá vynaložení určitých výdajů, bude část nákladů řízení možné uhradit právě z výtěžku jeho zpeněžení. Lze přitom předpokládat, že právě v období bezprostředně následujícím po vydání rozhodnutí o úpadku bude třeba, aby insolvenční správce vynaložil náklady na zjišťování majetku dlužníka náležejícího do majetkové podstaty, na jeho zpeněžování, ověřování, zda dlužník neúčinnými právními úkony svůj majetek nezmenšil, a na činnost spojenou s přezkumem přihlášených pohledávek. V této souvislosti dlužno poznamenat, že odměnu insolvenčního správce v konkursu netvoří pouze složka odměny za přezkum přihlášených pohledávek, ale i další složka za zpeněžení majetkové podstaty v minimální výši 45.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková