2 VSPH 2342/2014-B-51
KSHK 40 INS 24430/2013 2 VSPH 2342/2014-B-51

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem U Studénky 1288, Nová Paka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 24430/2013-B-36 ze dne 17. října 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 24430/2013-B-36 ze dne 17. října 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením zamítl návrh Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) usnesením č.j. KSHK 40 INS 24430/2013-A-15 ze dne 4.2.2014 zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále jen Správkyně), 2) do insolvenčního řízení se přihlásili 4 věřitelé s pohledávkami v celkové výši 2.040.161,69 Kč, z toho jedna zajištěná věřitelka RTB Droxi, s.r.o. (dále též jen Společnost R) s pohledávkou ve výši 950.194,86,-Kč; přihlášku pohledávky věřitelky č. 5 Květoslavy Chytré (dále jen Věřitelka č. 5) ve výši 1.368.979,-Kč Správkyně na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 19.9.2014 popřela (o žalobě Věřitelky č. 5 na určení pravosti a pořadí popřené pohledávky dosud nebylo dosud pravomocně rozhodnuto), 3) Správkyně ve zprávě o průběhu insolvenčního řízení ze dne 8.10.2014 uvedla, že: -do soupisu majetkové podstaty dlužníka zahrnula nemovitosti na zapsané na LV č. 2740 pro katastrální území a obec Nová Paka (dále jen Nemovitosti), na nichž vázne zástavní právo k uspokojení pohledávky Společnosti R, -Nemovitosti jsou v souladu s pokynem Společnosti R prostřednictvím realitní kanceláře nabízeny k prodeji mimo dražbu, -v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebudou pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny (bude uspokojena pouze pohledávka Společnosti R jako zajištěné věřitelky),

-v případě oddlužení splátkovým kalendářem by dlužník, který dluží na dlužném výživném 126.500,-Kč a který má stanovenu povinnost hradit běžné výživné v měsíční výši 6.500,-Kč, splnil zákonnou podmínku minimální 30% úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů tehdy, pokud by měsíčně hradil splátku ve výši 15.147,17 Kč, resp.-pokud by byla zjištěna pohledávka Věřitelky č. 5-ve výši 21.992,06 Kč, 4) dlužník na schůzi věřitelů konané dne 17.10.2014 sdělil, že jeho jediným příjmem je příjem z brigády v měsíční výši 4.500,-Kč a že má projednanou smlouvu o důchodu na částku 7.000,-Kč.

Při posuzování ekonomické nabídky dlužníka vyšel soud dále z toho, že dlužník nepředložil pracovní smlouvu ani nedoložil jiné příjmy a že společnost R, jež do insolvenčního řízení přihlásila i nezajištěnou pohledávku ve výši 274.363,22 Kč, na schůzi věřitelů konané dne 17.10.2014 navrhla zamítnout návrh na povolení oddlužení, jelikož ho dlužník podal v době, kdy měla být dražba Nemovitostí, jelikož je dlužník trestně stíhán pro zanedbání povinné výživy (a výživné stále neplatí) a jelikož nedoložil své příjmy. Proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník včasné odvolání, v němž v první řadě namítal, že soud prvního stupně vycházel z tvrzení Správkyně, která nesprávně vypočetla výši měsíční splátky, kterou by musel měsíčně platit do splátkového kalendáře, aby splnil podmínku minimálně 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Správkyně totiž při výpočtu celkové výše pohledávek nezajištěných věřitelů vzala v potaz i pohledávku České spořitelny, a.s. ve výši 800.048,-Kč z titulu hypotečního úvěru poskytnutého dlužníkovi a jeho bývalé manželce Veronice Rudolfové na koupi bytu (dále jen Pohledávka), která sice existuje, nicméně Veronika Rudolfová se v dohodě o vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) zavázala, že z prostředků získaných prodejem bytu Pohledávku uhradí. To však neučinila a namísto toho si koupila jiný byt, který poskytla jako (novou) zástavu k zajištění úhrady Pohledávky. Z toho dlužník usuzoval, že je sice nadále formálně spoludlužníkem Pohledávky, která by ovšem neměla být zohledněna při výpočtu výše měsíční splátky v rámci jeho oddlužení v situaci, kdy Veronika Rudolfová Pohledávku řádně splácí a kdy je Pohledávka zajištěna zástavním právem váznoucím na nemovitosti ve vlastnictví Veroniky Rudolfové.

Za těchto okolností-pokračoval dlužník-by měly být do oddlužení pojaty jen jeho nezajištěné závazky vůči Společnosti R ve výši 274.363,22 Kč, Vodohospodářské a obchodní společnosti, a.s. ve výši 3.585,-Kč a Okresnímu soudu v Jičíně ve výši 11.970,-Kč. Věřitelka č. 5 mu navíc slíbila, že bude-li její pohledávka (ve sporu) zjištěna, učiní částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky tak, aby návrhu na povolení oddlužení bylo možno vyhovět.

K avizované smlouvě o důchodu, kterou má přislíbenou od své současné manželky Karolíny Rudolfové, dlužník uvedl, že ji předloží, až bude celková výše jeho závazků postavena najisto .

Z těchto důvodů dlužník požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a jeho návrhu vyhověl, popřípadě aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 389 odst. 1 IZ kromě jiného plyne, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Dle ust. § 398 odst. 1 téhož zákona lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž lze dlužníkovi umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ust. § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle ust. § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (viz ust. § 402 odst. 3 a 5 IZ).

Odvolací soud z obsahu spisu kromě skutkových zjištění uvedených shora pod body 1 až 4 zjistil, že Správkyně, jak plyne z její zprávy o průběhu insolvenčního řízení ze dne 8.7.2015 (č.d. B-48), Nemovitost zpeněžuje dle pokynů zajištěného věřitele prodejem mimo dražbu, přičemž zatím je zde nabídka na koupi Nemovitosti od jednoho zájemce za částku 650.000,-Kč.

V daném případě soud prvního stupně akceptoval stanovisko Správkyně a zamítl návrh na povolení oddlužení proto, že ekonomická nabídka dlužníka je nedostatečná, neboť výše výtěžku zpeněžení jeho majetku (Nemovitostí) ani jeho příjem neskýtá předpoklad k tomu, aby po uspokojení přednostních nároků Správkyně (a potažmo běžného a dlužného výživného, jež dle ust. § 169 odst. 1 písm. e/ IZ náleží mezi pohledávky za majetkovou podstatou, které i v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře mají stejně jako nároky insolvenčního správce právo na přednostní uspokojení) byly pohledávky jeho nezajištěných věřitelů uspokojeny v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Odvolací soud konstatuje, že závěr soudu prvního stupně o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka, který správně vztáhl k oběma jeho způsobům, tedy jak ke splátkovému kalendáři, tak i ke zpeněžení majetkové podstaty, je prost pochybení.

Minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 326.990,05 Kč (jež odpovídá 30 % z celkové sumy zjištěných nezajištěných pohledávek ve výši 1.089.966,83 Kč), resp. 737.683,75 Kč (jež odpovídá 30 % z celkové sumy zjištěných nezajištěných pohledávek ve výši 2.458.945,83 Kč, byla-li by dodatečně zjištěna pravost pohledávky Věřitelky č. 5), jež je podmínkou přípustnosti oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ (s nižší mírou uspokojení věřitelé souhlas nevyslovili), nemůže být dosaženo při oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, neboť jediný reálně zpeněžitelný majetek představují Nemovitosti, jež jsou předmětem zajištění zjištěné pohledávky Společnosti R. Zde je třeba zdůraznit, že institut oddlužení stojí principiálně na tom, že v jeho rámci mají být zákonem předepsaným způsobem, alespoň v minimálním rozsahu stanoveném v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ vypořádány dlužníkovy nezajištěné závazky. Nárok dlužníkova zajištěného věřitele (v tomto případě Společnosti R) zásadně zůstává v plném rozsahu zachován s tím, že jak v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude (by byl) předmět jeho zajištění (v tomto případě Nemovitosti) vždy zpeněžen a z jeho výtěžku uspokojena pohledávka zajištěného věřitele, tak v případě oddlužení splátkovým kalendářem, kdy dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině tehdy, pokud o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá.

V posuzované věci výše pohledávky Společnosti R, jež činí 950.194,86,-Kč, přesahuje reálný (předpokládaný) výtěžek zpeněžení Nemovitosti (v dosavadním průběhu řízení se objevila jen jediná reálná nabídka na koupi Nemovitosti za částku 650.000,-Kč). Proto pro účely oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s příjmem, jejž by bylo možno rozvrhnout mezi zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů, počítat nelze.

Dlužník nesplňuje ekonomické předpoklady pro oddlužení ani ve formě splátkového kalendáře. Jediným jeho příjmem je (by měl být) příjem z brigády v měsíční výši 4.500,-Kč, z něhož pro splátkový kalendář nelze srážet ničeho. Dlužník ani v rámci odvolacího řízení avizovanou smlouvu o důchodu nepředložil, a odvolací soud proto tento eventuální příjem nemůže brát v potaz nehledě na to, že uzavření smlouvy o důchodu (stejně jako např. darovací smlouvy) mezi manžely je přípustné jen za předpokladu, že jeden manžel bude poskytovat druhému manželovi finanční plnění ze svého výlučného vlastnictví.

Námitka, že by neměla být do oddlužení pojata Pohledávka, je z hlediska posouzení dosažitelnosti oddlužení nevýznamná již (právě) proto, že dlužník nedisponuje příjmem, jenž by bylo lze použít pro oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty ani splátkového kalendáře. Tato námitka však neobstojí ani v rovině věcné argumentace. Dohoda o vypořádání SJM totiž nesmí nepříznivě postihnout práva třetích osob, což zajisté platí i pro vyloučení solidarity (povinnosti splnit dluh společně a nerozdílně) v závazcích původně solidárních (jak tomu bylo i v případě Pohledávky). Ust. § 737 odst. 2 občanského zákoníku přitom výslovně stanoví, že vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. Pohledávka tudíž byla v insolvenčním řízení uplatněna právem (viz ust. § 183 odst. 2 IZ) a bylo by s ní nutno pro účely oddlužení počítat. Dlužno dodat, že procesní postup v případě, že by Pohledávka byla v průběhu insolvenčního řízení zcela nebo zčásti uspokojena (tím, že by ji bývalá manželka dlužníka zcela nebo zčásti uhradila), je obsažen v ust. § 186 IZ.

Z těchto důvodů neobstojí ani ničím nedoložená a spekulativní domněnka o částečném zpětvzetí přihlášky pohledávky Věřitelky č. 5.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když návrh dlužníka na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítl, a současně dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud proto napadené usnesení dle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 19. srpna 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová