2 VSPH 2340/2014-B-51
MSPH 93 INS 21854/2013 2 VSPH 2340/2014-B-51

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Součkova 953/10, Praha 6, zast. advokátem Mgr. Petrem Mimochodkem, sídlem Nuselská 375/98, Praha 4, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 21854/2013-B-44 ze dne 7. listopadu 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. KSPL 93 INS 21854/2013-B-44 ze dne 7. listopadu 2014 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení neschválil oddlužení Jiřiny anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku prohlásil na její majetek konkurs, a v bodech III. až V. výroku deklaroval, že insolvenční správkyní dlužnice je nadále Mgr. Dana Hanáková, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku a že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) usnesením ze dne 20.9.2013 (č.d. A-12) rozhodl o úpadku dlužnice a povolení jejího oddlužení, 2) do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky 3 nezajištění věřitelé, a to: -Ing. Martin Deml (dále jen Věřitel č. 1) pohledávku ve výši 113.898,-Kč, -Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení pohledávku ve výši 3.677,-Kč, -AAAukcie, s.r.o. (dále jen Věřitelka č. 3) pohledávku ve výši 5.908.538,-Kč, 3) na schůzi věřitelů konané dne 3.11.2014 (č.d. B-41), na níž bylo (mělo být) hlasováno o způsobu oddlužení dlužnice, Věřitelka č. 3: -vyjádřila nesouhlas s oddlužením dlužnice (maje za to, že dlužnice má vůči ní závazek z podnikání), -namítala (poukazem na písemná vyjádření bývalého manžela dlužnice Mgr. Petra anonymizovano ), že dlužnice sledovala návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, jenž tkví v tom, že finanční prostředky ve výši převyšující 4 miliony Kč, jež v letech 2007 až 2009 vybrala ze společnosti S team Krkonoš, s.r.o. (dále jen Společnost S), použila (údajně měla použít) na úhradu kupní ceny bytu pro svoji dceru Šárku anonymizovano , resp. že věrohodně nevysvětlila, jak s těmito finančními prostředky naložila (v tomto směru se omezila toliko na sdělení, že je použila ne běžné výdaje) a proč je nepoužila na úhradu půjčky, jež jí poskytl Věřitel č. 1.

Při posuzování subjektivní přípustnosti oddlužení dle ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ) dospěl soud prvního stupně k závěru, že nesouhlas Věřitelky č. 3 s oddlužením, oddlužení dlužnice nebrání, neboť její závazek vůči Věřitelce č. 3 není dluhem z podnikání (jedná se totiž o dluh z titulu náhrady škody, jež dlužnice způsobila Společnosti S jako její jednatelka).

Při posuzování důvodnosti námitek Věřitelky č. 3 stran nepoctivého záměru dlužnice, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, učinil soud zejména tato skutková zjištění: -z přihlášky pohledávky Věřitele č. 1 zjistil, že na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 1.4.2012 poskytl téhož dne Věřitel č. 1 dlužnici půjčku ve výši 100.000,-Kč (dále jen Půjčka), kterou dlužnice nevrátila, ač se tak zavázala učinit nejpozději do 31.3.2013, -ze sdělení Kooperativy pojišťovny, a.s. (dále jen Pojišťovna) ze dne 6.12.2013 (č.d. B-29) zjistil, že dlužnice obdržela dne 18.2.2013 a dne 6.3.2013 plnění (odkupné) ve výši 117.210,-Kč a ve výši 285.183,-Kč, -ze sdělení Modré pyramidy stavební spořitelny, a.s. (dále jen Stavební spořitelna) (č.d. B-30) ze dne 11.6.2014 zjistil, že dlužnice obdržela dne 4.4.2013 částku 106.972, 28 Kč, -z podání ze dne 13.10.2014 (č.d. B-34) zjistil, že dlužnice na výzvu ze dne 29.9.2014 (č.d. B-33), jíž ji soud vyzval, aby se vyjádřila ke sdělením Pojišťovny a Stavební spořitelny (konkrétně k platbám, jež jí byly Pojišťovnou a Stavební spořitelnou vyplaceny v roce 2013) a aby vysvětlila, proč tyto prostředky nepoužila na úhradu Půjčky, reagovala tak, že potvrdila, že v roce 2013 od Pojišťovny a Stavební spořitelny obdržela shora specifikované finanční prostředky, jež použila na vrácení starých soukromých půjček -tyto půjčky přitom nespecifikovala a jejich existenci ničím nedoložila (omezila se pouze na vágní tvrzení, že jejich celková výše byla 250.000,-Kč až 300.000,-Kč s tím, že 200.000,-Kč použila pro svoji potřebu, což rovněž nedoložila).

Za těchto okolností se soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 8/2012 ze dne 30.1.2014 ztotožnil s námitkou Věřitelky č. 3, že dlužnice sledovala podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť-přestože v době splatnosti Půjčky disponovala finančními prostředky od Pojišťovny a Stavební spořitelny-Půjčku neuhradila, a použití těchto prostředků k jiným účelům ani přes výzvu soudu neosvědčila. Dlužnice tak podle soudu činila zjevně účelově před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení proto, aby splnila podmínky úpadku spočívající v existenci více jak jednoho věřitele. Jinými slovy, nepoctivý záměr dlužnice tkví v tom, že pouze za účelem dosáhnout dobrodiní oddlužení ponechala neuhrazenou pohledávku vůči Věřiteli č. 1. Proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze, jimiž bylo neschváleno oddlužení dlužnice, a na její majetek byl prohlášen konkurs, podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že ačkoli si nemůže po takové době vzpomenout úplně detailně na jednotlivé platby, protože byla v té době pod tlakem i v důsledku rozvodového řízení a zdravotních problémů, v průběhu řízení před soudem prvního stupně dostatečným způsobem zodpověděla otázky týkající se čerpání pojištění či jiných plnění před podáním návrhu na povolení oddlužení. Potud setrvala na své dosavadní argumentaci, že v situaci, kdy žila z minimální mzdy, postoupila vážnou operaci kyčle a nemohla pracovat, použila částku 200.000,-Kč na krytí životních nákladů. Zároveň zdůraznila, že majetek, který má s bývalým manželem v nevypořádaném SJM je dostatečný k tomu, aby pokryl pohledávky věřitelů v rozsahu, který podmiňuje oddlužení, a že přestože má zdravotní problémy, se snaží, aby byla zaměstnaná a aby došlo k maximálnímu uspokojení věřitelů. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Dle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v ust. § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu viz závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle ust. § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle ust. § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle ust. § 405 IZ; k tomu viz závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011 uveřejněném pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že výkladem ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ (otázkou nepoctivého záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení) se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR, přičemž mimo jiné dospěl k následujícím závěrům: 1/ Ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závisí vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod.

(viz např. usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 uveřejněné pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 2/ Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení (viz např. usnesení sen. zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28.3.2012 uveřejněné pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vrchní soud v Praze se k výkladu ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ vyjádřil např. v usnesení sen. zn. 1 VSPH 53/2009 ze dne 6.2.2009, v němž uvedl, že insolvenční soud, který při zkoumání podmínek, za nichž lze oddlužení povolit, sleduje především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů, má vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci. V usnesení sen. zn. 3 VSPH 144/2013 ze dne 14.1.2014 v poměrech tam projednávané věci dovodil, že V souvislosti s další zjištěnou skutečností, že dlužník přijal vysokou částku v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů, aniž by ji alespoň částečně využil na úhradu svých dluhů, nasvědčují uvedená zjištění tomu, že v návrhu na povolení oddlužení se promítá nepoctivý vědomý kalkul dlužníka s výhodami spojenými s oddlužením na úkor jeho věřitelů .

Odvolací soud považuje v této souvislosti za důležité zmínit, že při řešení úpadku oddlužením může dlužník dosáhnout při splnění podmínek oddlužení osvobození od placení zbytku pohledávek dle ust § 414 IZ. Je tedy zřejmé, že tomuto dobrodiní by se mělo dostát jen dlužníkům, kteří svým návrhem na povolení oddlužení nesledují nepoctivý záměr.

V daném případě má odvolací soud za to, že je napadené usnesení s výše citovanou judikaturou v souladu, resp. že závěr soudu prvního stupně, podle něhož dlužnice návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, je prost pochybení. Pro stručnost lze proto v podrobnostech odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení, jež je v podstatných rysech reprodukováno shora.

Závěr soudu prvního stupně o nepoctivém záměru dlužnice vycházející z toho, že dlužnice-ačkoli v únoru až dubnu roku 2013, tedy cca 4 měsíce předtím, než dne 7.8.2013 (č.d. A-1) zahájila insolvenční řízení, disponovala dostatkem finančních prostředků k úhradě Půjčky-Půjčku neuhradila (jen) proto, aby byla zachována pluralita věřitelů jako podmínka jejího úpadku tak, aby ho mohla řešit oddlužením, v němž by mohla dosáhnout osvobození od placení zbytku pohledávek pohledávky vůči Věřitelce č. 3 nevyjímaje-není sto zvrátit ani odvolací argumentace.

Tvrzení, že částku 200.000,-Kč použila v situaci, kdy žila z minimální mzdy, postoupila vážnou operaci kyčle a nemohla pracovat, na krytí životních nákladů, totiž dlužnice ničím nedoložila (neprokázala) a stejně tak nedoložila, jak naložila se zbytkovou částí obdržených finančních prostředků v rozsahu 250.000,-Kč až 300.000,-Kč.

Argument, že dlužnice disponuje majetkem, který má s bývalým manželem v nevypořádaném společném jmění manželů (dále jen SJM) a který je dostatečný k tomu, aby pokryl pohledávky věřitelů v rozsahu, který podmiňuje oddlužení, neobstojí již proto, že při kalkulaci dosažitelnosti oddlužení (míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů) formou zpeněžení majetkové podstaty by dle ust. § 408 odst. 1 IZ bylo třeba SJM vypořádat, což se nestalo.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a proto podle ust. § 219 OSŘ napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 13. srpna 2015

Mgr. T o m á š B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová