2 VSPH 2337/2015-A-12
KSUL 74 INS 31086/2014 2 VSPH 2337/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Bezručova 4200, Chomutov, IČO: 72732458, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 31086/2014-A-4 ze dne 24. listopadu 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 31086/2014-A-4 ze dne 24. listopadu 2014 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e; v bodě II. výroku se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh, jímž se Alena anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční návrh, jejž dlužnice podala, neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek, neboť v něm tvrdí, že má toliko jednoho věřitele, vůči němuž má dva závazky. S poukazem na to, že neoznačila dalšího věřitele ani k návrhu nepřipojila listiny, z nichž by mnohost věřitelů vyplývala, uzavřel, že nesplnila jednu ze základních podmínek insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ), postupoval dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné blanketní odvolání, jež přislíbila do 14 dnů odůvodnit; přes výzvu soudu prvého stupně je však nijak nedoplnila.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení (předložené mu spolu s odvoláním až dne 4.12.2015) i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7 (dříve č. 6), jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužnice podala dne 18.11.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v jehož kolonkách č. 6 a 18 výslovně uvedla, že má vůči České spořitelně, a.s. dva závazky ve výši 1.400.000,-Kč a 385.106,61 Kč z titulu úvěrových smluv; další věřitele v návrhu neoznačila a seznamy majetku a závazků k němu nepřipojila.

Dlužnice tak v insolvenčním návrhu tvrdila existenci toliko jediného věřitele, jenž má vůči ní peněžité pohledávky, a taková skutková tvrzení vskutku nemohou vést k závěru, že má více (konkrétně označených) věřitelů, tedy že jí hrozí úpadek (ve smyslu ust. § 3 odst. 4 IZ), nebo že se již v úpadku nachází (ve smyslu ust. § 3 odst. 1 nebo odst. 3 IZ).

Za této situace dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro tento případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud prvého stupně nepochybil, když dlužnici neurčil lhůtu k jeho doplnění a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil; v bodě II. výroku je však zrušil, neboť dlužnice je jediným účastníkem daného řízení, a proto nebylo namístě o náhradě nákladů řízení (o níž má být rozhodováno ve vztahu k jinému účastníku, popř. státu) rozhodovat.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 26. dubna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná