2 VSPH 231/2012-A-14
KSPL 56 INS 23891/2011 2 VSPH 231/2012-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jiřího Vébra, bytem Borůvková 252/5, Plzeň, zast. advokátem Mgr. Janem Blažkem, sídlem Dominikánská 16, Plzeň, zahájené na návrh Ideal Stav 2008. cz, s.r.o., sídlem Rozvojová zóna 500, Janovice nad Úhlavou, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 23891/2011-A-9 ze dne 30.ledna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 23891/2011-A-9 ze dne 30.ledna 2012 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Ideal Stav 2008. cz, s.r.o. (dále jen navrhovatelka) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku Jiřího Vébra (dále jen dlužník) a prohlášení konkursu na jeho majetek. Současně rozhodl o tom, že navrhovatelka je povinna zaplatit dlužníkovi 11.520,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce.

V odůvodnění usnesení soud při posuzování obsahu insolvenčního návrhu v první řadě konstatoval, že tvrzení navrhovatelky o tom, že má pohledávku za dlužníkem, jsou dostatečně konkrétní a určitá, že existence pohledávky byla doložena a že potud je navrhovatelka oprávněna požadovat, aby soud zjišťoval dlužníkův úpadek. K tomu, aby insolvenční návrh mohl sloužit jako podklad pro pokračování insolvenčního řízení, však podle soudu chybí další předpoklad, a to konkrétní a určitá tvrzení o dalším věřiteli (věřitelích) dlužníka. Poukázal na to, že se tento požadavek kladený na obsah věřitelského insolvenčního návrhu podává i z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2011, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009 (dále jen R 91/2009).

V poměrech této věci insolvenční soud zdůraznil, že navrhovatelka nedostála povinnosti uvést o dalších věřitelích dlužníka a jejich splatných pohledávkách takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník je v úpadku. Z tvrzení, které nabídla v insolvenčním návrhu, by bylo možné dovodit pouze to, že dlužník má více věřitelů, nikoli to, že by dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) měl peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. K poukazu navrhovatelky na řízení vedené u tamního soudu pod sp. zn. 49 Cm 18/2011, v němž byl vydán proti dlužníkovi ve prospěch Dušana anonymizovano směnečný platební rozkaz, a řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 14 C 356/2011, v němž byl vydán proti dlužníkovi ve prospěch Eltis Europe, s.r.o. platební rozkaz, soud uvedl, že tato řízení nejsou dosud skončena, když proti směnečnému platebnímu rozkazu byly podány námitky a ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město bylo nařízeno jednání. Prokazování oprávněnosti pohledávek těchto věřitelů by tak bylo nad rámec insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. V odvolání v první řadě upozornila na to, že insolvenční soud měl dle ust. § 128 IZ odmítnout insolvenční návrh nejpozději ve lhůtě sedmi dnů od jeho podání, což neučinil. Byť se jedná o lhůtu pořádkovou, nelze přehlédnout, že údajný nedostatek bránicí v pokračování insolvenčního řízení soudu nebránil, aby ve věci činil další úkony, např. vyzýval dlužníka, aby se k návrhu vyjádřil, resp. aby předložil seznamy svého majetku a věřitelů.

Navrhovatelka vyjádřila přesvědčení, že v insolvenčním návrhu nerezignovala na popis jakýchkoli rozhodujících skutečností, když uvedla důvod, přesnou výši a dobu splatnosti své pohledávky vůči dlužníkovi a stejným způsobem popsala pohledávku společnosti Stavební SERVIS centrum, s.r.o. Kromě toho řádně identifikovala další věřitele dlužníka Dušana anonymizovano a Eltis Europe, s.r.o. včetně jejich pohledávek; okolnost, že existenci těchto pohledávek doložila dosud nepravomocným směnečným platebním rozkazem, resp. nepravomocným platebním rozkazem by podle ní neměla být na závadu, jednak proto, že se IZ nevztahuje pouze na vykonatelné pohledávky, jednak proto, že směnečným platebním rozkazem vymezila samostatný směnečný důvod pohledávky Dušana anonymizovano . Navrhovatelka shrnula, že v insolvenčním návrhu uvedla konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, když u pohledávky každého z věřitelů uvedla údaj o délce prodlení s její úhradou (šlo vesměs o dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti) a uvedla, že dlužník zvýšil zatížení svých nemovitostí zástavním právem tím, že nahradil dosavadní úvěr od Hypoteční banky, a.s. ve výši 2.310.654,-Kč novým úvěrem od spořitelního a úvěrního družstva AKCENTA ve výši 4.000.000,-Kč, resp. 6.000.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval v podstatné části shora, odmítl soud prvního stupně v daném případě insolvenční návrh proto, že navrhovatelka dostatečně nevylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, neboť náležitě neoznačila další věřitele dlužníka a jejich splatné pohledávky.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně sice zajedno v tom, že judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012 nebo výše zmiňované R 91/2009) dovozuje, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, současně je ovšem toho názoru, že insolvenční soud v této věci tuto judikaturu nesprávně (nepřiléhavě) aplikoval.

Odvolací soud je totiž na rozdíl od soudu prvního stupně přesvědčen o tom, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu v rámci vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, uvedla nejen konkrétní údaje o své pohledávce za dlužníkem (že se jedná o postoupenou pohledávku z titulu půjčky ve výši 55.000,-Kč poskytnuté dne 11.6.2010, jež se stala splatnou dne 15.4.2011), nýbrž i konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka včetně konkrétních údajů o pohledávkách těchto věřitelů a údajů o splatnosti těchto pohledávek (že jde o Dušana anonymizovano , anonymizovano , bytem Bezděkov-Koryta 48, Klatovy s pohledávkou ve výši 2.050.000,-Kč splatnou dne 1.7.2009, Eltis Europe, s.r.o., sídlem Rozvojová zóna 510, Janovice nad Úhlavou s pohledávkou ve výši 960.000,-Kč splatnou dne 15.4.2011 a Stavební SERVIS centrum, s.r.o., sídlem Rozvojová zóna 510, Janovice nad Úhlavou s pohledávkou ve výši 50.000,-Kč splatnou dne 15.4.2011).

Budou-li výše uvedená tvrzení shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku formou insolvence dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) a b) a § 3 odst. 2 písm. b) IZ.

Odvolací soud má rovněž za to, že odkázala-li navrhovatelka v souvislosti s pohledávkou Dušana anonymizovano na směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni č.j. 49 Cm 18/2011-12 ze dne 16.2.2011, vymezila tím i důvod jeho pohledávky, neboť i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Důvodem odmítnutí insolvenčního návrhu nemůže být ani skutečnost, že soudní řízení, v nichž další věřitelé vymáhají své pohledávky vůči dlužníkovi, dosud nejsou skončena a že by prokazování oprávněnosti těchto pohledávek přesahovalo rámec insolvenčního řízení. Insolvenční soud zde nesprávně směšuje otázku zákonem předepsaných obsahových náležitostí insolvenčního návrhu a prokázání existence pohledávek dalších věřitelů dlužníka.

Konečně, odvolací soud je stejně jako navrhovatelka toho názoru, že byl-li insolvenční soud přesvědčen o tom, že insolvenční návrh je neprojednatelný, měl ho v souladu s úpravou obsaženou v ust. § 128 IZ odmítnout do sedmi dnů poté, co byl podán, a nikoli doručovat ho dlužníkovi k vyjádření.

Závěru soudu prvního stupně, že insolvenční návrh navrhovatelky neobsahuje všechny předepsané náležitosti a že pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, tedy přisvědčit nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatelky důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 25.června 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová