2 VSPH 229/2016-P13-7
MSPH 93 INS 17780/2015 2 VSPH 229/2016-P13-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Nadezhdy Kuznetsovové, bytem K Netlukám 1472/2, Praha 10, o odvolání Citibank Europe plc, sídlem North Wall Quay 1, 166 40 Dublin, Irsko, zast. advokátem JUDr. Janem Brožem, sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 17780/2015-P13-2 ze dne 4. ledna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 17780/2015-P13-2 ze dne 4. ledna 2016 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky č. 13 věřitele Citibank Europe plc neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodech I. a II. výroku usnesení č.j. MSPH 93 INS 17780/2015-P13-2 ze dne 4.1.2016 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Nadezhdy Kuznetsovové (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky Citibank Europe plc (dále jen odvolatel) a rozhodl o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí právní mocí usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 11.9.2015 (č.d. A-17) rozhodl o úpadku dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili nejpozději do dvou měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku. Jelikož lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dnem 11.11.2015 a odvolatel podal přihlášku pohledávky v celkové výši 39.312,48 Kč až dne 8.12.2015, postupoval soud dle ust. § 185 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se jeho přihláška neodmítá. Argumentoval zejména tím, že je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Irsku, tj. v jednom z členských států Evropské unie, a proto měl být ve smyslu ust. § 426 a 430 insolvenčního zákona vyrozuměn o zahájení insolvenčního řízení, což však soud prvního stupně dosud neučinil. Lhůta k podání přihlášky pohledávky mu uplynout nemohla, neboť dosud nezačala běžet, tudíž přihlásil svou pohledávku včas. Dále namítal, že sice svoji obchodní činnost v České republice provozuje prostřednictvím pobočky (odštěpného závodu), avšak podle ustálené soudní judikatury je nositelem práv a povinností ve všech záležitostech týkajících se pobočky (dříve organizační složky) zahraniční osoby vždy sama zahraniční osoba, jedině ta má právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení, nikoli její pobočka umístěná na území České republiky, třebaže je zapsaná v obchodním rejstříku. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

V rozhodnutí o úpadku vyzve insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek dle ust. § 136 odst. 3 insolvenčního zákona 30 dnů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud dle ust. § 185 insolvenčního zákona odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V hlavě II. společných ustanovení zakotvuje insolvenční zákon speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení), a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisejí. V tomto rámci ust. § 430 insolvenčního zákona stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

Z uvedeného plyne, že až ode dne, kdy je známému věřiteli ve smyslu ust. § 430 odst. 1 insolvenčního zákona zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek podle odstavce 3, začíná mu podle ust. § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 uveřejněné pod č. 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie a s potřebnými informacemi dle čl. 40 bodu 2 Nařízení.

Smyslem popsané právní úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.

K tomu Nejvyšší soud ČR v usnesení sen. zn. 29 NSČR 13/2010 ze dne 31.5.2012 uveřejněném pod č. 138/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo insolvenční správce (od rozhodnutí o úpadku) dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků podle ust. § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci) přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 8.7.2015 na základě insolvenčního návrhu, jímž se věřitel SUN CZECH CONSULTING SE domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. Insolvenční návrh spolu s výzvou k vyjádření a předložení seznamů uvedených v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (č.d. A-3) byl dlužnici doručen dne 18.8.2015; dlužnice na výzvu nereagovala a požadované seznamy nepředložila. Usnesením ze dne 11.9.2015 (č.d. A-17) rozhodl soud o úpadku dlužnice a vyzval věřitele, již dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili nejpozději do dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku, a poučil je o následcích zmeškání této lhůty dle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona. Dne 8.12.2015 podal odvolatel přihlášku pohledávky ve výši 39.312,48 Kč.

Z uvedeného plyne, že dlužnice nesplnila řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, a proto jde k její tíži, že skutečnost, že se odvolatel, jenž má sídlo v Irsku a je zahraničním věřitelem ve smyslu ust. § 430 odst. 1 insolvenčního zákona, stal soudu známým až z přihlášky pohledávky, již podal po uplynutí propadné přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, a že z tohoto důvodu nemohl od soudu prvního stupně (jelikož mu nebyl znám) obdržet zvláštní výzvu k podávání přihlášek dle ust. § 430 odst. 3 téhož zákona, jež by mu teprve běh lhůty k tomuto úkonu mohla založit. Na tom nic nemění skutečnost, že odvolatel má v České republice zřízenu a zapsánu pobočku, neboť-jak odvolatel správně vystihl v odvolání-pobočka zahraniční osoby nemá právní subjektivitu, a tedy ani procesní způsobilost, jíž je vybavena zahraniční osoba sama.

Za popsaného stavu nemohla být přihláška pohledávky podána opožděně, neboť lhůta k jejímu podání odvolateli dosud neuplynula, resp. ani nepočala běžet. Nenastal tak následek dle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona, že se k přihlášce pohledávky v insolvenčním řízení nepřihlíží, a proto nebyly dány důvody k odmítnutí přihlášky odvolatele podle ust. § 185 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 14. října 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík