2 VSPH 2287/2015-B-35
KSPL 27 INS 6483/2011 2 VSPH 2287/2015-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ingrid Pohl, bytem Bukovany 132. Adresa pro doručování: Hainberg 2, Auerbach, Spolková republika Německo, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 6483/2011-B-24 ze dne 14. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 6483/2011-B-24 ze dne 14. října 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 6483/2011-B-24 ze dne 14.10.2015 zrušil schválené oddlužení Ingrid Pohl (dále jen dlužnice), prohlásil na její majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), a insolvenčnímu správci IKT insolvence, v.o.s. (dále jen správce) uložil, aby mu do 30 dnů od doručení usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 23.8.2011 (č.d. A-5) rozhodl o úpadku dlužnice a ustanovil správce do funkce a unesením ze dne 8.8.2012 (č.d. B-6) povolil oddlužení a schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Ze zpráv správce ze dne 8.8.2014 (č.d. B-15), 8.11.2014 (č.d. B-16) a 29.5.2015 (č.d. B-19) soud zjistil, že dlužnice řádně neplní podmínky schváleného oddlužení, neboť neposkytuje částku potřebnou na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v minimální, zákonem stanovené výši, přestože ji správce upozornil na potřebu plnit řádně podmínky oddlužení. Protože mu správce navrhl, aby schválené oddlužení zrušil, nařídil soud na den 22.9.2015 za účelem projednání jeho návrhu jednání, k němuž se dlužnice nedostavila. Správce soudu sdělil, že dlužnice uzavřela sňatek, přestěhovala se do Spolkové republiky Německo a neplní podmínky schváleného oddlužení.

Vycházeje ze zjištění, že od počátku oddlužení neplnila dlužnice řádně podstatné povinnosti schváleného způsobu oddlužení, když na ně neposkytovala

částky potřebné na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v minimální, zákonem stanovené výši 30 %, přičemž dluh oproti splátkovému kalendáři činí celkem 30.000,-Kč a splátka nezbytná na jeho dorovnání by musela činit alespoň 5.300,-Kč. Předpokládaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činí pouze 20,91% pohledávek nezajištěných věřitelů. Cituje ust. § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že dlužnice dlouhodobě neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a podstatnou část splátkového kalendáře zjevně nebude možné splnit, a rozhodl proto, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a z jejího odvolání plyne, že požadovala, aby je odvolací soud ve výrocích o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. V odvolání se ohradila k obsahu sdělní správce, o něž soud prvního stupně opřel svá zjištění. Poukazovala na to, že dokud žila v České republice, zasílala splátky na plnění oddlužení, a činila tak i po přestěhování do Spolkové republiky Německo. Poté, co se vdala, nabídl jí její manžel, že bude splátky zasílat ze svého účtu. V manželství ji týral, chtěl po ní peníze a vyhledával jiné ženy a v hádce jí přiznal, že peníze na plnění oddlužení neposílal. Správce, s nímž pak hovořila po telefonu, jí vyhrožoval a ponižoval. Tvrdila, že prodělal 3 operace, ale pracuje, chtěla by své dluhy splatit, ale nehodlá platit osobu (mínila jí správce), jež se neumí chovat. Tvrdila, že po procesu se svým manželem, jehož označila za podvodníka, podnikne se svou advokátkou vše, aby mohla splatit své dluhy. Shodnou argumentaci uplatnila v podání ze dne 21.1.2016, jímž omluvila svou neúčast na jednání před odvolacím soudem.

Dle sdělení správce na jednání odvolacího soudu by na splnění oddlužení bylo třeba, aby po dobu zbývající do původně předpokládaného skončení oddlužení hradila dlužnice na plnění splátkového kalendáře částku 5.300,-Kč měsíčně. Zdůraznil přitom, že splátky na plnění oddlužení hradila původně z vdovského důchodu, na nějž pozbyla nárok uzavřením manželství. Upozornil na to, že se na jednání soudu ani do jeho kanceláře nikdy nedostavila a soudu ani jemu po schválení oddlužení neposkytovala žádné informace o svém osobním stavu či majetkové situaci.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c), anebo to navrhne dlužník (písm. d). Podle ust. § 418 odst. 3 téhož zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle ust. § 418 odst. 4 téhož zákona může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1 a 3, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 a písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že skutečnosti, jež soud prvního stupně popsal v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídají průběhu řízení. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud z těchto zjištění dovodil, že po schválení oddlužení neplnila dlužnice podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení a podstatnou část splátkového kalendáře zjevně nebude možné splnit. Přihlédl přitom k tomu, že by za účelem splnění požadavků ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona musela dlužnice hradit po dobu 21 měsíců zbývajících do uplynutí 60 měsíců od počátku oddlužení nejméně 5.346,-Kč měsíčně (na pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 522.566,-Kč, z nichž 30 % činí 156.770,-Kč, dosud uhradila pouze 67.376,-Kč, a správci náleží dle platné právní úpravy odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1.089,-Kč, přičemž poslední splátka došla na účet majetkové podstaty dne 1.6.2015), ničím však nedoložila, že by takovou splátku byla schopna hradit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a usnesení soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 22. ledna 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná