2 VSPH 2280/2013-B-59
KSPH 39 INS 20587/2011 2 VSPH 2280/2013-B-59

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Dany Čermanové, bytem Tuřany 163, o odvolání dlužnice a Ludvíka Čermana, bytem Tuřany 163, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 20587/2011-B-48 ze dne 20. listopadu 2013

takto:

I. Odvolání Ludvíka Čermana se o d m í t á .

II. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 20587/2011-B-48 ze dne 20.listopadu 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 39 INS 20587/2011-B-48 ze dne 20.11.2013 zamítl návrh, jímž se Dana Čermanová (dále jen dlužnice) domáhala vynětí rodinného domu čp. 163 na parcele parc. č. St. 223 a parcel parc. č. St. 223, 178/19, 178/24 a 178/34 zapsaných na listě vlastnictví č. 400 pro k.ú. Byseň, obec Tuřany u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Slaný (dále jen nemovitosti).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že návrh zdůvodnila dlužnice tím, že nemovitosti slouží k uspokojování bytových potřeb jejích a její rodiny, že se ani při náležité pečlivosti nemohla dozvědět o jejich zápisu do majetkové podstaty, neboť od září 2013 byla umístěna ve vazbě a následně ve výkonu trestu, a že se snaží zabránit jejich zpeněžení, když nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem zřízeným ve prospěch věřitele Komerční banky, a.s. Dle vyjádření insolvenčního správce Mgr. Petra Brože (dále jen správce) je návrh neopodstatněný a především opožděný, neboť již z podání dlužnice ze dne 15.1.2013 (č.d. B-26) je zřejmé, že o soupisu nemovitostí věděla (podání obsahuje její výhrady k vyslovení souhlasu s jejich prodejem mimo dražbu). S poukazem na ust. § 226, § 207 odst. 1 a § 225 odst. 5 insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že neshledal návrh dlužnice důvodným. Uvedl, že se správce nedopouští neoprávněného zásahu do práv dlužnice tím, že zpeněžuje její majetek náležející do majetkové podstaty (v daném případě se souhlasem soudu, zajištěného věřitele i zástupce věřitelů), a protože dlužnice byla v řízení zastoupena advokátem, i ve vězení byla informována o průběhu insolvenčního řízení, k němuž se ostatně vyjadřovala. Informaci o ukončení zastoupení sice soud obdržel až v srpnu 2013, ale již v lednu téhož roku komentovala dlužnice usnesení o zpeněžení nemovitostí prodejem mimo dražbu. Návrh proto shledal neopodstatněným a opožděným, a protože postup dlužnice vyhodnotil jako účelové bránění výkonu funkce správce, rozhodl o tom, že správce je oprávněn pokračovat v úkonech směřujících ke zpeněžení majetkové podstaty.

V závěru odůvodnění soud zmínil, že v návrhu byl manžel dlužnice Ludvík Čerman (dále jen manžel dlužnice) označen jako vedlejší účastník řízení, a poznamenal, že dle ust. § 14 odst. 2 insolvenčního zákona není vedlejší účastenství v insolvenčním řízení přípustné. Proto s manželem dlužnice jako s účastníkem řízení o návrhu na vynětí majetku dlužníka podle § 226 IZ neuvažoval.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice společně se svým manželem včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a aby podle návrhu rozhodl o vynětí nemovitostí z majetkové podstaty. V odvolání namítali, že v rozporu se zákonem nebyl dlužnici doručen soupis majetku v písemné podobě a písemně o něm nebyl vyrozuměn ani manžel dlužnice jakožto třetí osoba, jež k tomuto majetku uplatňuje právo. Citovali ust. § 207 odst. 1 insolvenčního zákona a tvrdili, že se jedná o majetek, který je předmětem soudního řízení, v němž dosud nebylo rozhodnuto, zda Komerční banka, a.s. má vůči dlužnici vůbec nějaké pohledávky. Správci vytkli, že s dlužnicí nekomunikuje a že kroky ke zjištění majetku a provedení soupisu provádí bez jejího vědomí. Pokud jde o názor soudu o nepřípustnosti vedlejšího účastenství, poukázali na ust. § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož se osoba, která tvrdí, že majetek neměl být zahrnut do soupisu, protože to vylučuje její právo k tomuto majetku, může domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty, žalobou podanou proti insolvenčnímu správci. K hodnocení postupu dlužnice provedenému insolvenčním soudem odvolatelé uvedli, že jen využívají postup podle ust. § 225 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona, jenž jim umožňuje předejít škodě, jež by mohla jít k jejich tíži, a hodlají tím dosáhnout toho, aby s nimi správce komunikoval a korigoval svůj postup.

Vzhledem k tomu, že manžel dlužnice není účastníkem insolvenčního řízení (neúčastní se ho ani jako insolvenční věřitel, ani jako dlužník, přičemž vedlejší účastenství není podle ust. § 14 odst. 2 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení přípustné), a k podání odvolání proto nebyl oprávněn, odmítl odvolací soud jeho odvolání podle ust. § 218b) občanského soudního řádu.

Na základě odvolání dlužnice však přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 224 odst. 1 insolvenčního zákona se do soupisu majetkové podstaty zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle ust. § 225 téhož zákona se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Podle ust. § 226 insolvenčního zákona může dlužník uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odst. 1). V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí podání označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíž vynětí ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že tento majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o něm, vyzve insolvenční správce dlužníka, aby jej opravil nebo doplnil. K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí, jak je nutné opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněž, že návrh, který nebude přes výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud odmítne (odst. 2). Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost dlužníkova návrhu nebo má za to, že návrh je opožděný, předloží insolvenční správce návrh se zprávou o tom insolvenčnímu soudu. Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné, může usnesením výzvu k odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou (odst. 3). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k těmto důvodům vyjádřit (odst. 4). O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně (odst. 5).

Podle ust. § 207 insolvenčního zákona nepatří do majetkové podstaty majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou (odst. 1). Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 2). Podle ust. § 208 téhož zákona nepatří do majetkové podstaty též majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštních právních předpisů, majetek České národní banky, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice byla v insolvenčním řízení zastoupena advokátem Mgr. Miroslavem Neradem, jemuž udělila plnou moc k zastupování dne 22.2.2012. Kdy plnou moc odvolala či kdy ji zástupce vypověděl není z obsahu spisu zřejmé, dle odůvodnění napadeného usnesení byl insolvenční soud informován o ukončení zastoupení v srpnu 2013. Soupis majetkové podstaty zahrnující kromě jiného nemovitosti provedl správce 12.5.2012, v insolvenčním rejstříku byl zveřejněn dne 15.5.2012. V této souvislosti je třeba poznamenat, že vědomost dlužnice o tom, že správce pojal do soupisu nemovitosti, je zjevná již z obsahu jejích podání ze dne 16.10.2012 a ze dne 15.1.2013. Protože návrh na vynětí nemovitostí z majetkové podstaty podle ust. § 226 insolvenčního zákona podala dlužnice až dne 18.10.2013, je odvolací soud přesvědčen o tom, že bylo namístě zamítnout ho již proto, že ho dlužnice nepodala bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět, že došlo k zahrnutí nemovitostí do soupisu. Ostatně, i kdyby ho dlužnice podala tento včas, nemohl mu insolvenční soud vyhovět proto, že se v případě nemovitostí nejedná o majetek nenáležící do majetkové podstaty podle ust. § 207 a 208 insolvenčního zákona. Nejedná se totiž ani o majetek, jenž nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, ani o majetek, se kterým lze podle zvláštního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen.

Co se týče manžela dlužnice, považoval odvolací soud vzhledem k odvolací argumentaci za nutné uvést, že na návrhu ze dne 17.10.2013, jímž se dlužnice s poukazem na ust. § 226 insolvenčního zákona a z důvodů popsaných shora domáhala vynětí nemovitostí z majetkové podstaty, byl její manžel označen jako vedlejší účastník a návrh spolu s ní podepsal. K podání návrhu podle ust. § 226 insolvenčního zákona však oprávněn nebyl. Oproti tomu mu nic nebránilo v tom, aby jakožto osoba, která tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje její právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, mohl se žalobou podanou u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci domáhat podle ust. § 225 insolvenčního zákona za podmínek v něm vymezených rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Takovou žalobu, ač mu skutečnost, že nemovitosti byly zapsány do soupisu majetkové podstaty, nepochybně známa je, dosud nepodal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 16. ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková