2 VSPH 226/2013-A-25
KSPL 54 INS 24112/2012 2 VSPH 226/2013-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka RENT-MONT PLZEŇ, s.r.o., sídlem Orlík 150, pošta Třemošná, zahájené na návrh AVM TRANS, s.r.o., sídlem K Lávce 100, Vikýřovice, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 24112/2012-A-6 ze dne 10.října 2012

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 24112/2012-A-6 ze dne 10.října 2012 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 24112/2012-A-6 ze dne 10.10.2012 odmítl insolvenční návrh, jímž se AVM TRANS, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek RENT-MONT PLZEŇ, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že navrhovatel neuvedl v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, konkrétně poskytující dostatečný podklad pro specifikaci nejméně jednoho dalšího věřitele dlužníka, které musí být vedle dalších podstatných náležitostí obsaženy v řádném insolvenčním návrhu. Protože tvrzení navrhovatele nesplňuje požadavek na uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka, postupoval insolvenční soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a podání, jímž bylo insolvenční řízení zahájeno, odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatel včas odvolal. V odvolání se omezil na to, že jmenovitě označil 9 dalších údajných věřitelů dlužníka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Podle ust. § 3 odst. 2 téhož zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z ust. § 97 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Pokud jde o tvrzení skutečností rozhodných pro prohlášení úpadku, je třeba, aby z insolvenčního návrhu výslovně plynula existence alespoň dvou věřitelů se splatnými pohledávkami a domněnka platební neschopnosti či předlužení dlužníka.

Z obsahu spisu se podává, že odvolatel v návrhu uvedl, že prováděl pro dlužníka přepravu a následně vystavil fakturu č. 211431 ze dne 18.11.2011 splatnou dne 22.01.2012 znějící na částku 15.600,-Kč. Dlužník fakturu neuhradil ani po opakovaných výzvách. Navrhovatel uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že přeprava byla uskutečněna dne 14.11.2011 a do dnešního dne nebyla zaplacena, je předpoklad, že dlužník má více věřitelů. V návrhu ani v přílohách k němu připojených žádné další věřitele dlužníka neoznačil. Ze spisu dále plyne, že dne 12.12.2012 přistoupila k řízení podáním pozdějšího insolvenčního návrhu EWALS CARGO CARE, s.r.o.

Soudu prvního stupně nelze vytknout žádné pochybení, když z toho, že navrhovatel v insolvenčním návrhu neoznačil žádného dalšího věřitele a nepopsal, jakou splatnou pohledávku má vůči dlužníkovi, dovodil, že v návrhu absentuje uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, jež brání dalšímu postupu řízení, podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Ke skutečnosti, že v odvolání označil navrhovatel další věřitele, nemohl odvolací soud přihlédnout vzhledem k ust. § 146 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 (včetně odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady) nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Dlužno ostatně poznamenat, že o pohledávkách těchto věřitelů (právním důvodu vzniku, výši a splatnosti) neuvedl navrhovatel nic. Z důvodů popsaných shora nemohl odvolací soud přihlédnout ani ke skutečnosti, že podáním pozdějšího návrhu přistoupila k řízení EWALS CARGO CARE, s.r.o., neboť k přistoupení došlo až po vydání napadeného rozhodnutí, jímž byl insolvenční návrh odmítnut.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení ve výroku věcně správným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu je potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel v něm neměl úspěch a dlužník v něm žádné náklady nevynaložil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 21.května 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová