2 VSPH 2259/2014-B-24
MSPH 77 INS 5093/2014 2 VSPH 2259/2014-B-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Sylvy Henčlové, bytem Bobkova 710/25, Praha 9, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 5093/2014-B-15 ze dne 24. července 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 5093/2014-B-15 ze dne 24. července 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 5093/2014-B-15 ze dne 24.7.2014 zamítl návrh ze dne 26.6.2014, jímž Sylva Henčlová (dále jen dlužnice) požadovala, aby rozhodl o tom, že osobní automobil TOYOTA RAV 4 ACA21L-AWPNKW, rok výroby 2005, RZ 5A16574, VIN JTEHH20V205008067 (dále jen automobil) nebude vydán insolvenčnímu správci AS ZIZLAVSKY, v.o.s. (dále jen správce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 26.2.2014 bylo na návrh dlužnice, jež se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, zahájeno insolvenční řízení. V bodě 15 návrhu dlužnice uvedla, že vlastní pouze mobilní telefon, chladničku, televizor, sedací soupravu a skříň, a totéž uvedla v seznamu majetku, jenž podepsala a prohlásila, že je správný a úplný. Dne 2.6.2014 sdělil správce soudu ve zprávě o činnosti, že šetřením u Centrálního registru silničních vozidel vedeného Ministerstvem vnitra ČR zjistil, že se ve vlastnictví dlužnice nachází automobil, jenž v návrhu neuvedla. Navrhl soudu, aby podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona rozhodl o tom, že je dlužnice povinna vydat mu automobil ke zpeněžení. Na schůzi věřitelů konané dne 17.6.2014 dlužnice k dotazu soudu sdělila, že automobil v návrhu a v seznamu majetku neuvedla, protože ho půjčila rodičům, již měli svůj automobil rozbitý, a následně ho chtěla darovat své dceři, protože jí její otec (bývalý manžel dlužnice) dluží na výživném cca 90 tisíc Kč a dcera by chtěla studovat v Anglii. Soud ji poučil o tom, že neuvedením automobilu v seznamu majetku porušila povinnosti stanovené insolvenčním zákonem a podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) téhož zákona je povinna vydat majetek neuvedený v seznamu správci ke zpeněžení. Usnesením ze dne 17.6.2014 pod bodem IX. výroku (č.d. B-12) jí uložil vydat automobil správci s tím, že v odůvodnění vyjádřil názor, že dlužnice neuvedla automobil v seznamu majetku

úmyslně vzhledem k záměru darovat jej dceři, a výtěžek zpeněžení automobilu určil k mimořádné splátce věřitelům nad rámec splátkového kalendáře.

Cituje ust. § 104, 392 odst. 1, § 395 odst. 1 písm. a), § 405 a § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že zatajením automobilu jednala dlužnice v úmyslu převést jej bez jakéhokoliv protiplnění darovací smlouvou do vlastnictví své dcery, aby případný výtěžek nemohl být použit k úhradě závazků vůči věřitelům. Vyjádřil názor, že takové jednání svědčí o nepoctivém záměru dlužnice a mohlo by být podkladem pro neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek. Místo toho však oddlužení schválil a rozhodl toliko o tom, že je dlužnice povinna vydat automobil správci ke zpeněžení, jehož výtěžek bude použit na úhradu mimořádné splátky věřitelům. K návrhu dlužnice ze dne 26.6.2014 soud uvedl, že její tvrzení, že dlouhodobě trpí nepříznivým zdravotním stavem, jenž jí neumožňuje cestovat hromadnou dopravou, považuje za účelové sloužící pouze k tomu, aby automobil nebyl vydán a zpeněžen. K předložené lékařské zprávě, podle níž se může její onemocnění zhoršit, a proto dlužnici není doporučeno cestovat hromadnou dopravou, uvedl, že pokud by byl její zdravotní stav skutečně natolik vážný, že by musela vyhledat lékařské ošetření a přitom by nemohla cestovat hromadnou dopravou, lze dostupnost lékařské péče zajistit použitím sanitního vozu. Z těchto důvodů návrh dlužnice zamítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a aby jejímu návrhu vyhověl. V odvolání poukázala na to, že její úpadek je řešen oddlužením plněním plátkového kalendáře, a nikoli zpeněžením majetkové podstaty. Vyjádřila nesouhlas s tím, že by správci měla vydat automobil ke zpeněžení, poukazovala přitom na to, že jí vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu lékař nedoporučil používat městskou hromadnou dopravu, a zdůrazňovala, že je od února 2014 v pracovní neschopnosti a v případě zhoršení zdravotního stavu jí hrozí resekce tlustého a tenkého střeva.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 224 odst. 1 insolvenčního zákona se do soupisu majetkové podstaty zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle ust. § 226 insolvenčního zákona může dlužník uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208 (viz níže); učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odst. 1). V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí podání označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíž vynětí ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že tento majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o něm, vyzve insolvenční správce dlužníka, aby jej opravil nebo doplnil. K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí, jak je nutné opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněž, že návrh, který nebude přes výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud odmítne (odst. 2). Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost dlužníkova návrhu nebo má za to, že návrh je opožděný, předloží insolvenční správce návrh se zprávou o tom insolvenčnímu soudu. Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné, může usnesením výzvu k odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou (odst. 3). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k těmto důvodům vyjádřit (odst. 4). O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně (odst. 5).

Podle ust. § 207 insolvenčního zákona nepatří do majetkové podstaty majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou (odst. 1). Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 2). Podle ust. § 208 téhož zákona nepatří do majetkové podstaty též majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštních právních předpisů, majetek České národní banky, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem.

Podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) je dlužník pod dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen vydat insolvenčnímu správci hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že v insolvenčním návrhu ani v seznamu majetku dlužnice neuvedla automobil, o němž správce zjistil, že jej vlastní. Soudu prvního stupně nelze vytknout žádné pochybení v tom, že-dlužno poznamenat po vysvětlení dlužnice, že automobil nejprve zapůjčila svým rodičům a následně jej chtěla darovat své dceři-dlužnici podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona uložil, aby vydala správci automobil ke zpeněžení s tím, že jeho výtěžek bude použit k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Co se týče návrhu dlužnice ze dne 26.6.2014, aby soud rozhodl o vyloučení motorového vozidla z dlužnické podstaty a stanovení jeho režimu k osobnímu užívání za účelem zajišťování nových pracovních příležitostí s ohledem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vylučující cestování hromadnou dopravou (dle potvrzení, jež dne 2.4.2014 vystavil MUDr. Michal Chromec z Přerova, u ní probíhá chronické onemocnění, které se může kdykoli závažně zhoršit, její stav vyžaduje návštěvy odborných lékařů a není vhodné používat prostředky hromadné dopravy), nahlížel na něj odvolací soud jako na návrh na vyloučení majetku z majetkové podstaty podle ust. § 226 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že automobil, jenž byla dlužnice povinna uvést v seznamu svého majetku, leč neučinila tak, není věcí, která do majetkové podstaty podle ust. § 207 a 208 insolvenčního zákona nepatří, stejně jako soud prvního stupně neshledal její návrh důvodným. Pokud jde o okolnosti, jimiž dlužnice návrh zdůvodňovala, považoval odvolací soud za nutné uvést, že platná právní úprava jednak soudu neumožňuje, aby k nim-pokud by skutečně existovaly-přihlížel (viz ust. § 226 insolvenčního zákona citované shora), v daném případě je navíc její argumentace nutností používat automobil vzhledem ke svému zdravotnímu stavu značně nepřesvědčivá vzhledem k jejímu vlastnímu vysvětlení důvodů, proč jej neuvedla v seznamu majetku, tj. že jej zapůjčila svým rodičům a následně jej chtěla darovat své dceři.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 1. září 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová