2 VSPH 2240/2014-B-35
KSPH 35 INS 2653/2013 2 VSPH 2240/2014-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Jasmínová 2135, Nymburk, zast. Jaroslavem Zezulou, bytem Jiřího nám. 20/1, Poděbrady, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Břetislava Komana, sídlem Bubenská 25, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 2653/2013-B-26 ze dne 7. října 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 2653/2013- B-26 ze dne 7. října 2014 se: -v bodě I. písm. b) výroku m ě n í tak, že výše výdajů z majetkové podstaty činí celkem 56.120,80 Kč, z toho činí odměna insolvenčního správce 54.450,-Kč včetně DPH, hotové výdaje správce 1.370,80 Kč a předpokládané výdaje spojené s ukončením insolvenčního řízení 300,-Kč; -v bodě II. písm. a) a b) výroku m ě n í tak, že odměna insolvenčního správce činí 54.450,-Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 9.450,-Kč; odměna a hotové výdaje insolvenčního správce budou v části 20.762,-Kč uspokojeny z majetkové podstaty dlužnice, ve zbylé části 35.358,80 Kč z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu; -v bodě III. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Věry anonymizovano (dále jen dlužnice) v bodě I. výroku schválil isir.justi ce.cz dle ust. § 304 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konečnou zprávu ze dne 18.9.2014, dle níž činí: a) příjmy majetkové podstaty 20.762,-Kč, z toho: -přeplatky z exekuce a od Finančního úřadu Středočeského kraje 5.312,-Kč, -záloha na náklady insolvenčního řízení složená dlužnicí 10.000,-Kč, -platby dlužnice 2.300,-Kč, -výtěžek zpeněžení movitých věcí 3.150,-Kč; b) výdaje z majetkové podstaty 25.870,80 Kč, z toho: -odměna insolvenčního správce JUDr. Břetislava Komana (dále jen správce) dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) 24.200,-Kč, -hotové výdaje správce (poštovné, cestovné, administrativní výdaje) 1.370,80 Kč, -náklady spojené s ukončením konkursu 300,-Kč, c) čistý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele 0,-Kč, v bodě II. výroku schválil dle ust. § 304 odst. 4 písm. a) IZ vyúčtování a) odměny správce ve výši 20.000,-Kč, b) DPH ve výši 4.200,-Kč a c) hotových výdajů správce a nákladů spojených s ukončením konkursu ve výši 1.670,80 Kč. Zároveň rozhodl, že odměna a hotové výdaje správce budou v části 19.962,-Kč uspokojeny z majetkové podstaty dlužnice a ve zbylé části 5.108,80 Kč z rozpočtových prostředků soudu. V bodě III. výroku rozhodl, že se ruší konkurs na majetek dlužnice, neboť její majetek je zcela nepostačující, a v bodě IV. výroku uložil správci povinnosti v souvislosti se zrušením konkursu.

V odůvodnění soud uvedl, že body I. a II. výroku neodůvodnil, neboť jimi bylo vyhověno návrhu, jemuž nikdo neodporoval, a konstatoval, že usnesením ze dne 25.9.2013 (č.d. A-36) zjistil úpadek dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs a dne 18.9.2014 předložil správce aktualizovanou a opravenou konečnou zprávu, z níž vyplynulo, že k rozdělení mezi věřitele nepřipadá žádná peněžní částka a dlužnice již nemá žádný další majetek určený ke zpeněžení. Proto dle ust. § 308 odst. 1 písm. d) IZ schválil konečnou zprávu a konkurs zrušil, neboť zjistil, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužnice zcela nepostačující.

Ohledně odměny správce odkázal na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 27/2010 ze dne 29.9.2010, dle nichž v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 Vyhlášky a je namístě postupovat podle § 5 Vyhlášky, a cituje toto ustanovení uzavřel, že konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen dne 25.9.2013, konečná zpráva byla předložena dne 23.6.2014 a její oprava dne 18.9.2014, přičemž správce nezpeněžoval prakticky žádnou majetkovou podstatu dlužníka ani neprováděl žádný jiný obzvlášť náročný úkon v řízení, ovšem přezkoumal 12 přihlášených pohledávek dlužníka ; proto rozhodl o odměně správce v souladu s výše uvedeným usnesením Nejvyššího soudu a ustanovení § 5 Vyhlášky.

Proti tomuto usnesení, a to toliko v rozsahu bodu II. výroku, se správce včas odvolal a navrhoval, aby jej odvolací soud zrušil a rozhodl, že mu náleží odměna vyúčtovaná v konečné zprávě, tj. 45.000,-Kč a odpovídající DPH. Argumentoval tím, že zpeněžil movitý majetek dlužnice získaný na základě dohody o vypořádání SJM schválené soudem za 3.150,-Kč a zajistil úhradu 5.312,-Kč od exekutora a dobrovolné platby od dlužnice ve výši 2.300,-Kč do majetkové podstaty. Soudu prvého stupně vytýkal, že tuto skutečnost popřel, když v odůvodnění uvedl, že v řízení nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty, a zdůraznil, že tento závěr neodpovídá zjištěním a odporuje bodu I. výroku. S poukazem na to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž insolvenční soud odkázal, řeší případ, kdy nedošlo ke zpeněžení majetku (a jeho závěry proto na danou věc nelze aplikovat) uzavřel, že jeho odměnu lze určit dle ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky, a proto aplikace ust. § 5 Vyhlášky není na místě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 38 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 platilo, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ust. § 38 odst. 1 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 (na základě novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.) má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle čl. II zákona č. 294/2013 Sb. platí IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 1 odst. 5 Vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Podle ust. § 2a Vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2014 (na základě novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb.) pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše však 1.000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Podle čl. II vyhlášky č. 398/2013 Sb. se v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky postupuje podle Vyhlášky ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. V insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna podle § 2a Vyhlášky ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem podle insolvenčního zákona.

Z citované úpravy vyplývá, že v řízeních zahájených před 1.1.2014 vzniká správci nárok na odměnu za přezkoumané přihlášky dle ust. § 2a Vyhlášky za předpokladu, že do 31.12.2013 nedošlo z jeho strany k přezkoumání (všech) přihlášek pohledávek podle insolvenčního zákona. Tato situace přitom v dané věci nastala.

Z obsahu insolvenčního spisu se totiž podává, že se sice první přezkumné jednání konalo dne 3.12.2013 (tedy před 31.12.2013), avšak nebyly na něm přezkoumány všechny přihlášené pohledávky; dne 20.1.2014 se proto konalo další přezkumné jednání, na němž byla přezkoumána pohledávka věřitele č. 11 Provident Financial, s.r.o. Za daných okolností ovšem vznikl správci nárok na odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů dle ust. § 2a Vyhlášky ve spojení s ust. čl. II vyhlášky č. 398/2013 Sb., jež dle věty poslední § 2a Vyhlášky činí nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud přitom nemá pochyb o tom, že ve smyslu ust. § 190 IZ dochází k přezkoumání pohledávky až na přezkumném jednání; podmínka zakotvená v ust. § 2a Vyhlášky (tj. zařazení přihlášky do seznamu přihlášených pohledávek) nevymezuje okamžik přezkoumání pohledávky z časového hlediska, nýbrž okruh přihlášek pohledávek, za jejichž přezkoumání správci náleží odměna (tj. pohledávky, jež se zařazují do seznamu přihlášených pohledávek).

K dikci ust. § 2a věty poslední Vyhlášky (nedošlo-li ke zpeněžení) považoval odvolací soud za potřebné dodat, že teorie i soudní praxe dovozuje, že uvedená podmínka byla formulována legislativně nepřesně, a že ve skutečnosti-v logice věci -bylo míněno, že odměna z počtu přezkoumaných přihlášek činí nejméně 45.000,-Kč nikoli (pouze) v případě, že v konkursu nedošlo vůbec k žádnému zpeněžení, ale v případě (jako je domu v dané věci), že v konkursu nelze určit odměnu správce za zpeněžení, neboť nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků dle § 1 odst. 2 až 4 Vyhlášky, tj. nedošlo ke zpeněžení zajištění (§ 1 odst. Vyhlášky) a nebylo tu ani jiného zpeněžení či jinak získaných finančních prostředků generujících (po uspokojení zapodstatových pohledávek dle § 168 IZ) výtěžek určený k rozdělení pro nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 a 4 Vyhlášky), a celková odměna bude určována jen z (nové) druhé složky dle § 2a Vyhlášky (přičemž ovšem přezkoumaných pohledávek bylo méně než 45). To je jediný (možný) logický výklad uvedené změny, jejímž cílem nepochybně bylo zajistit, aby správce v konkursu (jestliže proběhne pravidelným způsobem) měl zásadně zaručenu alespoň minimální odměnu 45.000,-Kč (blíže viz Praktický průvodce insolvenčním řízením, Verlag Dashöfer, kapitola 7.7.1.1. Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce).

Soud prvého stupně proto pochybil, pokud neschválil odměnu správce ve výši 45.000,-Kč a k ní náležející DPH, jak byly vyúčtovány v konečné zprávě, ale de facto určil její výši na 20.000,-Kč a 4.200,-Kč DPH, aniž k tomu byly dány podmínky; odpovídajícím způsobem přitom neformuloval ani výrok, neboť odměnu (v jiné, než správcem vyúčtované výši) neurčil, ale schválil vyúčtování odměny, jež správcem předložená konečná zpráva neobsahovala (správce vyúčtoval odměnu ve výši 54.450,-Kč).

Nesprávně pak soud postupoval i v tom, že současně se schválením konečné zprávy v bodě III. výroku rozhodl o zrušení konkursu na majetek dlužnice. Nutno totiž vyjít z toho, že teprve projednáním a schválením konečné zprávy se definitivně uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty a sumarizují se výdaje a odměna správce, která se odvíjí od výše výtěžku zpeněžení a počtu přezkoumaných pohledávek. Tím se za účasti věřitelů staví najisto výsledky konkursu (co do aktiv i pasiv), jež pak indikují další postup konkursu; buď poměrné uspokojení pohledávek za podstatou (§ 297 ve spojení s § 305 odst. 2 IZ) a poté zrušení konkursu pro nedostatek majetku, nebo zrušení konkursu bez dalšího (není-li tu žádný nepoužitý výtěžek), s případným použitím zálohy na náklady insolvenčního řízení, anebo rozvrh.

Nelze také přehlédnout, že k vyúčtování odměny a výdajů správce podle zákona slouží pouze institut konečné zprávy; jiný způsob vyúčtování možný není. Výsledek konkursu tak musí být s konečnou platností vyřešen v rozhodnutí o konečné zprávě; ze zjištění v něm uvedených pak vychází další postup soudu, jenž naznačen shora. Zrušení konkursu pro nedostatek majetku přitom vždy předchází schválení konečné zprávy, zahrnující i rozhodnutí o nárocích správce.

Odtud plyne, že je pojmově vyloučeno rozhodnout o zrušení konkursu podle § 308 IZ, aniž by bylo pravomocně rozhodnuto o schválení konečné zprávy.

Jelikož v posuzovaném případě soud prvého stupně toto pravidlo nerespektoval a rozhodl o zrušení konkursu pro nedostatek majetku, aniž byla pravomocně schválena konečná zpráva s vyúčtováním odměny a výdajů insolvenčního správce, nemůže bod III. výroku-jako závislý na bodech I. a II. výroku -obstát.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadené rozhodnutí v části, v níž bylo rozhodnuto o odměně správce, a v navazující položce výdajů podle ust. § 220 odst. 1. písm. a) o.s.ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku. Správci přitom přiznal odměnu dle ust. § 2a Vyhlášky ve výši 45.000,-Kč, jež spolu s částkou odpovídající DPH ve výši 9.450,-Kč, již je správce jako plátce této daně povinen z odměny odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., činí celkem 54.450,-Kč. Společně s hotovými výdaji a předpokládanými výdaji spojenými s ukončením insolvenčního řízení ve výši 1.670,80 Kč včetně DPH tak činí výdaje majetkové podstaty 56.120,80 Kč, takže částka určená k rozdělení mezí věřitele činí 0,-Kč. Správci bude odměna a náhrada hotových výdajů v části 20.762,-Kč vyplacena z majetkové podstaty dlužnice, ve zbylé části 35.358,80 Kč z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu.

V bodě III. výroku, jímž byl zrušen konkurs na majetek dlužnice, pak odvolací soud usnesení soudu prvého stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; v něm po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy opětovně posoudí, zda jsou dány podmínky pro zrušení konkursu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 25. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková