2 VSPH 223/2015-B-19
KSPA 59 INS 24032/2014 2 VSPH 223/2015-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Moniky Kadlecové a Ladislava Kadlece, bytem Urbanice 40, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 24032/2014-B-4 ze dne 23. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 24032/2014-B-4 ze dne 23. prosince 2014 se v bodech II. a IV. výroku m ě n í tak, že se dlužníkům ukládá, aby ze svých příjmů platili po dobu 5 let nebo do úplného zaplacení všech svých závazků prostřednictvím insolvenčního správce na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, nejvýše však 17.000,-Kč měsíčně do 25. dne každého měsíce a insolvenčnímu správci se ukládá, aby z těchto příjmů prováděl za stejných podmínek srážky nejvýše ve výši 17.000,-Kč měsíčně.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSPA 59 INS 24032/2014-B-4 ze dne 23.12.2014 schválil oddlužení Moniky Kadlecové a Ladislava Kadlece (dále jen dlužnice a dlužník, popř. dlužníci) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), dlužníkům uložil, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení všech pohledávek platili prostřednictvím insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY, v.o.s. (dále jen správce) nezajištěným věřitelům ze svých příjmů měsíčně vždy k 25. dni měsíce na plnění splátkového kalendáře částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, nejvýše však 20.000,-Kč, přičemž určil způsob rozvrhu takto určené částky na pohledávky nezajištěných věřitelů (bod II. výroku), stanovil, že první splátka bude zaplacena ke dni 25.2.2015 ze mzdy dlužníka od Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s.r.o. (dále jen plátce mzdy dlužníka) a z jiného příjmu dlužnice (rodičovského příspěvku) vypláceného Úřadem práce České republiky, plátci mzdy dlužníka a Úřadu práce České republiky uložil, aby mzdu, plat či jiný příjem dlužníků zasílali správci, jemuž uložil, aby z nich po odečtení nepostižitelné částky provedl srážku nejvýše 20.000,-Kč a zbytek neprodleně vyplatil dlužníkům, jimž uložil, aby v případě změny zaměstnavatele či plátce jiného příjmu předložili těmto osobám toto rozhodnutí a zajistili provádění srážek (bod III. a IV. výroku), stanovil odměnu a náhradu hotových výdajů správce ve výši 1.125,-Kč a 225,-Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty, uložil mu, aby si z částek určených pro uspokojení nezajištěných věřitelů každý měsíc odečítal a vyplácel zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů povinnosti a zbytek vyplatil nezajištěným věřitelům způsobem, a aby mu pravidelně předkládat zprávy o stavu insolvenčního řízení (body V. až VII. výroku), a věřitelům uložil, aby správci sdělili bankovní spojení pro zasílání plateb dle tohoto usnesení (bod VIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 16.10.2014 (č.d. A-7) rozhodl na návrh dlužníků o jejich úpadku, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce. Protože se přezkumného jednání a schůze věřitelů konaných dne 10.12.2014 žádný věřitel nezúčastnil ani nehlasoval prostřednictvím hlasovacího lístku, rozhodl o způsobu oddlužení soud, a s ohledem na to, že nezjistil žádné skutečnosti, jež by tomu bránily, rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V návrhu na povolení oddlužení požádali soud o stanovení nižších než zákonem určených splátek snížených na částku 14.000,-Kč s odůvodněním nezbytnosti vynaložit náklady na bydlení, stravu, ošacení apod. s tím, že i z těchto splátek budou schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně v rozsahu 50 %. Na jednání k dotazu soudu upřesnili rozsah nezbytných měsíčních nákladů tak, že cca 3.000,-Kč vynakládají na energie, cca 6.000,-Kč na dopravu do zaměstnání a na dopravu osob, o něž pečují, cca 1.000,-Kč na telefon, bydlí v domě ve vlastnictví příbuzných, ale hradí na jeho údržbu cca 2.000,-Kč a stejnou částku na topení, cca 1.000,-Kč na školku, cca 500,-Kč na vodné, stočné a odvoz odpadu a cca 500,-Kč na léky. Bez ošacení a stravy tak jejich náklady činí cca 16.000,-Kč měsíčně.

Cituje ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, jež stanoví podmínky, při jejichž splnění může soud stanovit jinou výši měsíčních splátek, vyšel soud při posuzování důvodnosti návrhu dlužníků z toho, že vedle vzájemné mají ještě jednu vyživovací povinnost, že mají nezajištěné závazky v celkové výši 1.421.973,55 Kč a jejich příjem tvoří čistá mzda dlužníka ve výši 32.980,-Kč a rodičovský příspěvek dlužnice ve výši 6.500,-Kč, z nichž by pohledávky nezajištěných věřitelů mohly být uspokojeny během oddlužení v plné výši, neboť srážka by činila 22.708,-Kč a dlužníkům by pro jejich potřebu zůstala částka 18.880,-Kč. Vycházeje z těchto zjištění s přihlédnutím k poměrně vysokým příjmům a částce nezbytné na uspokojení životních nákladů dlužníků stanovil soud jinou výši měsíčních splátek, jež umožní uspokojení téměř 80 % pohledávek nezajištěných věřitelů, aniž by tím byla ztížena možnost dlužníků zabezpečit nezbytné životní náklady. Při měsíční srážce ve snížené výši 20.000,-Kč jim pro jejich potřebu zůstane částka 21.588,-Kč.

S poukazem na platnou právní úpravu v další části odůvodnění napadeného usnesení zejména vysvětlil, jakým způsobem stanovil odměnu a náhradu hotových výdajů správce, vyložil účinky spojené s rozhodnutím o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a povinnosti, jež z něj pro dlužníky vyplývají, a upozornil je i na důvody vymezené v ust. § 418 insolvenčního zákona, jež by vedly ke zrušení schváleného oddlužení a k prohlášení konkursu.

V závěru odůvodnění zmínil, že do splátkového kalendáře nebyla zahrnuta pohledávka Home Credit, a.s., jež je zajištěná, a bude proto uspokojena z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil v bodech II. a IV. výroku a stanovil, že na plnění oddlužení jsou povinni hradit měsíční splátky nejvýše ve výši 17.000,-Kč, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání v prvé řadě namítli, že rodičovský příspěvek dlužnice činí pouze 5.000,-Kč měsíčně, jak o tom svědčí sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 6.1.2015, jež k odvolání připojili. Současně upřesnili své pravidelné měsíční výdaje, jež činí cca 22.991,-Kč a od září 2015 dojde k jejich zvýšení o cca 1.000,-Kč na nákladech za školku a dojíždění do ní. Při ponechání výše splátek určených soudem by jim zbyla pouze částka 18.000,-Kč, jež by na úhradu jejich životních nákladů nepostačovala, stali by se z nich bezdomovci, což by muselo vést i ke ztrátě zaměstnání dlužníka, a věřitelům by pak již nebyli schopni nic splácet.

Pro úplnost dlužno poznamenat, že dle přehledu zpracovaného dne 30.3.2015 Úřadem práce České republiky činí rodičovský příspěvek dlužnice od ledna 2015 částku 5.000,-Kč měsíčně a dle přehledu zpracovaného plátcem mzdy dlužníka činí jeho průměrný čistý příjem posledních 6 měsíců 36.527,-Kč. Podáním ze dne 31.8.2015 dlužníci sdělili a rodným listem, že se jim dne 17.8.2015 narodil syn Oliver. Konečně, usnesením ze dne 8.9.2015 (č.d. B-17) rozhodl soud prvního stupně o změně rozhodnutí o schválení oddlužení tak, že do splátkového kalendáře zařadil dvě pohledávky, jež byly dodatečně zjištěny na zvláštním přezkumném jednání, s tím, že souhrn nezajištěných pohledávek zahrnutých do splátkového kalendáře tak činil 1.506.248,43 Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle ust. § 391 odst. 3 téhož zákona lze návrh na povolení oddlužení podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení. Pokud soud žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek nevyhoví, je dlužník podle ust. § 406 odst. 4 poslední věty insolvenčního zákona oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

V dané věci odvolací soud ze spisu zjistil, že v insolvenčním návrhu ze dne 27.8.2014, s nímž spojili návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádali dlužníci v položce 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Tvrdili, že z měsíční splátky ve výši 14.000,-Kč budou pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny nejméně v rozsahu 50 % (nezajištěným věřitelům by se mělo dostat plnění ve výši cca 741.960,-Kč). V odůvodnění žádosti uvedli, že příčinou jejich zadlužení bylo poškození automobilu po záruční době, jeho prodej za nízkou cenu a nezbytnost pořídit za účelem udržení zaměstnání nový, a vypočetli náklady, jež musí pravidelně vynakládat na své životní potřeby, konkrétně na bydlení, stravu, ošacení, dopravu apod. Jak již uvedeno shora, odvoláním se domáhali snížení splátek na částku 17.000,-Kč měsíčně, přičemž oproti skutkovému stavu, z něhož vycházel soud prvního stupně, bylo doloženo, že rodičovský příspěvek dlužnice činí jen 5.000,-Kč, čistý měsíční příjem dlužníka činí 36.527,-Kč a oba mají navíc vyživovací povinnost k dalšímu nezletilému dítěti, a vyčíslili, že náklady, jež vynakládají na své životní potřeby, činí cca 24.000,-Kč měsíčně. V mezidobí došlo po zjištění dalších dvou pohledávek a jejich zařazení do splátkového kalendáře ke změně v objemu pohledávek nezajištěných věřitelů, jež činí celkem 1.506.248,23 Kč.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud toho názoru, že dlužníci splňují předpoklady základní předpoklady umožňující vydání rozhodnutí o stanovení nižších než zákonem určených splátek, leč na rozdíl od něj je toho názoru, že v daném případě lze snížit měsíční splátku na plnění splátkového kalendáře až na částku 17.000,-Kč, jak požadovali dlužníci v odvolání (za 5 let oddlužení by tak mělo být uhrazeno celkem 1.020.000,-Kč, přičemž dosud měli dlužníci poskytovat na plnění splátkového kalendáře splátky vyšší), jež by měla postačovat jak na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v oddlužení v celkové výši 92.010,-Kč, tak na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu nejméně 50 % jejich pohledávek, jež představuje částku 753.124,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení v bodech II. a IV. tak, že stanovil splátky na plnění oddlužení způsobem shora popsaným.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné upozornit na to, že podle ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona změní insolvenční soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jestliže se podstatně změní okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a trvání stanovených měsíčních splátek.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 16. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná