2 VSPH 2217/2014-B-46
KSHK 40 INS 10081/2012 2 VSPH 2217/2014-B-46

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Ruprechtice 7, pošta Meziměstí, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-B-39 ze dne 25. září 2014

t akt o:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-

B-39 ze dne 25. září 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením zamítl návrh Milana anonymizovano na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) usnesením č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-A-11 ze dne 16.8.2012 rozhodl o zjištění úpadku Milana anonymizovano a jeho manželky Gabriely Jarešové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřího Jakoubka, Ph.D. (dále jen Správce), věřitele vyzval k přihlášení svých pohledávek a na den 21.9.2012 nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů, které se vzhledem k opakovaným žádostem dlužníků o odročení konaly (až) dne 27.9.2013, 2) usnesením č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-B-26 ze dne 10.10.2013, jež nabylo právní moci dne 15.10.2013, vyloučil insolvenční návrh dlužnice k samostatnému řízení, 3) usnesení č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-B-29 ze dne 5.12.2013, jímž na majetek dlužníka prohlásil konkurs, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 165/2014-B-36 ze dne 3.7.2014, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že dosud nebylo rozhodnuto o dlužníkem podaném návrhu na povolení oddlužení, 4) do insolvenčního řízení se přihlásilo 29 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 6.626.615,81 Kč, z toho se zajištěnými pohledávkami ve výši 4.587.980,97,-Kč a s nezajištěnými pohledávkami ve výši 2.038.634,84 Kč,

5) jediným majetkem, jež náleží do společného jmění manželů (dlužníků) jsou nemovitosti zapsané na LV č. 235 pro obec Meziměstí a k.ú. Ruprechtice u Broumova (dále jen Nemovitosti), jež jsou předmětem zajištění.

Při posuzování ekonomické nabídky dlužníka vyšel soud z toho, že dlužník nedosáhne oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty /neboť-s ohledem na tvrzení Správce, podle něhož jsou Nemovitosti, jež jsou jediným majetkem dlužníka a jež předtím ocenil na 3.500.000,-Kč, prodejné maximálně za 1.500.000,-Kč -by pohledávky nezajištěných věřitelů nebyly vůbec uspokojeny/, ani formou splátkového kalendáře /neboť dlužník nemá postižitelný příjem, z nějž by bylo možno k uspokojení nezajištěných věřitelů strhávat částky, jež by postačovaly k minimálně 30 % uspokojení jejich nezajištěných pohledávek/. Proto rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník včasné odvolání, v němž v první řadě namítal, že ocenění Nemovitostí Správcem na 3.500.000,-Kč, a potažmo dokonce (jen) na 1.500.000,-Kč, je v rozporu se znaleckým posudkem vypracovaným pro účely exekučního řízení, jenž Nemovitosti ocenil na 4.200.000,-Kč. Dále vyjádřil nesouhlas s tím, že nemá dostatečný příjem pro splátkový kalendář; v tomto směru poukazoval na to, že nebyl zcela, ne-li záměrně, vzat na vědomí příjem z provozu penzionu . V procesní rovině soudu prvního stupně vytýkal jednak to, že dne 27.9.2013 umožnil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů bez účasti dlužníků v situaci, kdy svou neúčast řádně omluvil, v důsledku čehož se nemohl vyjádřit k lichvě některých věřitelů a nepravdivým informacím jimi podávaným , jednak to, že dlužníkům přes výzvu obsaženou v usnesení č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-B-20 ze dne 6.6.2013 neustanovil opatrovníka. Zejména z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud jeho oddlužení povolil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 389 odst. 1 IZ kromě jiného plyne, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Dle ust. § 398 odst. 1 téhož zákona lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž lze dlužníkovi umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ust. § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle ust. § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (viz ust. § 402 odst. 3 a 5 IZ).

Odvolací soud z obsahu spisu kromě skutkových zjištění uvedených shora pod body 1 až 5 zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 27.9.2013 (č.d. B-24) byly zjištěny zajištěné pohledávky věřitelů v celkové výši 4.576.883,-Kč a nezajištěné pohledávky věřitelů v celkové výši 2.033.863,84 Kč, z čehož 30 % činí 610.159,-Kč.

V daném případě soud prvního stupně zamítl návrh na povolení oddlužení proto, že ekonomická nabídka dlužníka je nedostatečná, neboť výše výtěžku zpeněžení jeho majetku (Nemovitostí) ani jeho příjem neskýtá předpoklad k tomu, aby po uspokojení přednostních nároků Správce byly pohledávky jeho nezajištěných věřitelů uspokojeny v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Odvolací soud konstatuje, že závěr soudu prvního stupně o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka, který správně vztáhl k oběma jeho způsobům, tedy jak ke splátkovému kalendáři, tak i ke zpeněžení majetkové podstaty, je prost pochybení.

Minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 610.159,-Kč, jež je podmínkou přípustnosti oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ (s nižší mírou uspokojení věřitelé souhlas nevyslovili), nemůže být dosaženo při oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, neboť jediný reálně zpeněžitelný majetek představují Nemovitosti, jež jsou předmětem zajištění zjištěných pohledávek věřitelů. Zde je třeba zdůraznit, že institut oddlužení stojí principiálně na tom, že v jeho rámci mají být zákonem předepsaným způsobem, alespoň v minimálním rozsahu stanoveném v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ vypořádány dlužníkovy nezajištěné závazky. Nároky dlužníkových zajištěných věřitelů (v tomto případě Stanislava Hájka, Finančního úřadu v Broumově, České správy sociálního zabezpečení a JUDr. Vladimíra Plášila) zásadně zůstávají v plném rozsahu zachovány s tím, že jak v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude (by byl) předmět jejich zajištění (v tomto případě Nemovitosti) vždy zpeněžen a z jeho výtěžku uspokojeny pohledávky zajištěných věřitelů, tak v případě oddlužení splátkovým kalendářem, kdy dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině tehdy, pokud o to zajištění věřitelé podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádají.

V posuzované věci výše pohledávek zajištěných věřitelů, jež činí 4.576.883,-Kč, přesahuje reálný (předpokládaný) výtěžek zpeněžení Nemovitostí, a to i v případě, kdyby jejich tržní hodnota, jak dlužník uvedl v odvolání, vskutku dosahovala 4.200.000,-Kč. Proto pro účely oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s příjmem, jejž by bylo možno rozvrhnout mezi zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů, počítat nelze.

Dlužník nesplňuje ekonomické předpoklady pro oddlužení ani v navržené formě splátkového kalendáře. Jediným jeho příjmem je totiž invalidní důchod v měsíční výši 8.582,-Kč, z něhož pro splátkový kalendář nelze srážet ničeho, když dlužník má kromě vzájemné vyživovací povinnosti vůči dlužnici (manželce) další dvě vyživovací povinnosti. Odvolacímu tvrzení, že dlužník (dlužníci) má (jí) příjmy z provozu penzionu a ekonomického pronájmu, jež by měly postačovat k úhradě více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, odvolací soud neuvěřil, neboť nebyla ničím doložena.

Konečně, správnost napadeného usnesení není s to zvrátit ani zbytková část odvolací argumentace. Je sice pravdou, že dlužník svou neúčast na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 27.9.2013 z důvodu hospitalizace omluvil (č.d. B-23 a B-25), z připojené lékařské zprávy ze dne 9.9.2013, podle níž ošetřující lékař objednává dlužníka k přeléčení na psych. kliniku FN v Hradci Králové na den 11.9.2013 , však neplyne, že by dlužník byl hospitalizován rovněž dne 27.9.2013, kdy se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. S přihlédnutím k tomu, že přezkumné jednání (a schůze věřitelů) již bylo několikrát předtím ze zdravotních důvodů na straně dlužníka (dlužníků) odročeno (dne 22.9.2012-č. d. B-3 nebo dne 22.5.2013-č. d. B-18) a k tomu, že soudní praxe prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3358/2007 ze dne 19.8.2008 uveřejněným pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, ročník 2009, dovozuje, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, posuzuje soud vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, a i když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ust. ust. § 101 odst. 3 OSŘ, ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených, je odvolací soud toho názoru, že jednání dlužníka, jež žádal o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů nařízených na den 27.9.2013 v 8 hodin 20 minut (č.d. B-22) podáním, jež soudu doručil e-mailem dne 26.9.2013 v 11 hodin 43 minut a poštou dne 27.9.2013 v 7 hodin 41 minut, mělo rysy obstrukčního jednání. V této souvislosti je třeba podotknout, že v případě společného oddlužení manželů mají oba manželé postavení nerozlučných společníků a považují se jednoho dlužníka, z čehož plyne, že pokud by se dlužnice (manželka dlužníka) inkriminovaného přezkumného jednání, z něhož se řádně neomluvila, zúčastnila, mohla by využít své právo popírat pohledávky nezajištěných věřitelů.

Zbývá dodat, že soud neustanovil dlužníkovi opatrovníka zjevně proto, že na sdělení ze dne 6.6.2013 (č. d. B-20), jímž soud dlužníky vyzval k tomu, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy sdělili soudu, kdy budou schopni se k soudu dostavit, protože, pokud by to nebylo v brzké době, u obou dlužníků soud ustanoví opatrovníka pro toto řízení, tj. i pro jednání u soudu, aby mohl ve věci dále konat , dlužník nereagoval.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když návrh dlužníka na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítl, a současně dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud proto napadené usnesení dle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 12. srpna 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná