2 VSPH 2215/2013-B-22
KSHK 42 INS 14663/2013 2 VSPH 2215/2013-B-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jiřího Čiháka, bytem Nádražní 509, Rychnov nad Kněžnou, o odvolání dosavadní insolvenční správkyně dlužníka Edl a partneři, v.o.s., sídlem Na Zahrádkách 268/18, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 14663/2013-B-11 ze dne 11. listopadu 2013

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 42 INS 14663/2013-B-11 ze dne 11.11.2013 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Jiřího Čiháka (dále jen dlužník) odvolal Edl a partneři, v.o.s. (dále též jen dosavadní správkyně) z funkce insolvenční správkyně a novou insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále též jen nová správkyně). Dosavadní správkyni současně uložil, aby novou správkyni bez zbytečného odkladu informovala o své dosavadní činnosti a předala jí všechny doklady související s výkonem funkce.

Podáním ze dne 12.11.2013, jež za dosavadní správkyni učinila její společnice Mgr. Ing. Petra Hýsková (dále též jen Společnice), se dosavadní správkyně vzdala práva odvolání proti tomuto usnesení.

Podáním ze dne 22.11.2013, jež za dosavadní správkyni učinil její (další) společník Dr. oec. Michal Edl, MBA (dále jen Společník), se dosavadní správkyně proti témuž usnesení odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se dosavadní správkyně z funkce insolvenční správkyně dlužníka neodvolává a nová správkyně se insolvenční správkyní neustanovuje. V odvolání snášela argumenty na podporu závěru, že (přechodný) zánik (jejího) práva vykonávat činnost insolvenčního správce není-přes prokazatelné materiální zachování všech atributů této činnosti-důvodem pro její odvolání z funkce insolvenční správkyně. Společník současně apeloval na odvolací soud, aby nepřihlížel k procesně neúčinnému podání, jímž se Společnice vzdala práva podat odvolání proti napadenému usnesení, jelikož je podle něj bez dalšího zřejmé, že její zájmy jsou dle ust. § 21 odst. 4 občanského soudního řádu v rozporu se zájmy dosavadní správkyně, a Společnice proto za ni nemůže činit žádné úkony ve vztahu k napadenému usnesení. Vyjádřil přesvědčení, že za těchto okolností a v situaci, kdy má dosavadní správkyně jen dva společníky, kteří jsou současně jejími statutárními orgány, je jedinou osobou oprávněnou podat za dosavadní správkyni odvolání proti napadenému usnesení on, a nikoli Společnice.

Odvolací soud je na rozdíl od Společníka toho názoru, že Společnice byla dle ust. § 21 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu oprávněna učinit za dosavadní správkyni úkony včetně toho, jímž se vzdala odvolání proti napadenému usnesení. Vnitřní spor mezi společníky o obchodním vedení společnosti totiž nelze přenášet do roviny rozhodování insolvenčního soudu o tom, zda veřejná obchodní společnost bude vykonávat funkci insolvenčního správce, či nikoli. Dlužno zdůraznit, že výkon funkce insolvenčního správce není podnikáním ani na něj není právní nárok a insolvenční soud je povinen v každém okamžiku insolvenčního řízení sledovat, zda insolvenční správce (včetně veřejné obchodní společnosti) splňuje podmínky pro výkon funkce (srovnej ust. § 31 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona).

Z ust. § 207 odst. 1 občanského soudního řádu vyplývá, že je možno vzdát se odvolání, a to (jedině) vůči soudu a až po vyhlášení, případně po vydání rozhodnutí, které soud prvního stupně nevyhlašuje; okolnost, kdy bylo doručeno písemné nebo elektronické vyhotovení rozhodnutí, je zde bezvýznamná. Jde o projev dispoziční zásady v občanském soudním řízení-účastník může odvolání nejen podat, ale může se tohoto práva také vzdát. Vzdání se odvolání může být přitom odvoláno jen za podmínek uvedených v ust. § 41a odst. 4 občanského soudního řádu, tzn. tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně se vzdáním se odvolání. Účinným vzdáním se odvolání zaniká subjektivní legitimace k odvolání toho, kdo se tohoto oprávnění vzdal. Kdyby přesto podal později odvolání, odvolací soud je podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu odmítne jako podané osobou k němu neoprávněnou (srovnej JUDr. Lubomír Drápal, JUDr. Jaroslav Bureš a kolektiv, Občanský soudní řád II., 1. vydání 2009, C. H. Beck, str. 1660).

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud ověřil, že napadené usnesení bylo vydáno dne 11.11.2013 a téhož dne bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, že se podáním ze dne 12.11.2013 doručeným soudu prvního stupně téhož dne dosavadní správkyně jednající Společnicí vzdala práva odvolání proti napadenému usnesení a že podáním ze dne 22.11.2013 doručeným soudu prvního stupně téhož dne podala dosavadní správkyně jednající Společníkem proti tomuto usnesení odvolání.

Jelikož vzdání se práva odvolání bylo učiněno po vydání napadeného usnesení (a nebylo odvoláno) a odvolání bylo podáno až posléze, odvolací soud podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu odvolání odmítl, neboť dosavadní správkyně (již) nebyla legitimována je podat.

Pokud jde o odvolací výhrady, odkazuje Vrchní soud v Praze pro stručnost na své usnesení č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38 ze dne 21.6.2013, v němž vyložil, že funkci insolvenčního správce může vykonávat veřejná obchodní společnost zapsaná v seznamu insolvenčních správců jen prostřednictvím svých ohlášených společníků. Pokud v dané věci dosavadní správkyně (veřejná obchodní společnost) ukončila (na vlastní žádost) činnost insolvenční správkyně ke dni 31.8.2013, není již zapsána v seznamu správců a nemá ani ohlášeného společníka, jehož prostřednictvím by byla oprávněna vykonávat funkci insolvenční správkyně, nebylo by možné jejímu odvolání (bylo-li by vzdání se odvolání neúčinné) vyhovět. V daném případě přitom nejde a ani nemůže jít o kolizi zájmů (ust. § 21 odst. 4 občanského soudního řádu) mezi Společnicí a dosavadní správkyní, neboť ta, a opakovaně to budiž zdůrazněno, funkci insolvenční správkyně s ohledem na závěry plynoucí ze shora zmíněného rozhodnutí vykonávat nemůže.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. prosince 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková