2 VSPH 2207/2014-A-19
KSPH 60 INS 22336/2014 2 VSPH 2207/2014-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Stašov 98, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 22336/2014-A-8 ze dne 2. října 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 22336/2014-A-8 ze dne 2. října 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Petru Püchlerovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení; usnesením ze dne 19.8.2014 byl následně vyzván, aby (toliko) návrh na povolení oddlužení doplnil tak, že předloží listiny dokládající výši příjmu za poslední 3 roky, pracovní smlouvu prokazující existenci pracovního poměru a mzdový výměr či potvrzení zaměstnavatele prokazující aktuální výši čisté mzdy. Protože dlužník na výzvu nereagoval, soud-cituje ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-dospěl k závěru, že lze důvodně předpokládat řešení jeho úpadku konkursem. Osvětlil, že náklady insolvenčního řízení při tomto způsobu řešení úpadku spočívají především v odměně insolvenčního správce, jež činí nejméně 45.000,-Kč, a konstatoval, že dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby a obchodní podíl ve výši 20.000,-Kč , takže rozsah jeho likvidního majetku je minimální a nelze z něj očekávat úhradu prvotních nákladů řízení. Na základě toho rozhodl o povinnosti složit zálohu ve shora uvedené výši, jež bude sloužit k zajištění finančních prostředků pro výkon činnosti insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a žádal o prodloužení lhůty na dodání zákonem stanovených náležitostí do 31.11.2014 , neboť podklady dokládající výši jeho příjmu za poslední 3 roky prověřují a kontrolují finanční úřad a daňová poradkyně. V odvolání namítal, že není v jeho silách uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši, neboť takovou částkou nedisponuje a není schopen ji obstarat, aniž by se musel opětovně zadlužit, což by pro něj bylo v danou chvíli naprosto likvidační . Proto požadoval, aby byla povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení zrušena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dle ust. § 392 odst. 1 IZ musí dlužník k návrhu na povolení oddlužení připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky a c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Dle ust. § 393 odst. 1 až 3 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve insolvenční soud usnesením osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Obdobně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 15.8.2014 insolvenční návrh (spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři), jenž obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku. Usnesením ze dne 19.8.2014 přitom insolvenční soud dlužníka vyzval, aby do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil svůj návrh na povolení oddlužení tak, že předloží listiny dokládající výši jeho příjmu za poslední 3 roky (výplatní lístky, mzdové výměry, potvrzení zaměstnavatele či Úřadu práce ČR, daňová přiznání apod.), pracovní smlouvu prokazující existenci pracovního poměru, mzdový výměr či potvrzení zaměstnavatele prokazující očekávanou čistou měsíční mzdu (včetně diet) a v případě nezajištěných závazků pocházejících z podnikatelské činnosti též souhlas věřitelů s řešením úpadku oddlužením. Současně dlužníka poučil o následcích nedoplnění návrhu na povolení oddlužení spočívajících v jeho odmítnutí (a řešení případného úpadku konkursem).

Na tuto výzvu, doručenou mu dne 22.8.2014, reagoval dlužník podáním ze dne 30.9.2014, v němž žádal o prodloužení lhůty o 1 měsíc z důvodu prošetření podkladů za rok 2013/2014 Finančním úřadem v Berouně; nic však nepředložil.

Protože dlužník zákonem požadované přílohy návrhu na povolení oddlužení (listiny dokládající údaje o jeho příjmech za poslední 3 roky) ke dni vydání napadeného rozhodnutí insolvenčnímu soudu nepředložil, a neučinil tak ani v průběhu odvolacího řízení, lze důvodně očekávat odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu přitom tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH.

Rozsah a skladba majetku dlužníka (věci osobní potřeby a obchodní podíl v s.r.o. v pořizovací ceně 20.000,-Kč , jenž nebyl v seznamu majetku ke dni podání návrhu oceněn) nenasvědčují tomu, že by očekávané náklady insolvenčního řízení bylo možno hradit zpeněžením majetkové podstaty, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům majetkové podstaty ve formě postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníka ze mzdy dle ust. § 207 odst. 2 IZ.

Soud prvého stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. července 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová