2 VSPH 2205/2013-A-15
MSPH 76 INS 25952/2013 2 VSPH 2205/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice IMMO AGENCY, s.r.o. v likvidaci, sídlem Na Výšince 748/1, Praha 5, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání České republiky-Státní veterinární správy, sídlem Slezská 7/100, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 25952/2013-A-8 ze dne 30. října 2013

takto :

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zamítl pro nedostatek majetku insolvenční návrh podaný IMMO AGENCY, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice). V odůvodnění usnesení soud-poukazuje na obsah insolvenčního návrhu, jenž za dlužnici podal soudem ustanovený likvidátor JUDr. Michal Mareš (dále jen Likvidátor)-dospěl k závěru, že dlužnice je sice dle ust. § 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) v úpadku, jelikož však nemá majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení a jsou splněny předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 144 odst. 1 IZ, rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, a to výslovně proti jeho odůvodnění, podala věřitelka Česká republika-Státní veterinární správa (dále jen odvolatelka) odvolání, v němž brojila proti té části odůvodnění napadeného usnesení, jež se opírá o údaje obsažené v doplňujícím podání Likvidátora ze dne 7.10.2013, podle nichž má dlužnice toliko 5 věřitelů se závazky v celkové výši 505.645,80 Kč. Odvolatelka namítala, že do soupisu věřitelů (závazků) dlužnice nebyla zahrnuta její pohledávka ve výši 15.304,39 Kč, jež jí byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 7 C 196/2011-40 ze dne 25.1.2012, jenž nabyl právní moci dne 13.6.2012, ačkoli na základě vyhlášky insolvenčního soudu č.j. MSPH 76 INS 25952/2013-A-2, jíž bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení dlužnice a její věřitelé byli vyzváni k podání přihlášek, dne 18.10.2013 přihlášku této pohledávky soudu doručila.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání proti odůvodnění napadeného usnesení přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Odvolací soud vyšel z toho, že dle ust. § 202 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), jež se dle ust. § 7 IZ přiměřeně aplikuje v insolvenčním řízení, není odvolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné. Je tomu tak proto, že jen výrok rozhodnutí je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje s jeho právní mocí a vykonatelností, a že prostřednictvím odůvodnění rozhodnutí soud jen sděluje své skutkové a právní závěry vyjádřené ve výroku. Účastník, který nemá výhradu k tomu, jak bylo rozhodnuto, a který nesouhlasí (jen) s odůvodněním usnesení (jak tomu bylo v tomto případě), může dle ust. § 165 OSŘ ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona navrhnout, aby soud odůvodnění usnesení opravil.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. c) OSŘ a odvolání jako objektivně nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. února 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková