2 VSPH 22/2013-A-12
MSPH 96 INS 30401/2012 2 VSPH 22/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Alden, s.r.o. v likvidaci, sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2, adresa pro doručování: JUDr. Jaroslav Hrnčíř, likvidátor Alden, s.r.o. v likvidaci, Rumunská 12, Praha 2, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 30401/2012-A-7 ze dne 12. prosince 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 30401/2012-A-7 ze dne 12. prosince 2012 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jenž jménem Alden, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice) podal likvidátor JUDr. Jaroslav Hrnčíř (dále jen likvidátor).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval obsah insolvenčního návrhu tak, že v něm likvidátor uvedl, že usnesením tamního soudu ze dne 13.12.2011, jež nabylo právní moci dnem 28.4.2012, byla dlužnice zrušena s likvidací. V jejím průběhu likvidátor zjistil, že je dlužnice předlužena, neboť má závazky nejméně vůči 8 věřitelům v celkové výši 1.205.557,98 Kč, přičemž se nepodařilo dohledat žádné finanční prostředky ani jiný majetek, z něhož by bylo možno tyto závazky uhradit. Z těchto důvodů se likvidátor dle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) domáhal zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.

Při zvažování dalšího procesního postupu ve věci vyšel soud z toho, že mezi speciální náležitosti insolvenčního návrhu patří vylíčení toho, čeho se navrhovatel domáhá. Rozvedl, že navrhovatel je oprávněn domáhat se toliko takového rozhodnutí, jež může být k jeho návrhu vydáno, a že mu naopak nepřísluší požadovat vydání rozhodnutí, jež je soud oprávněn vydat toliko na základě vlastní úvahy a vlastního posouzení věci. Zdůraznil, že předmětem insolvenčního řízení je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a jeho řešení, a proto není přípustné, aby se navrhovatel v insolvenčním návrhu přímo domáhal vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku. Poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 900/2010 ze dne 1.11.2010 dospěl soud k závěru, že dlužnice je (byla) oprávněna domáhat se toliko zjištění úpadku a navrhnout způsob jeho řešení. Protože tak neučinila a pro tento nedostatek nelze dle jeho názoru návrh projednat, insolvenční soud ho podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukazovala na to, že dnem 1.11.2012 nabyl účinnosti zákon č. 334/2012 Sb., jímž bylo novelizováno mimo jiné ust. § 144 odst. 1 písm. b) IZ, které zní: Insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže ho jménem dlužníka podal likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá . Z toho dlužnice dovodila, že jednou z podmínek nutných k tomu, aby insolvenční soud rozhodl (mohl rozhodnout) o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, je (předchozí) žádost likvidátora o vydání takového rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, jak správně zdůraznil insolvenční soud, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá, resp. jaký je petit insolvenčního návrhu.

To ovšem neznamená, že by byl insolvenční navrhovatel povinen formulovat návrh na znění výroku rozhodnutí, neboť o tom, jak bude formulován výrok rozhodnutí rozhoduje pouze soud. Při formulaci výroku rozhodnutí ovšem musí soud dbát na to, aby z obsahového hlediska vyjadřoval to, čeho se navrhovatel insolvenčním návrhem skutečně domáhal (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 152/2003).

Odvolací soud ze spisu ověřil, že dlužnice v insolvenčním návrhu (č.l. A-1) vylíčila rozhodující skutečností osvědčující její úpadek, když přesně a úplně označila osm svých věřitelů s uvedením výše jejich pohledávek, jež celkem činí 1.205.557,98 Kč, a uvedla, že nemá žádný majetek. Na tomto základě navrhla, aby soud zamítl insolvenční návrh pro nedostatek majetku.

K výtce, jež vedla k odmítnutí návrhu, považoval odvolací soud za potřebné uvést, že soud prvního stupně přehlédl, že ačkoli to IZ výslovně nezmiňuje, rozhodnutí o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka podle ust. § 144 odst. 1 IZ stejně jako rozhodnutí o úpadku podle ust. § 136 téhož zákona (logicky) přichází v úvahu jen tehdy, je-li osvědčeno nebo zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. Úprava zakotvená v ust. § 144 odst. 1 IZ představuje výjimku z úpravy obsažené v ust. § 1 IZ, dle níž je úpadek či hrozící úpadek dlužníka nutno řešit některým ze způsobů stanovených v zákoně (konkursem, oddlužením či reorganizací). V případě, že jsou splněny předpoklady pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 odst. 1 IZ včetně toho, že ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat (ani) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, se totiž nejeví účelným (hospodárným) dále řešit úpadkovou situaci dlužníka, čemuž odpovídá i to, že dle ust. § 144 odst. 2 IZ je usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.

Jak již vysvětleno výše, není v daném případě pochyb o tom, že se dlužnice v insolvenčním návrhu dovolávala svého úpadku. Jen proto, že do něj nevtělila požadavek na vydání rozhodnutí o zjištění úpadku, nýbrž se přímo domáhala zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, nelze dovozovat, že by insolvenční návrh postrádal některou ze zákonem požadovaných náležitostí, zvlášť v situaci, kdy ust. § 144 odst. 1 písm. b) IZ ve znění účinném od 1.11.2012, na něž dlužnice přiléhavě poukazovala, s tím, že likvidátor dlužníka o vydání takového rozhodnutí požádá, výslovně počítá. Lze proto uzavřít na tom, že pro odmítnutí insolvenčního návrhu nebyl důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 1. února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva