2 VSPH 2181/2013-A-12
KSPH 60 INS 33144/2013 2 VSPH 2181/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Milana Horvátha, bytem Dřínov 74, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 33144/2013-A-7 ze dne 22.listopadu 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 33144/2013-A-7 ze dne 22.listopadu 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh Milana Horvátha neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 33144/2013-A-7 ze dne 22.11.2013 odmítl insolvenční návrh Milana Horvátha (dále jen dlužník) spojený s návrhem na povolení oddlužení a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 21.11.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dle soudu nevylíčil dlužník dostatečně rozhodující skutečnosti týkající se svého úpadku, když pod položkou 6 insolvenčního návrhu uvedl pouze to, že není schopen plnit své závazky po dobu delší než tři měsíce, tuto skutečnost nepodložil dostatečně konkrétním tvrzením o splatnosti svých závazků (u dvou závazků uvedl, že je v prodlení 101, resp. 17 dnů), přičemž vadu nezhojil ani předložením seznamu závazků, v němž uvedl toliko datum poslední úhrady jednotlivých závazků, nikoli jejich splatnost. Protože tvrzení obsažená v návrhu nesplňují požadavky na uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek, postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a rozhodl o tom, že se mu povoluje oddlužení plněním splátkového kalendáře. V odvolání zejména poukázal na to, že v seznamu závazků výslovně uvedl, že splatnost závazků nastala měsíc po úhradě poslední splátky, popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky. Shrnul, že dle údajů, jež uvedl v seznamu závazků, má vůči 7 věřitelům 8 závazků, jež přestal splácet v průběhu července a srpna 2013, a jsou tedy nejméně 2-3 měsíce po splatnosti. Proto měl zato, že v návrhu uvedl všechny skutečnosti osvědčující jeho úpadek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, když ve dvou rámečcích v bodě 6 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Vzhledem k tomu, že v bodě 6 návrhu dále uvedl, že pohledávky v celkové výši převyšující 476 tisíc Kč jsou splatné po delší dobu, které není schopen ze svého příjmu splácet, má vůči němu 7 věřitelů, přičemž spolu s návrhem předložil seznam závazků, v němž své věřitele přesně označil názvy, identifikačními čísly a adresami, uvedl výši jejich pohledávek a dále uvedl, kdy se dostal do prodlení s jejich splácením, a přičemž v bodě 9 současně uvedl, že jeho měsíční příjem sestává ze mzdy ve výši 20.604,-Kč, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že v insolvenčním návrhu popsal skutečnosti, jež osvědčují jeho úpadek ve formě platební neschopnosti.

Protože insolvenční návrh splňuje i ostatní zákonem požadované náležitosti, neměl insolvenční soud důvod k postupu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 18.února 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová